Filmstudie

Richter učinil od svých prvních pokusů s abstraktním filmem (jeho slavné Rhytmy) obrovský pokrok. Důmyslně pracuje i s hraným materiálem. Vyřezává tváře ze tmy a stříhá je tak dovedně, aby jednotlivé snímky budily dojem kontinuálního prostoru. Divák se tak ocitá v paradoxním toposu (slušelo by se říct v surreálné halucinaci) vyplněném úplně totožnými tvářemi, v bizarním světě v němž mohou oční bulvy poletovat okolo něj a v němž se hloubka dostává do konfrontace s plochou dvojrozměrných geometrických tvarů. (27.12.2010)

Na toľko očí som sa naraz ešte v živote nepozeral a ani toľko očí sa na mňa možno ešte nikdy nepozeralo a bude lepšie, ak sa ani nikdy nebude. Mám vo väčšej obľube geometrické tvary a ich vzájomné besnenie v iných avantgardných filmoch, každopádne ich kombinácia s očami je rozhodne obohacujúcim prvkom. (26.11.2013)

Abstraktní prolínání se geometrických tvarů a kolotoč očních bulev. Na experimentální film vizuálně velice působivé. (27.08.2006)

[Ars Poetica 2014] Filmstudie je moje v poradí už tretie stretnutie s tvorbou Hansa Richtera. A musím dodať, že jednoznačne najlepšie. V tomto krátkom experimente obsiahol nemálo zaujímavých technických atrakcií, trikov a premyslenejšiu strihovú skladbu s kombinovaním reálnych záberov, dvojexpozícií, množenia objektov a tvarov, či subjektívnu kameru. Videl som len málo lepších krátkych filmov z tohoto obdobia. 90% (08.12.2014)

Prolínání geometrických tvarů a opojení z organizovaného pohybu. Koukající oči připomínají fascinaci Vertova okem kamery. (30.11.2017)