Reklama

Reklama

Ženy pro měny

  • USA Beauty Exchange, The
Trailer

Film Ženy pro měny režisérky Eriky Hníkové je tragikomický příběh o ženách, které citlivě vnímají současný ideál ženské krásy a chtějí se mu co nejvíce přiblížit. A je to také film o spoustě peněz, které se díky síle tohoto ideálu denně utrácejí. Paní Eva vloží své tělo do rukou plastického chirurga a nechá si zvětšit prsa tak, jak po tom celý život toužila. Paní Magda zkouší všechny možné i nemožné prostředky na hubnutí. Slečna Karolína používá tu nejnovější kosmetiku a kupuje si oblečení podle poslední módy. Dívka Zuzana přichází na soutěž Topmodelka nového tisíciletí a chce uspět. Všechny hrdinky touží po těle modelek z titulních stran dámských časopisů. Doslova bojují o dokonalé tělo a jejich příběhy mnohdy působí až absurdně a komicky. Jejich život je ve filmu sledován v průběhu jednoho roku.

Vedle těchto žen vystupují ve filmu i další lidé - zástupkyně redakce ženského časopisu, který se podílí na vytváření současného ženského ideálu, Dara Rolins jako mediální ikona s umělým poprsím, plastický chirurg, který operuje paní Evu, Linda Kazdová, jež zvítězila v americké reality show s názvem Joe Millionaire, a členky Feministické skupiny 8. března. Všichni dohromady popisují a vytvářejí pestrý obraz současného světa, kde fenomén dokonalého ženského těla hraje hlavní roli. Situacím, které zažila snad každá dnešní žena, se můžeme buď smát, anebo si nad nimi postesknout. Celovečerní dokument Ženy pro měny je film o ženách, které naplno prožívají současné trendy a žijí pod taktovkou všudypřítomného ideálu dokonalého ženského těla. Úsměvný i smutný příběh zároveň je však určen nejen jim, ale také všem mužům, kteří nežijí sami. (Bontonfilm)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (119)

Tosim 

všechny recenze uživatele

Původně jsem chtěl napsat jen jeden citát a cifru 7 800,- za krém proti vráskám, ale musím jít hlouběji. U žen to jinak nejde ;-) Každý se může krášlit, ale u všech činností lidských je třeba používat mozek. Erice Hníkové postačí jako argumenty mezititulky a sami lidé, vystupující v dokumentu (paní Eva uvažuje o podstoupení třetí plastické operace, ve které by se jí měla zmenšit pravá bradavka o 2mm.) Bylo by zbytečné a skoro až nevkusné kritizovat Daru Rolinc, která je celebrita snad jen kvůli Zvonkům štěstí (mimochodem Pamela, která posloužila Daře za "vzor", si už nechala svoje prsa taky zmenšit, stačí si jen poslechnout lamentování Ester Ládové nebo Dagmar Ďáskové, jak jsou ty jejich vnady těžké. Ty dvě dámy teda plastiku nemaj, teda spoň to tvrdí.) Bylo by taky zbytečné strefovat se do Lindy Kazdové, jejíž "hekání" nad oblečky jenom z toho důvodu, že jsou "modré" či "bledě(modré)" - prostě mají nějakou barvu, protože její účast zde hovoří za vše. Podtrženo a sečteno: ženy z anarchofeministické skupiny mi nebyly taky nijak zvlášť příjemné, protože každý extrém je špatný. A to chtěl snímek nejšípš naznačit. A jako chlap ne že bych to nechápal, nebo se tomu jen ironicky vysmíval, s něčím, co je z osmdesáti procent spojeno s ženským světem (nebo je nám to tak aspoň tvrzeno) osoní zkušenost mám. Za půl roku (leden - červen 2000) jsem zhubl 26 kilo. Jak? Přestal jsem žrát a začal jíst. Ale ne kvůli nějakým zasraným módním trendům, ale kvůli zdraví... Jinak film - 90% ()

