Mona Lisa Smile
Úsmev Mony Lízy
Mona Lisa Smile
Režie:
Mike NewellKamera:
Anastas N. MichosHudba:
Rachel PortmanHrají:
Julia Roberts, Kirsten Dunst, Julia Stiles, Maggie Gyllenhaal, Juliet Stevenson, Dominic West, Ginnifer Goodwin, Topher Grace, John Slattery (více)Obsahy(1)
V roce 1953 přijede Katherine Watsonová učit umění na dívčí univerzitu Wellesley. Jako mladá učitelka je šokovaná realitou této prestižní školy, její zkostnatělostí, upjatou morálkou a zastaralými názory. Pro dívky není určeno samostatné myšlení, protože jim poví učebnice, co si mají myslet a dokonce i jaké umění se jim má líbit. Ale co je horší, většina vyučujících i samotné studentky pokládají za nejvyšší životní metu svatbu. Po svatbě se stanou hospodyňkami, budou pečovat o domácnost, připravovat manželovi jídlo, a veškeré vzdělání, kterého dosáhly, je jim pak zcela k ničemu. Katherine má pocit, že dívky na universitě jen zabíjí čas, než se stanou profesionálními manželkami. Nechtějí se svým vzděláním něčeho dosáhnout, nechtějí pracovat, nechtějí dál studovat a budovat si kariéru. Protože žena, která se brzy nevdá, ta je neúspěšná, prohrála, žádná si přeci nepřeje nic jiného… nebo snad ano? A tak začne mladá učitelka studentkám ukazovat, že ne každému se líbí to samé umění, že každý může mít jiný názor i jiné životní cíle. Její počínání popouzí mladou studentku Betty. Ta je ukázkou dokonalé ženy, brojí proti antikoncepci, jejím jediným životním snem je manželství a dům, ve kterém je pračka a sušička. V posledním ročníku studia se provdala a její manželství není šťastné, jenže to si ona nechce přiznat. Jen o to víc poukazuje na nevhodné chování ostatních studentek, školní zdravotnice i učitelek. Zdá se, že když není šťastná Betty, nepřeje štěstí ani druhým. Protože Betty musí být šťastná, dosáhla přeci všeho, co kdy chtěla, má krásný dům, úspěšného muže, i tu pračku se sušičkou. Musí se jen usmívat a dobře reprezentovat ideál ženství. Jako Mona Lisa, vypadá šťastná, protože se usmívá. Znamená ale úsměv vždy štěstí? (TV Prima)
(více)Recenze (220)
Konzervativní padesátá léta v Americe a jejich dopad na výchovu dívek na školách - tak nějak bych parafrázoval tenhle film..... O padesátých letech jsem nedávno viděl tolik vychvalované "Daleko do nebe" a kupodivu se mi tenhle líbil daleko víc. Možná proto, že Julii odjakživa miluju (hvězdička navíc :) a taky muzika (kdo by hned od prvních tónů nepoznal stejnou skladatelskou ruku jako v "Moštárně").... Chybí sice trošku hlubší prokreslení postav, ale vyvažuje to výborný casting.... O vzahu učitele a žáků už byly určitě natočeny lepší filmy, ale tenhle mě - k mému překvapení - ani trochu neurazil (a to fakt nejsem ženská !)..... 70% ()
Výkon Julie Roberts, který se tu propírá jako slabý, se naopak mě jevil jako velmi dobrý a kritizovaný scénář se mi líbil možná ještě víc, protože téma memorování versus myšlení, otročení tradicím versus svobodná vůle a konečně reprodukce slavného díla versus mazanina ale VLASTNÍ, to je moje. ()
║Rozpočet $65miliónov║Tržby USA $63,860,942║Tržby Celosvetovo $141,337,989║ ()
Julie Roberts je mi tu po dlouhé době dokonce příjemnou postavou, která chce ve své době něco změnit a pomoct tak svým žákyním. Ze začátku je nepochopena, ale na konci je obdivována. Rozhodně předvídatelný film, ale je příjemný na tolik, že mu jeho chybičky odpustíte a budete rádi sledovat dobu, která je naštěstí již pryč. ()
rozpočet : $65 million tržby celosvetovo : $141,337,989 ()
