Pink Floyd v Pompejích
Pink Floyd: Live at Pompeii
Pink Floyd: Naživo z Pompejí
Echoes: Pink Floyd
Režie:
Adrian MabenObsahy(1)
Pink Floyd imaginativní, nadreálná, vysoce tvůrčí hudba plná barev, která se výborně hodí k vizuálním představením. Film natočený v starověkém amfiteátru mezi ruinami zaniklých Pompejí nabízí divákům úžasný audio-vizuální zážitek. Ve dne se koncert konal v aréně rozpálené sluncem a v noci uprostřed tajemné scény zničené sopečným výbuchem a umožnil tak perfektní souhru zvuku a obrazu. Snímek začíná i končí obsáhlou skladbou Echoes z alba Meddle a obsahuje také následující tituly: Echoes, Careful with that Axe Eugene, A Saucerful of Secrets, Us And Them. One of these Days. Mademoiselle Nobs, Brain Damage, Set the Controls for the Heart of the Sun, Echoes. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (75)
Pro fanouska naprosta povinnost. Jinak hudba a obraz jsou spolu spojeny dokonale a vzajmene se doplnuji a obahacuji a pridavaji si novy rozmer. Po hudebni strance neni co resit, setlist tentokrat pokryva spise prvni, mene zname obdobi historie Pink Floyd, ale to neznamena, ze by bylo mene kvalitni, spise naopak. ()
Viděl jsem prodlouženou verzi, která je prý méně atmosférická než původní hodinovka – nešť; střídání magických hudebních pasáží z vrcholu kosmicko-psychedelického období kapely s odlehčeným „nahlížením pod pokličku“ mi vyhovuje ideálně, protože je nejen absolutním audiovizuálním zážitkem (jistá syrovost vesmírných a sopečných záběrů má u mě větší sympatie než málem sterilní dokonalost obrázků, kterými Pink Floyd doprovázeli svá vystoupení později), ale zároveň dokumentem své doby. A že to byla panečku doba: Film zachycuje mj. přípravy vůbec nejslavnějšího floydovského alba Dark Side of the Moon a pro dlouholetého fandu je nadobyčej vzrušující sledovat postupné krystalizování zvuků, které má vypálené do hlavy v jejich definitivní podobě. Jeden z nejsilnějších filmových záznamů, které po kapele zbyly – osobně mám slabost i pro Benátky z osmdesátého devátého bez Waterse, naopak watersovu sólovku In the Flesh, a pak je tu samozřejmě filmová podoba The Wall; kam se ovšem hrabe třeba studený P.U.L.S.E.… ()
Dle mého vynikajicí koncert s dokumetární vložkou, většina záběru byla směřévána na Nicka Masona. Dle mě právem. Jakožto jediného člena působícího v Pink Floyd od založení až do teď. Škoda jen, že tam bylo tolik grafických záběrů, které se tam moc nehodily. Já bych zůstal u kamery:-) Koncert v amfiteátru ve spojení s hudbou Pink Floyd = Hudební extáze. ()
Hodnotím director's cut. Audio stránka dosť ľúbivá, ale napriek tom že Floydi mi brnkajú na strunu tak nie všetky z uvedených skladieb patria medzi moje najobľúbenejšie. Vizuál začne pomerne rýchlo nudiť, aj keď režisérovi nemožno vytknúť snahu o oživenie. ()
Jsou věci, které se prostě hodnotit nedají. Jak jinak může zapálený fanoušek Pink Floyd ohodnotit koncert v prázdném antickém amfiteátru v Pompejích, kde se hraje to nejlepší z předdarksidovského repertoáru skupiny, vše je nasnímáno výbornou kamerou, která si hraje s jednotlivými muzikanty, hudbou i vybavením (Pink Floyd London :-)), než za 5*? Na to stupnice nestačí. Na skupině je vidět, že jí to v té době prostě klapalo, což je jasné i z přiložených záběrů z natáčení Dark side, ale i z vlastního vystoupení. zásadní je, že Pink Floyd v té době fungovali jako skupina, všichni členové byli rovnocennými partnery, což se na záznamu například projevuje velkou pozorností věnované bubeníku Nicku Masonovi a jeho bubenickým kreacím a hlavně klávesáku Ricku Wrightovi, jehož pozice v kapele později začala slábnout až se na čas zcela vytratila. Jsou to právě jeho Hammondky, které se v té době zásadním způsobem podílely na naprosto originálním zvuku Pink Floyd. Člověk si uvědomí, že právě taková atmosféra, jako čiší z Live at Pompeii byla ta správná pro natočení hudebního veledíla Dark Side Of The Moon. V historii dobrých skupin je doba, kdy skupina dosáhne absolutního sladění, kdy do sebe vše zapadá a daří se a právě v takovém okamžiku zachytil Adrian Maben Pink Floyd, za což mu patří věčné díky. ()