Lima 

všechny recenze uživatele

Opravdu rozporuplné pocity. Už v případě studentky VŠE Karolíny Chudé. O jejím smyslu života, vyplněném neustálými návštěvami supermarketů, až chorobnou závislostí na módních trendech a neskrývaného zklamání, že Dara Rollins má stejné kalhoty, jako má ona sama, si můžu myslet co chci (a opravdu jsem se notně bavil na její účet), ale její posedlost svým "lookem" (její vlastní slova) můžu těžko ironizovat, pokud nepřekročí běžnou normu, což se tady myslím nestalo, i když se mně autorka snažila přesvědčit o opaku. Při Karolinným představování výbavy její koupelny s deseti druhy drahých tělových mlék, všemožnými šampóny, mýdly, pěnami do koupele a všelijakými kondicionéry, jsem si připadal z pozice muže s jedním mýdlem a jedním šampónem (hlavně když to pění a čistí) jako na procházce s Alenkou v říši divů, ale asi zde těžko zde mluvit o jakémsi podlehnutí reklamní manipulaci. Prostě pečlivá starost o svůj vzhled a žena - to k sobě pasuje a platí od hajzlbáby z ČD nádraží Dolní Měcholupy až po britskou královnu. Potom i jakési pseudo alarmující titulky, kolik se v ČR utratilo za kosmetiku, mě připadají bez jakkékoliv výpovědní hodnoty. Rozporuplným byl i příběh patnáctileté Zuzany, usilující o kariéru modelky. Zde zamrazilo u momentu při příjímacím pohovoru, kdy šéfka castingové společnosti na kost vychrtlou Zuzanu přesvědčuje, aby ještě pár kil shodila. Vidět postavy těch holek, které by si mohly brnkat o žebra, bylo až nezdravé a tady mohla Erika Hníková klidně přitvrdit v bližším přiblížení pocitů potencionálních anorektiček. Jenže životní příběh Zuzany je absolutně bez problémů, končí úspěšné a těžko se zbavit dojmu, že může být povzbuzením pro jiné vychrtlice a potvrzením jejich "správnosti" konání ve snaze shodit ještě nějaké to kilo navíc. Bizarní, ale rovněž rozporuplný, je příběh obracečky plechů ve Škodovce paní Evy, která podstoupila za těžký prachy dvě chirurgické operace - modelace ňader a nyní se chystá na třetí, kvůli o 2 mm většímu lůžku okolo bradavky. Zajímavé, ale vlastně o ničem nevypovídající, protože autorka zde ukazuje až příliš velký extrém, který nevypovídá o drtivé většině dnešních žen, aspoň tedy doufám. A tak jediný příběh, kde autorka strefila hřebíček na hlavičku, je osud paní Magdy, ženy, která zbytečně utratila desítky tisíc za hubnoucí přípravky, včetně podvodného "hubnoucího" cédečka. V jejím příběhu věřím, že se spousta žen našlo (zdravím Halinu Pawlowskou) a možná se některá z nich chytila za nos, poučená i krásně katarzní pointou Magdina úsilí, jejím konečným "objevem", že nejlepší a nejúčinější je hejbat se a nežrat. Přes všechny mé výhrady je ale neoddiskutovatelný faktem, že Erika Hníková natočila dokument, který přes svoji nevyváženost nenechá nikoho lhostejným. ()

Reklama

kleopatra 

všechny recenze uživatele

Nepochopila jsem, co chtěla svým dokumentem paní režisérka říci. Jestli ukázat na nebezpečí manipulace číhající na ženy z reklam potažmo z časopisu Cosmopolitan nebo na zmanipulované ženy jako takové, které nevědí, co číní a je třeba, do jejich chorého mozečku a malicherného ničemného smýšlení vnést trochu světla. Stručně a jasně: každý si se svým tělem může naložit, jak uzná za vhodné: patlat na sebe, co je mu libo, jíst nebo nejíst, podstupovat plastické operace, ať už je jeho motivace jaká chce. Dbát o sebe a krášlit se je činnost stará jako lidstvo samo, vídíme to na starých obrazech, antických vykopávkách a co já vím, kde ještě. Asijský ideál malých od malička stahovaných nožek, prstence za účelem dlouhého krku, tácky v ústech, péra ve vlasech indiánů ........i do pralesa k primitivním kmenům dorazí pošťák s Elle? Samozřejmě, extrémy se najdou všude, ale při prokládání dokumentu cedulkami o výdajích za kosmetiku a jiné "povrchnosti" jsem trnula, kdy sama paní režisérka půjde do extrému a kdy se tam objeví i cedulka, kolik se vycmrndá vody na zbytečné sprchování. A kde zůstali muži? Nebo oni nechodí k holiči, neposilují, nenosí šperky, značkové oblečení, nevoní se ? Ne, paní režisérko, chtít dobře vypadat není malicherné a povrchní. Je to nedílná součast lidské kultury a taky nonverbální komunikace a člověk, který to tak vidí, nemusí být automaticky hlupák a snob. ()

Tetsuo 

všechny recenze uživatele

Film, který dovede vybudit velké emoce, ale sám je natočen trochu ustrašeně a polovičatě. Tak trochu otevírá feministické téma, bere si členky jednoho radikálního hnutí za své mluvčí, ale režisérka sama se bojí vyjádřit (hlavně nechce být "feministka"), nechce se nikam zařadit a dokazuje snadno prokazatelné-navíc s předem vytyčenou tezí. Mediální výchovu bych si představoval trochu lépe, ale chápu užitečnost tohoto pokusu. ()

Galadriel 

všechny recenze uživatele

Film podle mě nemá být kontroverzní ani přinášet něco nového, ale jenom podat nezaujatý obraz toho, jak vlastně dnešní společnost žije, čím a kým jsou (nejen) ženy ovlivňovány, jak jsou schopny podlehnout módním diktátům a podobně. Režisérce se podle mě podařilo, aby film zůstal nestranný, nikomu nenahrával a podával objektívní svědectví o dnešní době. A mimochodem - myslela jsem si, že film bude natočen hodně "pro ženy" a také podle toho vypadalo osazenstvo v kině (byl tam ještě menší podíl kluků než na Plzeňské Ekonomické fakultě), ale hodně jsem se zmýlila. Naopak bych řekla, že pánové se bavili ještě víc než zbytek publika. ()

Galerie (11)

Zajímavosti (2)

  • Natáčení začalo v srpnu 2002, mělo celkem 150 natáčecích dní. Poslední natáčecí den proběhl v červenci roku 2003. Film se skládal postupně, jeho hrdinky byly zachycovány v čase pomocí časosběrné metody. (Siriuss)

Reklama

Reklama