Režie:
Anna ProcházkováScénář:
Oldřich KnitlKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Petr RůžičkaHrají:
Pavel Pípal, Dana Syslová, Jakub Šolín, Martin Šotola, Jaroslava Obermaierová, Svatava Hubeňáková, Karel Koloušek, Taťjana Medvecká, Jiří Klem, Jaroslava Pokorná, Vítězslav Jandák, Oldřich Vlach (více)Obsahy(1)
Udělat dobrý skutek by mělo být pro každého z nás samozřejmostí. Ale co když se člověku do toho moc nechce? Rozumem si uvědomuje, že je důležité druhému pomoci, ale zároveň ví, že to přináší spoustu starostí. Do takové situace se dostávají i hrdinové dnešního příběhu. Rodina spisovatele Fišera (P. Pípal a D. Syslová) vyměnila kvůli zdraví syna Péti městský život za venkovský. Spisovatel občas hlídá i Péťova kamaráda Honzíka. Jenže když při autohavárii zahynou oba chlapcovi rodiče, muž jen obtížně hledá východisko ze situace. Zaveze kluka k jeho tetě (J. Obermaierová). Ta ale o něj nejeví valný zájem. Co teď s tím? Nechá chlapce napospas osudu, nebo mu podá pomocnou ruku? (Česká televize)
(více)Recenze (22)
Skutečně psychologické drama jednoho všedního, obyčejného, lidského osudu. Tato televizní inscenace mě vzala za srdce, jelikož si dokážu představit, že se v takové situaci může ocitnout kdokoliv z nás. Je snadné pohlídat cizí dítě na pár hodin, jehož rodiče si musí odskočit. Není snadné se vyrovnat se skutečností, že se již nikdy pro svého potomka vrátit nemohou a vy jste sami v sobě postaveni před rozhodnutí. Pohled na malé, vystrašené dítě, které najednou nemá kde patřit, kdy vlastní krev v podobě jeho příbuzných, ho nechce, by mě nenechalo chladnou. A po počáteční nejistotě nenechalo chladné i cizí lidi, jenž si malého sirotka zamilovali a šli za něj bojovat k soudu. Z těchto předrevolučních snímků mě filmařina a herecké výkony neskutečně baví, je to lahůdka a divácký zážitek .... ()
Docela solidní drama o něčem tak obyčejném, jako je budoucí život malého kluka. Civilní herecké výkony a přirozené dialogy přispívají k uvěřitelnosti příběhu. Ani to sžívání nové rodiny s klukem, kterého měli "jen pohlídat" a nakonec u nich zůstal, není jen harmonické, ale takové normální. P. S. Už párkrát jsem se v komentářích setkal s odsudky Pavla Pípala, kterým moc nerozumím, ale každý zkrátka má vlastní vkus. ()
Dost solidní psychologické drama s lehce nadprůměrnými hereckými výkony. Nepřekvapila jako vždy skvělá Obermaierová, příjemně překvapil Vlach, který na malém prostoru výborně sehrál svého knihkupce. ()
Nedá se přímo prohlásit, že by se mně tohle televizní drama s psychologickými prvky až tak nelíbilo, ale ta výsledná divácká katarze byla celkově slabota. Začal bych charaktery postav, které byly slabě vykresleny. Manželé Fišerovi působili ve své snaze konat dobro, v tomto případě adoptovat osiřelého chlapce, až nesympaticky, a malý Honzík byl neurotický mamrd, kterého bych poslal k tetě, než se s takovým uzavřeným, neurotickým čurákem zabývat a otravovat. Jakub Šolín ho navíc zahrál příšerně a byl zralý na pěst než na politování. No, vždyť píšu, že to byl šulín, dokonce i jeho příjmení tomu odpovídá. Z herců mě zaujali jen dva. Tím prvním byl Pavel Pípal, který svého nepříliš úspěšného spisovatele zahrál celkem uvěřitelně. Moc hereckých příležitostí mu režiséři nedávali a vidět ho v hlavní roli je vzácnost. Vadilo mně, že nebyl jasný jeho záměr, jestli chce kluka fakt adoptovat a má skutečný zájem rozšířit svoji rodinu o nového člena. V jednom kuse ke klukovi měnil svůj postoj. Jednou by ho nejraději vypudil, ani nebylo zřejmé proč, podruhé ho za žádnou cenu nechtěl svěřit do péče jeho vypočítavé tety, rval se o něj jak pitbul, a tak případ skončil až u soudu. Jaroslava Obermaierová byla tou druhou hereckou veličinou, která svojí uvěřitelnou, a veskrze negativní postavou, oživila matný a předvídatelně vystavěný scénář Oldřicha Knitla. Příliš ani neohromila jeho realizace. Poměrně nevzhledný interiér chalupy s nakreslenými stromy za okny spíše navodil depresi a nechce se věřit, že by umělecky založení manželé zde pobývali většinu roku. Vše vyvrcholilo fádní scénou u soudu. Přitom ten povrchní a umělý přístup k celé složité věci v podstatě bránil, aby příběh nějak dolehl na diváka. Anna Procházková třímala v režijních rukou jakési pomyslné síto, které téměř nic nepropustilo, ani ty emoce si film nevyždímal. Nezasloužil si za tu nepřilnavost k postavám a scenáristickou pofidérnost, aby divák s příběhem soucítil. Našly se zajímavé psychologické náznaky, které se ale neřešily. Chlapec byl zřejmě ve své bývalé rodině