Crash

Prvních šest a půl minuty filmu (z toho cca 2 na úvodní titulky) a už tam třikrát souložili. Cronenbergu, ty chlípníku! Další film, pro který jsem musel uzrát. Nebo on pro mě. Když jsem ho před lety viděl poprvé, nijak mě to nevzalo (dokonce jsem tehdy snad ani netušil, že to tošil Cronenberg) říkal jsem si, to že je ten "legendární" tu a tam cenzurovaný a zakazovaný film? Pak jsem si přečetl povídku, která film inspirovala, někde vzadu to zablikalo a řekl jsem si, že je načase dát tomu druhou šanci. Než k ní došlo, na silnicích bylo sešrotováno mnoho autoplechu, ale nakonec čas nadešel a dnes pro mě projekce měla sílu dvou aut srazivších se ve stokilometrové rychlosti. Genialita. Úchylná genialita. Cronenberg je fakt blázen, když dokázal herce vést tak, že jsem jim ty úchylky sežral i s navijákem a ještě se tak trochu nakazil (budu se pro jistotu nějaký čas vyhýbat místnímu vrakovišti) a herci a herečky (s výbornou a pro mě stále více božskou Deborah Karou Unger v čele, ovšem s Koteasem, Spaderem, Hunter a Arquette - ten její sexy postroj mi patrně zadělal na nový fetiš - nijak pokulhávajícími) dokázali skvěle pojmout. Skvělý film, který fackuje a v plné rychlosti bortí všechnu moralistickou přetvářku. Ostatně volněláskový vztah vztah hlavního hrdiny s jeho partnerkou (a vlastně všech ostatních) je ukázkovým projevem, asi nejpřijatelnějším. Proč je v oblíbených filmech jen deset položek? (24.04.2013)

Objevování nových sexuálních území jako součást vypořádávání se s traumatickou událostí? Tak to neberu, pane Cronenbergu! Tenhle svět zmačkaných plechů a tříštícího se skla, kde každý souloží s každým mi opravdu nesedl. Sice Crashi nemohu upřít zajímavé herce, ponurou hudbu a tísnivou atmosféru, která chytne a nepustí a i když na mě film působil přesně, jak má a způsoboval mi psychické stavy, které by měl působit, tak musím hodnotit nízko, i když je to docela nefér, protože Crash svůj účel, tedy znechutit a poté vzít na temný výlet do myslí podivných postav, splnil. Jenže celé je to hrozně prázdné a o ničem, to i většina pornofilmů se snaží alespoň o nějakou vatu mezi jednotlivými čísly. A kde nic není, tam to ani dobře natočené sexuální scény nezachrání. Několik poznatků na závěr: 1) Nikdy bych nečekal, že mi u filmu plného sexu bude fyzicky špatně a to už ve chvíli, kdy to ještě dělali muži se ženami. 2) Tenhle film zničil mé dětství a zadupal do země všechny krásné vzpomínky. Za to, co tady vyvádí můj dětský hrdina Elias Koteas, by ho April O'Neilová nepochválila. (05.08.2011)

Možná je hlavním kamenem úrazu to, že jsem nečetl Ballardovu předlohu, ale Cronenbergův film na mě působí jako dílo s prvoplánovým cílem být kontroverzní za každou cenu. Ač je jinak hlavní myšlenka podněcující (tj. jakási propojenost mezi dvěma velkými fenomény moderní společnosti jakými jsou neutuchající chtíč sexuálního ukojení a posedlost automobily), v konečném důsledku je snímek dosti odtažitý a jeho mrazivá atmosféra, která je patrná pouze v určitých scénách, tak otisk v mé paměti nezanechá. (21.10.2013)

Crash na nás mluví rečí typickou pro celuloidová dítka páně Cronenberga - tichou, pomalou, mrazivou a ne každému srozumitelnou. Říká: Žijeme zautomatizované životy, jako bychom byli stroje, jako bychom byly auty, které tupě míří za svým cílem po předem vyzačených cestách a jen ve chvíli, kdy se něco zvrtne, dostaneme se z toho otupělého koloběhu, na prahu smrti si uvědomíme podstatu a pravé cíle vlastní existence, teprve pak můžeme cítit rozkoš...Ale pozor, Cronenberg nedělá žádná kázaní - snaží se nás vtáhnout do svého vlastního fikčního světa a ztotožnit s jeho postavami a činí tak zasluhou své minimalistické a do detailu propracované režie. Žel mnoho z nás (mě nevyjímaje) už od určité doby šepot tohoto snímku vnímat přestane a původní exestionální leitmotiv se tak v našich očích smrskne na pouhou přehlídku bizarních souloží, které by mohly sloužit jako svébytná příručka pro řešení problémů typu "Jak si v autě zašpásovat s holkou, která má zlámané všechny kosti v těle". (15.06.2008)

Parta úchylů už neví, jak by si vrzla, tak se soustředí na adrenalin spojený s auto nehodami... V patnácti se mi to zdálo jako téma skvělé, po nějaké době jsem si koupila DVD, ale viděla jsem ho až dnes. A? Nuda. Skomírající herecké vedení je asi to nejhorší, co jsem potkala v posledních letech. Deborah Kara Unger je královna všech céčkařek a mě zůstává rozum stát, co se stalo s Jamesem Spaderem, který byl tak svělý ve Vlkovi a dnes už je z něj jen obyčejná bečka. (18.02.2010)