poster

Tetování (neoficiální název)

  • německý

    Tätowierung

  • anglický

    Tattoo

Krimi / Drama

Západní Německo, 1967, 86 min

Režie:

Johannes Schaaf

Scénář:

Johannes Schaaf

Kamera:

Wolf Wirth

Producenti:

Rob Houwer

Střih:

Dagmar Hirtz

Scénografie:

Götz Heymann
(další profese)
  • Houdini

    Zlatý Medvěd - výběr(1.6.2006)

  • decouble
    **

    Mladý muž (Benno) si hledá své místo ve společnosti, ale nějak se mu to nedaří. Podobné schéma nabízí v historii kinematografie celá řada filmů. Jako příklad může sloužit skupina tematicky podobných filmů tvůrců hnutí Free cinema (např. "Osamělost přespol ního běžce"). Hrdinové těchto snímků jsou ovšem poněkud inteligentnější a sveřepější než Benno. Jeho poručník o něm sice říká, že je to chytrý chlapec, ale z filmu to není snadné vyčíst. Chová se totiž jako blbec. Jistě, můžeme si domyslet, že je sociálně poněkud pozadu, protože vyrůstal v dětských domovech, ale to mi k pochopení jeho chování nestačí. A i když jej hlavní představitel hraje velmi přesvědčivě, "Tetování" ve výsledku nedokáže přiblížit tragédii jeho života. Jakoby hlavní hrdina nechtěl zradit onu volnost novovlné estetiky, a tak se chová podle toho, kam zafouká vítr.(2.11.2010)

  • Renesco
    ***

    Čím je film tak divácký, když rezignuje na chronologický časový řád, prezentuje symbolické akce, mezigenerační konflikty a prakticky nepřináší vzory pro diváckou identifikaci s postavami? Především zapojením kriminálního rámce, milostných scén a rekvizit, spjatých se sexuální i generační revolucí (gramodesky a hudební plakáty, bigbítová hudba, zbraň, která zcela jistě před závěrem vystřelí na „ideového nepřítele“). Cesta nezletilého sirotka Benna k nezávislosti je podmíněna závislostí na dospělých vzorech, které jsou však špatné, protože servilní a infantilní. Zástupci obou z generačních skupin touží požívat přednosti té druhé: mladí chtějí žít, či alespoň působit nezávisle a zkušeně, dospělí pak chorobně touží vlastnit ztracené mládí, což je patrné z až fetišistického vztahu pěstouna ke své schovance. Mladí rebelové nemají cíl, směr, ze dvou variant si vybírají ty divácky nepochopitelnější. Stejně nezralý a nepochopitelný je svět rodičů, vděčných za to, že mohou alespoň jednostranně interagovat se zástupci mladší generace.(8.6.2011)