Pink Floyd v Pompejích
Pink Floyd: Live at Pompeii
Pink Floyd: Naživo z Pompejí
Echoes: Pink Floyd
Režie:
Adrian MabenObsahy(1)
Pink Floyd imaginativní, nadreálná, vysoce tvůrčí hudba plná barev, která se výborně hodí k vizuálním představením. Film natočený v starověkém amfiteátru mezi ruinami zaniklých Pompejí nabízí divákům úžasný audio-vizuální zážitek. Ve dne se koncert konal v aréně rozpálené sluncem a v noci uprostřed tajemné scény zničené sopečným výbuchem a umožnil tak perfektní souhru zvuku a obrazu. Snímek začíná i končí obsáhlou skladbou Echoes z alba Meddle a obsahuje také následující tituly: Echoes, Careful with that Axe Eugene, A Saucerful of Secrets, Us And Them. One of these Days. Mademoiselle Nobs, Brain Damage, Set the Controls for the Heart of the Sun, Echoes. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (75)
Kombinace Pink Floyd a Pompejí je prostě úžasná...Echoes si můžu pouštět furt dokola a stejně budu civět na toho Gilmoura s otevřenou pusou:)Co podle mě dělá tuto věc ještě unikátnější, jsou záběry z nahrávání mé nejoblíbenější a nejmilovanější desky DSOTM:) ()
Ač nejsem žádnej skalní fanoušek Pink Floyd, po hudební stránce bych neměl co vytknout (leč zatím chybí ty největší hity). Bohužel po obrazový stránce už Pompeje tak zajímavý nejsou: ladění nástrojů, nějaká ta improvizace ve studiu a skvělý Echoes z Pompejí doplněný tím, jak floydi žerou v kantýně a nějakejma rádoby-chytrejma řečma. Dal bych radši přednost klasickýmu koncertu... 3,5* [Director's cut]. ()
Tady není o čem mluvit. Už jen slovo "Pink Floyd" mi bere dech... naprosto úžasný hudební dokument (nebo koncert, chcete-li) se skvělým audio-vizuálním efektem. ()
Hudba za 5*, jinak je to ubohý. ()
Netradičné a inovatívne, presne ako Pink Floyd. ()
Pred 15 rokmi som videl originál, dnes mám Director's cut a niektoré zábery mi v ňom chýbajú a niektoré trochu vadia alebo mi tam nesedia. Ale inak úžasná muzika. Mal som tú česť aj osobne navštívíť miesta, kde sa to natáčalo. ()
Nedá se to říct jinak než "největší paráda" ()
Úžasné! Skvěle prožitá hodinka s ranou tvorbou Pink Floydů. Musím pochválit i kameramana, protože se vážně vytáhl, každý záběr má svou sílu, každý ukazuje um hudebníků... večerní pecka! :) ()
Precizní zážitek ()
lepší 4* muzice, jedno která verze snímku. povídání protagonistů mě moc nedalo, celkem fajn bylo vidět záběry ze studiového nahrávání ´Temné strany´ flojdí síly... při opakovaných projekcích si ale pouštím výhradně koncertní skladby ()
Nádherná muzika v nádherných prostorách starobylých Pompeií. Prostě strhující zážitek... Jak jinak, sem velký fanoušek "Růžáků":) ()
Neuvěřitelný kousek. Nápad zasadit psychedelickou hudbu Pink Floyd do antických Pompejí zasluhuje nobelovku. Dokonalé doplňování obrazu a hudby plus spousta detailů ze života skupiny v režisérském sestřihu... Škoda slov, to se musí vidět a slyšet. ()
Prosil bych šálek LSD. Nemáte? Tak alespoň sklenici marihuany....Bomba! ()
So I throw the windows wide and call to you across the sky. ~ Skvělý nápad a bez stupidních xichtů diváků. Především je slyšet úžasně zahraný a kompletní Echoes s A Saucerful of Secrets a nechybí ani moje další oblíbená One of These Days. Naprostá lahůdka pro hudební nadšence a pro fanoušky Pink Floyd x-násob. Vše v perfektním prostředí, dobře vybraným tracklistem a v nejsilnější sestavě! ()
Zbytek z Pompejí byl dochován právě pro Floydy a pro jejich zvuk.Sedi to jak tučňák na ledě.Totalne přirozeně. ()
Nebudem opakovať, čo už bolo napísané. Snáď len vypichnem môj najobľúbenejší moment z tohto záznamu, a síce okamžik, keď vyletí Nickovi Masonovi z ruky palička pri šialenom bubnovaní v "One of These Days". To je proste Pink Floyd! ()
