Stereo

Tohle je strašně moc divný!! A vlastně to nemá ani žádnej smysl a význam, dokonce ani vizual není kdo ví co ... Ale stejně je to super. Má to suprovou atmosféru, třeba člověka, kterej má fobii z velkých prostor a sálů, to musí úplně zlomit. Pocit samoty, hladu, odcizení, ne-života ... Už konečně chápu, kým a čím byl inspirován ještě lepší flick The Atrocity Exhibitions (2000)... Jen pro okrajové publikum, většina lidí nepobere a bude se nudit ... Výborná akorátní stopáž!! (20.09.2011)

Pokud Crimes of the Future byly zdlouhavé, nudné, dějově rozbředlé a až přehnaně pseudointelektuální, tak pro Stereo to platí dvojnásob. Zaujalo mě jen pár pronesených myšlenek, jinak se jednalo o hodinu utrpení. Tohle je opravdu obsahově prázdný film, Cronenberg prostě neměl mnoho, co sdělit. Myšlenky v jeho celovečerní prvotině by se daly shrnout v 10 minutovém kraťasu. Jediná pozitivní věc na mém filmovém zážitku byla, že jsem film viděl v příjemné atmosféře pražské výstavy Cronenberg Evolution. 2/10 (24.07.2016)

pozor, toto je art! mladý cronenberg (na svoj vek!) urobil zaujímavý prienik žánrov (formálne aj obsahovo): experimentálny sci-fi dokument o telepatii a sexualite. čiernobiele, nemé, iba s komentármi... vedcov? samotných uchádzačov? geniálna lokácia, ktorá hrá sama za seba a osebe... cronenberg si robil sám kameru, strih, scenár, produkciu aj réžiu... a na ten vek a na takéto sústo je to výkon hodný uznania...zaujímavý počin hodný pozornosti i uznania, ktorý však (pozor) môže človeka miasť či dokonca až nudiť, lebo (zakončím to rovnakým tvrdením, ako som začal): toto je umenie! (11.10.2013)

Hneď prvý záber filmu pripomenul famóznu stavbu Prírodovedeckej fakulty Univezity Komenského v Bratislave a následné zábery z interiérov tento dojem potvrdili. Slovenský architekt Vladimír Dedeček svojim dielom nadviazal a zároveň rozvinul mestské Le Corbusierove utópie. Teoretička architektúry Monika Mitašová: "Dedečkova labyrintistická organizácia zodpovedá jednak tomu, že vytvára montáže a asambláže priestorov, niektoré zhromaždí a opakuje a niektoré vkladá do seba a tým dostáva tú labyrintovú štruktúru. Labyrint pluralizuje a jednotne organizovaný priestor, dáva vám bytostne na výber a dokonca aj keď blúdite a cítite sa byť väzeň aj tak máte neobmedzené možnosti.". Neobmedzené možnosti mal pri spojení výnimočného architektonického priestoru s kvázi dokumentom, zachytávajúcom priebeh vedeckého telepatického pokusu, aj režisér David Croinenberg. Žiaľ nevyužil ich. Výsledkom je preto len ťažko usledovateľná, nezúčastnene a odťažito komentovaná hodina telepatického ticha. Ticha, pretože telepatiu v ňom nie je možné ani jasnejšie vidieť, ani v rámci vysvetľovacieho komentára uchopiť. Stratila sa kdesi v čiernobielo predstavených fascinujúcich priestoroch a zachytení neuchopiteľne sa tváriacich tvárí a správania sa protagonistov. (27.08.2020)

Z hovna bič neupleteš. A když tak nezapráskáš. Přesně tohle se Cronenberg(ovi) podařilo. Za málo peněz hodně muziky. Problémem snímku je že rozhodně není pro všechny Buď sedne a nebo ne. Za sebe říkám, že to byl velice poutavej a originální pseudodokument. Evidentně už od raných filmařských začátků věděl Cronenberg co dělá. (08.07.2016)