Příliš dokonalá podoba

Cronenberg je mistrem temných zákoutí naší mysli, orientuje se v nich jako málokdo a dokazuje nám, jak mistrovsky za ty roky svou oblíbenou látku zvládá. V každém jeho filmu jsme svědky toho, co je v člověku temné, každý film je přesto jiný, nový a jedinečný. Když jsem psal tuhle recenzi, ještě jsem neviděl snímek Nebezpečná metoda, ale jednalo se o jeden z mnou velmi očekávaných snímků. (22.11.2013)

Deprimující podívaná. Na bezmála dvouhodinové ploše Cronenberg rozmývá několik možných interpretací hlubokého pouta mezi dvojčaty, která dokonale zahrál Jeremy Irons. Není to poprvé, kdy se tento úžasný herec, kterého jsem si zamiloval v Zefirelliho Nesmrtelné Callasové i v Bertolucciho Svůdné kráse, vydal z celého svého hereckého umění, aby je vše ostatní - nezvládnutý scénář, nevidomá kamera, hluchá hudba a bezradná režie - nechaly doslova shnít. Na rozdíl od příšerné, ornamentálně historizující adaptace Shakespearova Kupce benátského, v níž varioval či spíše donekonečna tónů nuancoval jednu životní polohu nasvicovanou nejrozmanitějšími tragédiemi, v Cronenbergově chaotickém dramatu rozehrává Irons takových poloh bezpočet - a aby toho nebylo málo, ještě je všechny zrcadlí. Vzhledem k tomu, jak režisér rezignoval na to, tematizovanou temnotu lidské duše zakotvit v nějaké popsatelné tajemnosti a jen se spoléhá na šokující záběry na masochistické hrátky, na fetišisticky zatížené snímání chirurgických nástrojů, operací a gynekologických prohlídek, na naturalistické snímání pohybu po dně narkomanie a podobné „atraktivní“ ošklivosti, lze pokládat jen za nahodilé, že se přitom dvojničení - tedy souběžné hře na jednoho a téhož a vraždění obou v jednom - naprosto neuvěřitelně zprvu odlišitelní sourozenci jednotí, k dokonalosti by však měli pozbýt i jmen. Tohle by ale mohl domyslet jen někdo, kdo se nevyžívá v pornografizaci duševních tragédií. Douška závěrem: soustředění děje téměř výlučně do interiérů prozrazuje zcela neovládnutou inspirace Polanského Hnusem. Bohužel i v jejich ztvárnění se Cronenberg spokojuje s exotizací nepřístupných či nezvyklých prostředí nebo je prostě (lépe řečeno: bezradně) banální. (13.02.2021)

Vždycky se o všechno dělili. O lidi, o zkušenosti, o potěšení. Oddělit šlachovitého Jeremy Ironse od jeho šlachovitého bratra Jeremy Ironse nebude úplně snadné. I když se svým chováním vlastně o mnohé postarají sami. Pomalý (a přiznejme si rozvleklý) a znovu bizarní snímek svérázného Davida Cronenberg, který je fanouškem živočišné bezprostřednosti, je co do hloubky a psychologie postav zase trochu jiný, a znovu dává prostor četným diskuzím. K zalíbení jsem měl ale tentokrát daleko, bavili mě jednotlivosti. Ve výsledku další Cronenbergův „divný“ film, kdy mě ovšem tentokrát ona jinakost úplně nebrala. (05.08.2022)

Irons dokonale vystihol charakter svojich postáv a odviedol nadľudský výkon. To, že dá hercovi obrovkú námahu pripraviť sa na ťažkú, dramatickú rolu je známe, no zvládnuť dve psychologicky tak roztrieštené osoby, to chce odvahu. Navyše nekompromisne chladná, priam ľadová Cronenbergova atmosféra dodáva tejto psychodráme nepochybné známky horroru. Moje hodnotenie však trošku zabrzdilo pár nevypovedaných scén a kolísavé tempo napätia. 80%. (30.08.2007)

Tak na tento film som sa velmi tesil. Jednak vdaka skvelej Fukovej recenzii a potom vdaka tomu, ze sa jedna o dalsi civilny Cronenbergov film, bez vsetkych tych jeho vizuálnych uchylnosti, ktore mi az tak velmi nesedia. Vysledok je velmi rozporuplny. Prva polovica filmu, kedy sledujeme neskutocne zvlastny vztah dvojcat ma uchvatila vdaka famoznemu vykonu Jeremy Ironsa a bol som zvedavy co sa bude diat dalej. Lenze smerovanie pribehu v druhej polovici sa mi vobec nepacilo a miestami mi chovanie postav nepripadalo prilis logicke. Samotne vyustenie filmu ma uz potom vobec nezasiahlo a nechalo ma to uplne chladnym. Takze sa podla mna jedna o skvele natoceny film s uchvatnymi hereckymi vykonmi, ale s pribehom ktory sa mi nepacil. 3* su akurat. Film jednoznacne odporucam vyskusat, ale budte opatrni, pretoze za to, ci sa vam bude pacit nerucim. (06.01.2012)