Podle mého nejlepší vystoupení Floydů. V době, kdy ještě měli mezi sebou celkem dobré vztahy, kde se odehrají většinou jejich dlouhé písně (už jen samotná Echoes, zde rozdělena na 1. a 2. část, dohromady má snad 21 minut. Astronomic Domine krásně sekunduje druhá vesmírná Set the Controls for the Heart of the Sun, Carefuly with that Axe, Eugene pak zase doplňuje One of These Days. A štěkající pes při blues variaci ? Sem s ním. Slabší v něčem, lepší zase v něčem jiném, mi přišla A Saucerful of Secrets. Vanoucí vítr ke konci písně a "nebeské" (anglicky celestial, to jsou prostě nebeské) hlasy, to se rovná skoro extatickému zážitku. Hochům bylo tenkrát přibližně 30 let, byli na svém tvůrčím vrcholu, ze kterého vzniklo další 4 úspěšná alba (Temná strana, Přeji si, Zvířata a Zeď). Právě Dark Side of the Moon je tu v speciální verzi, která má asi o 30 minut déle (odhaduji) zmiňována, protože jsou tu záběry ze studia, kde točili interview. Pár zkoušek z nahrávacího studia se zde také objevilo, různé variace na "On the Run", "Us and Them" a hlavně "Brain Damage", kde David Gilmour přidává jakési "extension", prodloužení k nahrávce. Těžko to vysvětlím, to člověk musí slyšet. Hoši hodně jí (jsem si jist, že nadměrná konzumace jídla nemá žádnou spojitost s tím, že prý brali drogy ... ), smějí se, mají pár hádek a debatují o hudebním průmyslu a životě. Je to zajímavé. V písni One of These Days má Nick Mason hezké tričko, také mu tam o minutu později, než hlas řekne "One of These Days I'm gonna cut you into little pieces" mu upadne palička, sekundu-dvě mlátí rukou a poté vytáhne náhradní, v jiné zase Roger Waters fanaticky mlátí do gongu, též zajímavá scéna. Resumé - Už jen ta volba prostředí, vulkanické Pompeje, už jen ta volba publika - vlastně je to koncert pro nepříliš náročné diváky - zvukaře. Komorní koncert, ale tím spíše tam vyniknout jednotlivé výkony. A ještě k tomu jsem Pink Floyd maniak, nemohu jinak, než za *---*---*---*---* Díky tati, že v mých téměř 20-ti letech neposlouchám techno, či hip-hop, ale že jsi mi ukázal cestu k tak skvělé hudbě. ()
Hodina a půl naprosté fascinace! Tenhle polokoncert mi dal tolik podnětů k přemýšlení, jako to už dlouho nikdo nedokázal. ()
Nejlepsi hudebni zazitek, ktery jsem doposud zazil. Koncert je vsak urceny spise jen pro skalni priznivce Pink Floyd, kteri jsou s jejich stylem hudby dobre obeznameni. Nedoporucuji se na nej koukat (poslouchat ho) tem, kteri se chteji s hudbou Pink Floyd teprve seznamit. (Pro ne bych doporucoval film The Wall ci jiny koncert (napr. Live in Venice, Pulse)). Kapela Pink Floyd v Live at Pompeii dost experimentuje a navozuje tak skutecny psychedelicky zazitek. Jedna pisen klidne trva 25 minut a ne kazda cast pisne je "klasickou hudbou". Pro neznalce je dost tezke rozlisit, co je ustredni melodii pisne a co je jen jakymsi experimentalnim prvkem pro navozeni psychedelicke atmosfery. Melodie jsou navic dost casto slozite a posluchac potrebuje nejaky cas, nez je registruje a je schopny vnimat jejich harmonii. Napriklad u pisne Echoes mi trvalo pomerne dlouho, nez se mi zacala libit (libit je vsak slabe slovo, ted ji primo zboznuji). Kdo vsak ma jiz jistou zkusenost, urcite nalezite oceni originalni a genialni Live at Pompeii. ()
Jeden z nejlepších a nejzásadnějších záznamů rockové hudby, jaký byl kdy pořízen. Bohužel žvanění mezi sladbami jinak fantastickou atmosféru strašlivě ruší, škoda, že režisér Director's Cut tyto pasáže nedal do bonusů... No, snad někdy příště. ()