Zkoušky z dospělosti

Nijak zajímavé, nijak vtipné, ale spíše takové unylé příběhy studentů, kteří se chovají jako z ideologické příručky. Kromě úvodní písničky příběhově o ničem, vztah Bartošové a Navrátila poněkud neuvěřitelný, stejně jako vztah syna a otce (Navrátil a Menšík). ale díky scénám s Menšíkem alespoň něco nadprůměrného. (17.08.2014)

Ve své době to bylo něco jako Beverly Hills 90210 po česku, nevzpomínám si na jiný se seriál ze středoškolského prostředí z těch dob. Socialismus s trochu lidskou tváří :-) Docela komická je představa tvůrců, co tehdy poslouchali osmnáctiletí teenageři: " starýho, dobrýho Bobka, Láďu Štaidla Muzikoterapii a Discobolos dvojku".... (06.03.2009)

Socialistický seriál, při jehož sledování se mi vždycky ztopoří aura a všechny čakry. Něco tak trapného a blbého jsem snad ještě neviděl. Čenský hraje závodně tenis za Tělovýchovnou Jednotu Transporta Chrudim a je na to jaksepatří pyšný, zajišťuje mu to obdiv u vrstevnic. Poznámka na okraj: fajnšmekři na filmovou trapnost jistě ocení, že při tenisovém zápase byl Čečenský dablován kaskadérem, zblízka záběr na něj, jak se připravuje na podání a pak záběry zeshora na hru, kde zády ke kameře hraje tenisový kaskadér v Čenského teplákové bundě, musíte uznat, že je to mazané. Co tu máme dál - někdo tu jako argument na podporu tohoto veledíla zmiňoval pěkné Krbové prsa, to ano, ale vždy s nevkusně zařízlou podprdou a navíc to byla taková divná svazácká lama. Antonín Navrátil se své role pitomce Žaluda s fixací na dalekohled zhostil na výbornou, líbilo se mi třeba, jak balil třídní krasavici a to tím způsobem, že jí pozval na procházku po rozkopaném městě a zatímco skákali ve výkopech, tak se jí snažil zalichotit řečmi o tom, že podle něj je Chrudim daleko lepší než Chomutov, odkud se sem přistěhoval. Pak je tu ještě třídní básnířka hnusná jak prdel, avantgardní pizda, rebelující, přehrávající, mizerně zahraná (nemůže například normálně sníst zmrzlinu, musí jí bagrovat jak neandrtálec), Pešek Juřička, holka s jebákem “Pani profesorko, já jsem se vás jenom na něco chtěla zeptat, proč vy jste taková… taková… (jaká?)…já ani nevim jak bych to řekla, prostě… taková hrozně správná?“, Vránová + Teplý => rodina v hmotné nouzi („já jsem dokonce byla prodat i krev, jenomže oni teď za ní dávaj bonboniéru.“), pod obrazem soudruha prezidenta Gustáva Husáka soudružka učitelka Balzerová rozdá maturitní otázky:“…dvě žákyně píší téma číslo čtyři, to je ‚brigádnická činnost členů SSM na naší škole‘...“, Trojan senior v instalatérském plášti v přestrojení za primáře.... ÁÁÁÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚ (vyju). Ovšem soundtrack, ten je velmi pěkný: K maturitě fůra starostí, miluji tě křičím radostí, mozek znova vnímat přestává, kantorova slůvka laskavá ou, ou, ou. Flinta v žitě, průšvih konečná, miluji tě vzpoura zbytečná. U všech všady, znám ty rady vážení, o tom co se v mládí naučíš. Spím jak špalek dál jsem dalek zmoudření, jež se mění v úctu k papučím. A tak zvon,zvon,zvon, zvon posledního zvonění, přeci zvon zvon, zvon, zvon v tuto chvíli pramení. K maturitě léty dotlačen, miluji tě,píšu do mračen. Žralok v botě, víno nakyslé, o životě vím už taky své ou,ou,ou. V naivitě džín či ve froté, miluji tě brácho živote, s kůží zdravou,projdu vřavou zkoušení, všechny o tom záhy přesvědčím, něčím budu navzdor trudům vážení, i když nevím stále ještě čím, i když nevím stále ještě čím. Ó jééé... (14.05.2012)

Nějakou výpovědní hodnotu tenhle normalizační skvost má - je zajímavé sledovat ten civilizační posun, osmnáctiletí se chovají a řeší problémy dnešních třináctiletých, první rande, první pusa, reflexe rozpadu manželství rodičů... Jinak je ale dobová mládež vzorně normalizovaná a její skutečný život je, řečeno slovy Milana Kundery, jinde. (12.06.2011)

Málokdy se mi stává, že nějakému seriálu tohoto typu dám nižší hodnocení, než je zdejší průměr. Nostalgie spolu se zalíbením v nejrůznějších věcech, které jiným připadají bizarní, zkrátka dělají svoje. Jenže tady jde opravdu o velice slabý seriál, ve kterém dojde k zápletce vlastně až ve čtvrtém dílu (což je u šestidílného seriálu, kdy se v posledním díle už vlastně nic nestane, docela na zamyšlenou). Studenti tvoří dost nesympatický kolektiv, scénář je opravdu vaření z vody a z celkového zpracování také čiší buď amatérismus anebo skutečně málo času a rozpočtu. Přitom Jiří Adamec mnohokrát v jiných dílech ukázal, že umí. Množství scén, ze kterých je divákovi trapně (např. vnitřní monolog hodné učitelky Balzerové na konci), je značné, rozporuplná je i hudba od Ladislava Štaidla. Kdo by si ale zasloužil zcela najisto doživotní práci v uranových dolech, je zvukař. Kdybych na svůj mobil natočil šeptací dialog uprostřed rozšštěkaného psího útulku, nemohlo by to dopadnout hůř než v tomto seriálu. Nelituji času, který jsem seriálu věnoval, s klidným svědomím ho mohu doporučit podobným nostalgikům, ale v hodnocení se snažím být objektivní. (18.11.2021)