Tohle snad ani nejde slovy popsat a zhodnotit. Každý fanda Floydů to musí každopádně vidět a myslím, že se shodneme, že jde o nejlepší živé vystoupení této kapely, jaké spatřilo světlo světa. Pouze světlo světa, "koncert" je totiž bez fanoušků a osobně si myslím, že zrovna téhle psychedelické muzice to docela pomohlo. Záběry z Pompejí a blízkého Vesuvu tuto zdrogovanou atmosféru dokreslují nejlepším možným způsobem. ()
Túto fenomenálnu skupinu som vždy miloval. Páčila sa mi ich nadpozemská, nadreálna hudba. Tento koncert mi priniesol jeden úžasný zážitok a to, že ho nahrali v roku 1972 je fantázia. Mali asi najlepšie ozvučenie, techniku v tej dobe a myslím si, že nie oni sa stali otrokmi aparatúry, ale aparatúra sa stala ich otrokmi. Klobúk dole. ()
Slovy nevypovíš... ()
Velmi zajímavý dokument+obří klip... Floydi buď hrajou (a to je doprovázeno nádhernými záběry z Pompejí, nebo odkud) a nebo jen tak v přestávkách mluví nad dobrým jídlem o své hudbě... Při "One of these days" ztratí Nick Mason na chvíli paličku a bubnuje jen jednou:-) Nebo po "One of these days", když si zas dopřávají svačinku, tak popíjejí pravou, nefalšovanou, českou, plzeňskou dvanáctku!:-) Nejvíc se mi asi líbí skladba "Echoes"(ta to i začíná i končí), ale opravdu strašně těžko říct, vše co hrají je přeci skvost! poznámka: viděl jsem ten director´s cut... ()
Naprostá nádhera - "Set the controls for the heart of the sun" je skvělá, ale třeba moje oblíbená "One of these days" nebo úvodní "Echoes" jsou prostě úžasné. I když, není to jedno :-) Jo poznámka: existuje director's cut, který má 92 minut. ()
Trochu oposlouchané a možná i nudné, ostatně nejlepší dny nejartovější rockové skupiny společně s DOORS nebyly v '72 zdaleka sečteny, ba naopak. Postrádal jsem tam něco jako MOTHER, WISH YOU WERE HERE, nebo COMFORTABLY NUMB. ()
Pro Floydí nadšence samozřejmě povinnost.. ()
Pink Floydi si sami pre seba hrajú to najlepšie z ich ranej tvorby a o atmosféru sa im nestará nič iné, ako závan niekdajšej tragédie, ktorá postihla Pompeje. Perfektný záznam, ktorý v dobe svojho vzniku poprel všetky štandardy, čo sa týka koncertných záznamov (davy ľudí, obrovské svetelné projekcie - tým popreli vlastne aj svoje vlastné štandardy). Všetko je minimalistické a to len dáva vyniknúť skvelo predvedeným kúskom, najmä Echoes a A Saucerful of Secrets. Pôvodná verzia je za plných 5*, director's cut má o hviezdičku menej, atmosféra dosť utrpela rušivými a nekvalitnými animáciami a vsuvkami. Aj keď, zábery z tvorby The Dark Side of the Moon a pohľad na večerajúcich Floydov stoja za to. ()
Úžasný koncert raných Floydů v pompejském amfiteátru, kde místo psychedelických stroboskopů svítí pouze letní slunce a místo kvanta diváků přihlíží pouze prázdná prostranství. ()
na tomto som vyrastal, dospieval i prechadzal zivotom... je pozehnanim mat tento koncert pred mrtvym publikom z davnych dob na klasickej VHS-ke v povodne verzii, ktora nebola sprznena formou najnovsieho director´s cutu. hudba pri kulise zaslych vekov s tichou az pietnou pritomnostou obyvatelov mesta naveky spiacich pod pokrievkou vezuvskeho popola. je priam fascinujuce, ake nadcasove veldielo sa tymto kapele spolocne s televiznym stabom vydarilo. hudba presakujuca epochami i hviezdnymi priestormi rezonuje medzi ruinami antickeho mesta. medzi jeho stlpami, murmi, sochami, klenbami, dlazdicami, freskami... je tam samozrejma a vsadepritomna rovnako ako duch mrtvych pompejcanov. preto to nedokazem pozerat len tak a hocikedy. a nedokazem to pozerat bez toho, aby mi pritom nebehal mraz po chrbte... ()