Prestižní dívčí univerzita Wellesley. Babyboom konzervativních 50.let. Ideálem nastrojená ženuška z předměstí-motorová myš domácí, obletující svého manžílka po příchodu z roboty. V akademickém světě i za hranicemi campusu se střetává tradiční schematický svět předurčených rolí s liberálním smýšlením, které by chtělo zatuchlé škatulky provětrat. Svobodomyslná učitelka Katherine brojí proti vládnoucímu světu ženské závislosti v pokusu Mikea Newella o protipól Společnosti mrtvých básníků. Výsledný obraz je jemnější, uhlazenější, ale plošší. Newell maluje svou líbivou krajinku Žena v kruhu dívek za pomocí hvězdné stáje hollywoodských klisen. Julia Roberts je překvapivě nejmatnější, žákyně předčily svou učitelku a vyznamenání by si zasloužily Kirsten Dunst a Maggie Gyllenhaal. Scénář je nenápaditý, režijně Newellovi chybí tah na branku, ale klade silný důraz na dva motivy. Úsměv. Člověčí schopnost, za kterou se skrývá tisíce příčin, tvarů a odstínů. A Mona Lisa? Nejznámější umělecké dílo světa. Tváří v tvář Da Vinciho portrétu překvapuje, jak je za skleněnou ochranou malý, nahý a bezbranný pod blesky zuřivě fotografujících japonských turistů. Jakoby se jeho krása rozplývala pod tíhou očekávání. Snad proto, že před spatřením originálu jsme ho viděli stokrát v reprodukcích? ()
Soundtrack Rachel Portman: 1. Mona Lisa Smile - Seal ,2. You Belong To Me - Tori Amos ,3. Bewitched Bothered and Bewildered - Celine Dion ,4. The Heart Of Every Girl - Elton John ,5. Santa Baby - Macy Gray ,6. Murder, He Says - Tori Amos ,7. Beseme Mucho - Chris Isaak ,8. Secret Love - Mandy Moore ,9. What'll I Do - Alison Krauss ,10. Istanbul (Not Constantinople) - Trevor Horn Orchestra ,11. Sh Boom - Trevor Horn Orchestra ,12. I'm Beginning To See The Light - Kelly Rowland ,13. I've Got The World On A String - Lisa Stansfield ,14. Smile - Barbra Streisand , ()
Já nevím, cože to všem na tomto filmu vadí? Podle mne jasný nadprůměr. Dobrá kamera, zvládnutá režie, skvělí herci, trocha romantiky, školské prostředí a v něm příběh daný dobrým scénářem. Že bych možná byl radši, kdyby nás naše ženušky obletovaly, a film prosazuje opak? Já bych byl asi radši, ale nevím jestli by se ženské v dnešní době vůbec chtěly nechat svázat do takového chomoutu. Film prostě vypravuje o jakémsi historickém uvědomovování a zrovnoprávňování žen v prostředí velmi konzervativní školy, přitom je natočen s citem i s napětím. Mimochodem, Wellesley College patří mezi prestižní university USA, absolvovala ji i Hillary Rodhamová později Clintonová - manželka prezidenta a později prezidentská kandidátka, nebo Madeleine Korbelová Albrightová - exministryně zahraničí USA. To zrovna nejsou ženušky starající se jen o rodinný krb, takže ten scénář nebude tak úplně fiktivní. Trailer: http://www.csfd.cz/film/17805-usmev-mony-lisy-mona-lisa-smile/videa/# ()
Nepotěšilo mě to, nepotěšilo. Námětově i obsazením to mělo navíc než na vybledlý barvotisk padesátých let, kde jedno klišé přebíjí druhé. Ono se dá pracovat i se stokrát provařeným námětem, když to člověk umí, jak dokazuje zde již mnohokrát zmiňovaná Společnost mrtvých básníků. Její obdobou v sukni by Úsměv rád byl, ale scénáristicky ani herecky na to prostě nemá a Julia Roberts není Robin Williams, zvláště když ji její mladší kolegyně zastiňují jak šarmem, tak hereckými vlohami. Tudíž se místo revoluce dočkáme rozpačitého pokašlávání. ()
Obsah filmu je klasický otřepaný příběh učitelky, která si získala třídu potížistek, ale kladem je jeho zasazení do prostředí školy, která vychovává ženy k dokonalosti, kdy získají paradoxně skvělé vzdělání, aby pak doma uvařily včas večeři a postaraly se o domácnost. Velmi příjemnou změnou byla Kirsten Dunst v roli naprosto odporné mladé ženy. ()
Filmů, kdy jde jeden člověk proti společnosti, už bylo natočeno moře. Navíc Julie už v podobném hrála (Erin Brockovich). Zkrátka nic nového a spousta klišé. Přesto nejde říct, že by to bylo špatné... Jen už to tu bylo. ()
Varování: Tento komentář je genderově nevyvážený a může vyvolat u části populace nepříjemné pocity. Úsměv Julie Roberts není ani trochu záhadný, aby sváděl k rozličným výkladům. Již teď jsem celý žhavý na její cestu do Evropy, kde bude tato žena s velkým Ž bourat hradby, aby je nahradila (svými) myšlenkami. Na feministických filmech mě fascinuje ta logika, kdy se žádá respektovat ženu jaká chce být, zatímco jen se chlap trochu liší od ideálu, "už se odcizujeme." Stálé kvákání o respektu, aniž by samy nějaký byly schopné dát. Tragédie. "Role, pro kterou jsou ženy zrozeny." Možná jim to ještě nikdo nevysvětlil, ale my chlapi za ně opravdu rodit nebudeme. Nazdar. ()