trestán, neboť reagoval na případný fyzický trest, respektive na panish nástroj, s panickou hrůzou. Inscenace se však o tento problém jen otřela a dál se už o něj nezajímala. Inscenace už sice něco pamatuje, ale příběh, kdyby byl lépe sepsán, by šlo aplikovat i na dnešní dobu, i když asi přeháním. Nepřeháním, když uvedu, že mě tv inscenace bavila na místech a v sekvencích, jež měly s hlavní story pramálo společného. Nejlepší je totiž scéna, ve které spisovatel Fišer inkognito v knihkupectví zjišťuje, jak jde na odbyt jeho nová kniha. A Oldřich Vlach jako upřímný prodejce knih dokázal, že není mini rolí, když jsou podány s gustem. Není pro tv inscenaci dobrou vizitkou, když ve své hlavní dějové linii příliš nezaujme, a vy jako divák hledáte, co jiného by na ní mohlo být interesantního. 40% ()
Celkem průměr, i když scéna od soudu se jistě v mnohém neliší od současné byrokratické mašinérie. Ovšem nezklamala Jaroslava Obermaierová jako ukázková semetrika. ()
Televizní isncenace zde rozehrává velmi vážné téma, které napsal sám život. Herci byli velmi civilní a proto uvěřitelní, skoro jako sousedi z domu nebo lidé, které potkáváme na ulici. Fischer mohl být mnohem více rozpolcenější. Vzít si dítě do opatrovnictví nebo ho adoptovat, to přece nedělal každý den. Někdy je opravdu lepší, když si dítě vezmou do své péče cizí lidé. ()
Průměrná televizní hra o zodpovědnosti v těžké životní situaci. ()
Vzhledem ke stáří a povaze filmu je velmi jednoduché ztratit pozornost, pokud u toho např. luštíte křížovku, žehlíte prádlo nebo telefonujete se ségrou. Pokud se ale necháte u televize přivázat k židli v izolovaný místnosti bez oken, dokáže film demonstrovat svou kvalitu poměrně zajímavým sociálním dramatem, ve kterém se převychovává očividně šikanovaný cizí dítě i jeho pečovatel, spisovatel Fischer. O nějakým hvězdným hereckým výkonu se v chudé československé produkci nedá mluvit ani náznakem, přesto sympatické ztvárnění manželky Fischerové (Syslová) a soc. pracovnice Zemanové (Hubeňáková) stojí za zmínku. Prim hraje ale samozřejmě Pavel Pípal a kocour Ferda Mravenec! ()
Příběh se tváří velice závážně a dramaticky, ale byl zfilmován nudně, měl jsem problém jej dokoukat. Jediné světlé body byly knihkupectví s Oldřichem Vlachem a lži tety u soudu. Kulisové interiéry byly vskutku ošklivé. ()
Miluju tyhle televizní inscenace...zajímá přehlídka charakterních herců, uvěřitelné chování hlavní dvojice...a prostě můj oblíbený Pavel Pípal. Takováhle dramata můžu. ()
Život, Pípal fakt nebyl žádnej kladnej hrdina což pomohlo... ()
Občas vám holt život přihraje situaci, kterou by nikdo nečekal. V tomto případě chlapce, který při nehodě přišel o rodiče. Nejdřív jde o hlídání na přechodnou dobu, později se vyvine vztah, který vyústí až o žádost o adopci. Co všechno k tomu vede, jaké jsou pohnutky, okolnosti a podněty- o tom je tento film. Duo Syslová-Pípal je parádní ukázkou partnerů ve středním věku. Docela zábavné, i kdyz vážné téma. 70% ()
Moc hezky zahrané.... ()
Domaci nasili. ()
Kruté psycho. Pavel Pípal je nepříjemný až za roh. ()
Obermaierova a Vlach si to vychutnali. :-) Velmi dobra tv inscenace o smutnych vecech. ()
Hudba: Petr Růžička. Skvěle zahraný příběh malého kluka, který se shodou okolností dostane do nové rodiny. Krásná hudba. ()
Nadstandardní psychologická televizní hra. Hlavně kvůli té myšlence o zodpovědnosti a vypočítavosti. ()
Hodně zajímavé, hlavně ten konec s udáním od sousedů. To byla perlička. Dá se na to podívat, ale jen jednou, nevybočuje to z lehkého podprůměru. ()
Byla by to mnohem lepší psychologická hra, kdyby ovšem byly postavy napsány lépe. Jejich charakterizování se nepovedlo ač se tvůrci snažili seč mohli. Je totiž neuvěřitelné, aby oba manželé neustále měnili názory. Chvíli se Fischerova žena zastává myšlenky, aby chlapec zůstal a když manžel po jasně odmítavém postoji souhlasí, ona okamžitě obrací. Stejné to bylo i s Fischerem. Chvíli chlapce chtěl, chvíli tvrdil, že to není možné. Bohužel názory měnily postavy na šedesáti minutovou inscenaci neuvěřitelně rychle. Posílat do televize takto neskutečně diletantsky napsané postavy, to už chce kus odvahy. A taky to celý příběh sráží. Zvláštní byly také prostřihy na exteriéry z interiérů. Hru navíc srážel také výkon Pavla Pípala. Nebyl to špatný herec, ale já si prostě myslím, že se na tu roli nehodil. A to se pořád divil, proč se ho kluk bojí. Jeho hluboký hlas spojený s černými fousy a hromotlukovou postavou nepůsobila zrovna dojmem hodného táty. Zvláště, když s chlapcem zatřásl. ()