Před lety, na pokoutně sehnaném videu to bylo na čistých pět, dnes už střízlivě za čtyři, přesto kupříkladu Masonovo solo na bicí snímané ze všech možných úhlů nemá chybu. Pro příznivce psychedelic rocku povinnost. Běžné obecentsvo ale mnohen víc ocení obrazovou orgii The Wall nebo prostě něco z pozdějšíhé období. Floydi se po Pompejích nadechli k prvnímu kroku do světa komerční hudby s albem The Dark Side of the Moon (1973)Režisérský sestřih (DVD v roce 2003)1.„Echoes, Part 1“ „On the Run“ (záběry ze studií) 2.„Careful with That Axe, Eugene“ 3.„A Saucerful of Secrets“ „Us and Them“ (záběry ze studií) 4.„One of These Days“ 5.„Mademoiselle Nobs“ „Brain Damage“ (záběry ze studií) 6.„Set the Controls for the Heart of the Sun“ 7.„Echoes, Part 2“, k vidění třeba zde http://www.youtube.com/watch?v=n1yxNjU7u_8 ()
Tlukot srdce mého je ještě slyšitelný, tep hmatatelný...postavy klopýtající v dusivém kouři. Z dáli zvuky prapodivné, mrazení a nepříjemnost vyvolávající, země probublávající, třas - a pak s rachotem pekelným láva vyvěrající z nejtemnějších hlubin země a já chtěla pryč pryč z toho lomozu a hluku drásajícího! Na chvíli úleva přišla v psím blues Mademoiselle Nobs chrtice afghánské dlouhosrsté než přehlušila je šílenost šílenější s tvářemi zkázy hrůzou zkamenělými... *** Pohlazení hladivě paličkované Nicholase Masona přehlušil zvuk ryčných činelů, kdy Roger Waters počal do nich mlátit jak pominutý. Pak s kreacemi atletickými přesedlal na gong obří a celým člověkem bušil a bušil do mých uší uštvaných... Mladý David Gilmour na sólovce pákou řadící lomcoval zas a válečkem plechovým strunami břinčel. Nato Rick Wright klávesy vzbouřil... Užívali si to vlasáči ušatí postaveni v amfiteátr řecko-římský s vládcem Vesuvem tyčícím se pyšně nad hlavami jejich. A kameny křičí historii černou jak láva spící, stíny Pompejí zaplaveného magmatem žhnoucím žalují, když zastavil se život právě teď...A Saucerful of Secrets (Talíř plný tejemství)... V Echoes dralo se světlo pomalu na povrch a já konečně vydechla. Než jej opět pohltila silueta mocné sopky dřímající... (Doplněk hudební v mém Deníčku.) ()
Záznam koncertu prakticky ze stejné doby, kdy se Deep Purple vrátili z fenomenálního japonského turné, kdy Led Zeppelin měli za sebou už čtyři studiová alba (včetně nesmrtelné skladby "Stairway To Heaven" s legendárním kytarovým sólem, zatímco Floydi se pomocí zvukových experimentů teprve škrábali vzhůru z podpalubí psychedelického undergroundu. David Gilmour s kytarou - sedící, kroutící poteciometrem...Roger Waters bez basy - třískající do gongu... pro nejtvrdší fanouškovské floydovské jádro (ideálně navíc na tripu) čirá extáze, jinak ale koncert prakticky nemá co předávat, je podivně sestříhaný se záběry ve studiu, nečiší z něj žádná energie, je vlastně sterilní a prázdný - stejně jako stadion, na kterém se odehrává. Ještěže se od zvukových koláží, kakofonie a kvílení zpětných vazeb v psychedelických, instrumetálně fádních skladbách, za jejichž poslech by dnes nikdo neutratil ani pětník, kapela odstřihla a přesunula se k progresivnějšímu pojetí (art)rockové muziky, kde vytvořila nezapomenutelné skladby, které se staly nesmazatelnou součástí rockové historie. ()
Surrealistická a nápaditá hudba Pink Floyd zakotvila v starobilom amfiteátri v Pompeiách a priniesla nám ojedinelý hudobný zážitok v rockovej histórii. Atmosféra, ktorá vlaje z hudby Pink Floydu v early 70´s je v tomto prostredí ešte umocnená atmosférou prastarého prázdneho amfíku so štyrmi geniálnymi hudobníkmi uprostred. Tá hudba akoby bola zrazu napísaná odjakživa, ožíva spolu so špeciálnymi efektmi a zábermi na staré skulptury a budovy. Tu nestačí zavrieť oči a nechať sa unášať niekedy až šialenými, totálne psychedelickými pasážami, tu sa treba aj POZERAŤ. Kúsky ako Echoes, Careful with that axe, Eugene, Saucerfull of Secrets alebo krásne bluesové Mademoiselle Nobs tu možno vidieť v jedinečnom podaní. Fanúšikov určite potešia aj Dark Side of the Moon sessions čiže zábery z nahrávania ich najlepšieho albumu DSOTM. Niet čo dodať, pre fanúšikov klenot pre neznalcov rannej hudby Floyd totálna strata času. Týmto ešte dodatočne vzdávam hold nedávno zosnulému Richardovi Wrightovi, bez ktorého by Pink Floyd nebol tým čím je... R.I.P. Richard. ()
Nejlepší. ()