Moje v poslední době čím dál oblíbenější Julia Roberts zklamala na plné čáře. Jako hlavní postava nefunguje tak jak by měla. Scénář jí dává docela velký prostor, ale ona působí spíše takovým zadupaným dojmem. Ve vyhrocených chvílích jsem jí vůbec nevěřil, mnohem lépe jí seděla klidná fáze příběhu, například scéna, kdy hrála se svými studentkami hru na pravdu. Prakticky mohu říct, že ji překonávají v hereckém projevu skoro všichni. Scénář je příliš plytký a ani Mike Newell jej nezvedá svou řemeslností o moc výše. Zajímavé lokace, které měly být jedním z hlavních lákadel jsou též příliš zazděné a nevýrazné. Úsměv Mony Lisy není zrovna vzorkem funkčního filmu. Až na jednu, dvě scény a jednu výborně napsanou postavu nemá absolutně co nabídnout. Jediným kladem tak zůstavá - alespoň pro mě překvapivě skvěle hrající - Kirsten Dunst, která od samotného začátku přebírá roli tahouna příběhu a jedině s ní se stávají vyhrocené chvíli opravdu funkčními (může za to i velmi dobře napsaná postava - v porovnání s ostatními). Ale vraťme se ke scénáři. Hlavní linie příběhu je nezajímavá a rozhodně nepůsobí dojmem, že by mohla udržet diváka u televizních obrazovek. Vedlejší linky jsou o poznání lepší, ale scénárista do nich vchází skoro stejně rychle jako je opouští. Příběh postrádá větší soudržnost a na romantickou komedii překvapuje i přílišným soustředěním na hlavní hrdinku a její práci - nikoli soukromí. ()
Sice feministky nemám rád, ale tenhle film ani moc o feminismu není (jak napsala Lucyane, je spíše o hledání sebe sama). Kromě pohodové atmosféry a milého příběhu (ikdyž ne moc orginálního) je největší síla v hereckých výkonech; Julia po celou dobu výborná, Kirsten si velice dobře poradila se zápornou rolí a za příjemné překvapení považuju Maggie Gyllenhaal. Pohodý snímek, který doporučuju třeba na víkendový večer, hodnotím 4*. ()
Uznávám, že jediným důvodem, kvůli kterému jsem film shlédl byla Julia Stilesová, která si střihla nemalou roli. To bych Vám přál vidět ty pohledy okolosedících v kině na mou osobu, neboť jsem byl jediným mužem v celém sále. Tohle byl jeden z nejlepších filmů Jilie Robertsové, která jako vždy ukradla celý film jen pro sebe, takže jestliže jste fanouškem Julie Robertsové, měli byste film vidět. Hej, i když nejste jejím fanouškem, popadněte svou přítelkyni a na film se podívejte. ()
Že byli a jsou Amíci prudérní puritáni víme. Že je to solidní námět pro film je také jasné. Ale už asi nikomu nedošlo, že to má být spíš seriózní drama zabývající se touto stále aktuální otázkou nebo také kontroverzní snímek snažící se nastavit zrcadlo společnosti. Rozhodně je tento film odsouzen do vod šedivé průměrnosti, když se rozplizne do "romantické komedie", kde chybí komičnost a romantiky je tu jako šafránu. Ani Julia Roberts tomu příliš nepomůže a tak jediné, co potěší, zůstávají mladí herci (zejména Maggie Gyllenhaal a Julia Stiles, v malé roličce i Topher Grace), jejichž přítomnost je vítaným osvěžením, protože své postavy poměrně dobře zvládají. ()
Staromódní atmosférou nabitý film s okouzlujícími herci. Vše je barevně sladěné a působí to skoro až uklidňujícím dojmem. Julia Roberts a Kirsten Dunst hrají svůj velmi kvalitní standart a scénář také není špatný. Tématicky atraktivní, ale celek působí trochu utahaně. ()
Už ve filmech Stávka a Čmuchalky jsme společně s Kirsten Dunst poznali slasti a strasti života náctiletých v 60. a 70. letech, nyní se vracíme obloukem do 50. le a opět díky Kirsten prožíváme mnoho paradoxů jedné epochy. Kdeže se nalézala ta demokratická pokroková společnost USA pár let do 2. světové? V pravěku, vážení. ()
Ač Julii Roberts moc neopěvuji, řekl bych, že zde podala jeden ze svých nejlepších hereckých výkonů. Film je sice sympatický a koukatelný, ale víc jak lepší průměr to není. 60%. ()
Najviac ma zaujalo prve vyucovanie novej ucitelky Julii Roberts, kde sa nedostala ani k slovu, kedze na vsetky obrazky poznaly ziacky hned odpovede. Na dalsej hodine im to vsak vratila. J. Roberts podala opät dobry vykon, K. Dunst tu dokazala byt presvedcivo nesympaticka a chvilami ma prestal film uplne bavit. Takze taky priemer 50%. ()