poster

Closet Land

Drama / Thriller

USA, 1991, 94 min

Režie:

Radha Bharadwaj

Scénář:

Radha Bharadwaj

Kamera:

Bill Pope

Scénografie:

Eiko Išioka

Kostýmy:

Eiko Išioka
(další profese)
  • emma53
    ****

    "Jak můžeš zavřít lidskou duši?" Už dlouho jsem neviděla tak silné a zvláštní komorní drama, jako je Closet Land, které svým podáním působí spíš víc divadelně než filmově. Depresivní studená atmosféra o kterou se postaraly kulisy a tmavé barevné ladění podkreslovaly už tak silné napětí vznikající mezi dvěma hlavními a jedinými protagonisty. Prolínání osobní a politické roviny mně trochu rušily, ale základní poselství z celého dlouhého dialogu spisovatelky a vyslýchajícího vyčnívalo zcela jasně a nakonec bylo i podtržené dovětkem v závěru. Zcela jednoznačně na mě zapůsobila druhá a finální část, ta gradace byla strhující současně i s výkony obou herců i když se musím přiznat, že Alan je Alan a z jeho výkonu jsem měla snad nejintenzivnější zážitek i když Madeleine byla na konci taky skvělá. Na některé filmy se člověk nemá dívat, když má smutek na duši a tohle je rozhodně jeden z nich.(10.4.2013)

  • Ephemeris
    ***

    Mať hlas ako Alan Rickman by mohlo byť (alebo malo byť) snom každého muža. Herecké výkony excelentné, téma vypočúvania a mučenia je mi ale vzdialená, takisto ako filmy o politike (v rámci psychohygieny). Nepríjemný a bolestný zážitok. Kiež by som to mohla sledovať z bezpečia tmavého šatníka. V spoločnosti mačky so zelenými krídlami, lietajúcej kravy a priateľského kohúta.(2.9.2017)

  • Big Bear
    ***

    Velmi zajímavé a také velmi psycho. Nicméně mi tam moc neseděl ten mix politiky jakéhosi totalitního státu se zneužíváním hrdinky v jejím v dětství. Rickman hrál parádně i když ty jeho více role byly už hodně divadýlkové a moc mi tam neseděly. Madeleine Stowe mu byla ve své křehkosti a kráse dokonalou obětí... Těžko vybrat jiný protipól sadistickému vyšetřovateli. Ano, lidskou duši nelze spoutat. Nelze ji získat ani zlomit. Pokud nechceme, nikdo se k ní nedostane. Každý si ji chrání jinak. Někdo v nebezpečí, trýzněn a mučen, přesvědčen o pravdě nakonec může získat trýzněním i vnitřní sílu, kterou dříve neměl. Už se tu pak nebavíme o zmrzačeném umírajícím tělu, ale o duchu. Je zvláštní, že ve většině režimů stále funguje jako prostředek doznání - podpis. Dobrovolný podpis podezřelého pod nějakým prohlášením. Ani ta nejhorší diktatura se jej nesnaží napodobovat, pro ně má cenu když je pravý. Když je podepsán zlomenou obětí. Jako když ďábel chce na úpis jen těch těch pár písmen tvořících jméno psané brkem smočeným v kapičce krve. Tři měsíčky česneku. * * *(14.11.2016)

  • HoneyBunny
    ****

    Neodolatelný, boží, chytlavý, chytrý, sexy, herec, na kterého je radost pohledět. Alan Rickman nikomu nemusí dokazovat, že všechna tahle adjektiva na něj sednou. V roce, kdy jsme ho mohli vidět jako komiksově padoušského šerifa z Nottinghamu v Robinu Hoodovi a v romantické poloze v Truly Madly Deeply se předvedl i v téhle komorní lahůdce. Dva herci, jedna místnost, promyšlený scénář a působivě natočené devadesátiminutové mučeníčko. Story o totalitním státě tu není na prvním místě, zírat budete na výbušnou interakci výjimečně dobré Madeleine Stowe a tradičně skvělého Rickmana. Ten je tu v nejlepší formě jak herecké, tak fyzické a stejně zlý a zároveň sympatický jako Hans Gruber, jen v civilnějším a uvěřitelnějším podání. Nebudu se rozepisovat, jak skvěle tu hraje, najděte si ukázku na Youtube a posuďte sami. Film samotný je chvílemi velmi znepokojivý a několikrát se musíte zamyslet, jak to vlastně celé bylo, protože konec je poměrně otevřený různým interpretacím. Jo a už jsem se zmínila o Alanovi?(2.11.2009)

  • ladynka
    ****

    Muž. Žena. Jedna uzavřená místnost a v ní stůl a dvě židle - to jsou prakticky jediné "rekvizity", které v tomto minimalistickém snimku uvidíte. Přitom je výbornou ukázkou, co lze (v pozitivním slova smyslu) z takového filmu vytěžit. Nápad je přinejmenším zajímavý, herci výteční, prostředí má správnou klaustrofobní atmosféru (připomněl mi naše Ucho) a postupný vývoj "vztahu" a gradace napětí je dechberoucí. Vadilo mi pouze trochu neobratné kličkování mezi osobní a politickou rovinou (viz dovětek na konci).(19.10.2007)