Tanec kostlivců

Podle mě nejlepší, nejnápaditější a nejvtipnější film ze série tzv. Silly comedies, které začalo studio Walta Disneyho produkovat na přelomu 20. a 30. let (s nástupem zvuku) jako alternativu k filmům s myšákem Mickeym a ve kterých nešlo o hlavní postavu, ale o hudbu. Základní piliř pro veškeré v budoucnu natočené hudební scény s kostlivci. Jestli Burton po Mrtvé nevěstě tvrdí, že tohle neviděl....lže :-) (09.06.2009)

Odpusťte, mně to připomnělo Hálkovy verše: A skokem vpřed, co stačí skok, // a nedbej živých na výrok. // A přes své lůžko, přes svůj hrob - // jen hnáty na něm nevyklop. - // Hej ladná hudba hnátů chřest, // kdy čelest drnká o čelest // a zuby klapou, cvaky cvak, // o žebra žebro taky tak, // a sejček s sovou na věži: // huhú! to k svatbě náleží - //a korouhvička skřípe svou, // že též ji k svatbě nepozvou. - //Teď mocí k předu - skok a skok, // až chřestě skřípne mrtvých bok, // a každý krok je dlouhý sáh - // dbej, starče, by se nenatáh'! // A mrtvých tanec divý rej - // jen každý o své hnáty dbej, // a mrtvých tanec divý běh - // "Mně nestačí už dále dech." // Když rej ti nejde do noty, // moh's v hrobě zůstat, sloto ty! (24.09.2008)

[3,5*]     Pri mojich potulkách pravekom kresleného filmu som naďabil aj na toto sympatické dielko, v ktorom sa dozvieme, čo sa deje na takom cintoríne po odbití polnoci (čo iného, ako poriadna party, že?). Táto "hororová disneyovka" má štýlovú animáciu, výbornú hudbu (môj obľúbený skladateľ Edvard Hagerup Grieg) a takú skoro až burtonovskú atmosféru. (06.11.2023)

Namiesto komentáru citát z Dejín Filmu od Patalasa: "Najslobodnejšie rozvinul Disney svoju fantáziu v raných „Silly Symphonies“ napríklad v snímke „Tanec kostlivcov“ („Skeleton Dance“, 1929). Na hudbu „Dance Macabre“ od Camilla Saint-Saénsa tancujú kostlivci v hodine duchov morbídny balet na dedinskom cintoríne. V týchto „Silly Symphonies“ ešte vôbec nebola sentimentalita, ktorá kazila neskoršie Disneyho filmy, vyznačovali sa suchou absurdnosťou nemých grotesiek, od ktorých sa Disney učil dramaturgiu gagov." (15.05.2009)

První a možná nejslavnější groteska z Disneyho série Silly symphonies. V noci vylezou z hrobů kostlivci a za svitu měsíce začnou tančit, přičemž rytmus udržují chrastěním kostí. Potom zakokrhá kohout a kostlivci zas ulehnou pod zem. Je to hezká variace na Disneyho grotesky s Mickeyho gangem, kde tancují jen roztomilá zvířátka. Současně je to i skrytá, možná nevědomá, narážka na honosné taneční zábavy, kterých si užívaly vyšší vrstvy, alespoň tak jsem to pochopil z knihy Borise Jachnina „Walt Disney“ (ta kniha poskytuje opravdu ucelený pohled na Disneyho život – vřele doporučuji!). Co se kresby týče, Ub Iwerks si hezky poradil se stavbou kostry. Maximálně ji zjednodušil, sice nesmyslně (roztomilé jsou ty dvě kosti, které rostou z krku a navazují na ně ruce:) , ale naprosto funkčně (v daném prostředí, samozřejmě). Kostlivci tedy vypadají i přes zjevnou nadsázku poměrně realisticky a dovedu si představit, že při záběru, kdy kostlivec „spolkne“ diváka, některým divákům alespoň trochu zatrnulo. Skeleton dance je jedno z rozhodujících děl rané Disneyho tvorby a jako takové by nemělo uniknout ničí pozornosti. (03.12.2004)