Videodrome
Videodrome
Videodrome
Videodrome
Režie:
David CronenbergScénář:
David CronenbergKamera:
Mark IrwinHudba:
Howard ShoreHrají:
James Woods, Sonja Smits, Deborah Harry, Peter Dvorsky, Jack Creley, Leslie Carlson, Julie Khaner, Reiner Schwartz, David Tsubôchi, Sam Malkin, Bob Church (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Ústřední postavou příběhu je Max Renn, bezskrupulózní ředitel kontroverzního televizního kanálu 83, který nabízí vše od lehké erotiky po brutální násilí. Při hledání nového námětu do vysílání Max narazí na pirátskou nahrávku, jejíž název zní Videodrom. Přímočará syrová násilnost pořadu Maxe fascinuje do té míry, že navzdory varováním začne pátrat po jeho původu a tvůrcích. Vydává se tak na cestu, která jej zavede do nejtemnějších zákoutí lidské psychiky a postupně se propadá do světa, v němž realitu nahrazují čím dál tím děsivější a divočejší vize... Torontský rodák David Cronenberg, který dnes patří k žijícím klasikům nejen žánrového filmu, na sebe poprvé výrazněji upozornil ve druhé polovině 70. let, kdy v rychlém sledu natočil snímky Shivers (1975), Rabid (1977), Brood (1979) a především Scanners (1981) s proslulou scénou explodující lidské hlavy. V těchto filmech ustanovil svůj charakteristický autorský rukopis a etabloval se jako tvůrce silně tělesných hororů, které se nevyhýbají šokujícím násilným výjevům, jejichž prostřednictvím se vyjadřují k údělu moderního člověka, potýkajícího se s prudkým vývojem technologií a přírodních či lékařských věd. Pomyslným vrcholem rané fáze Cronenbergovy tvorby je právě Videodrom, v němž už v roce 1983 dokázal předznamenat, jak se může virtuální realita prolnout se skutečností až do té míry, že člověka doslova pozře. Film je zajímavý také tím, že v jedné z hlavních rolí se zde objevuje Deborah Harryová, známější jako Debbie Harry, frontmanka novovlné kapely Blondie. (Česká televize)
(více)Recenze (219)
U tohoto filmu jsem si připadal jako loutka, která skáče jak Cronenberg píská. Můžou za to nečekaný zvraty příběhu. Postupem času jsem absolutně netušil jakým směrem se film bude ubírat a tím víc mě přitahoval. K tomu skvělá kamera a neméně užasný výkony herců. "Halucinogenní" movie jak má být. Naprostá SPOKOJENOST. ()
Z počátku jsem se naivně domnívala, že Woods se vymanil ze své škatulky podivných mužů s revolverem. Nikolivěk. Skvělé je, že všichni kolem něj jsou obdobně tajemní a záhadní. Nejúžasnější podivín je Harlan. Cronenberg míchá svět reality s tím televizně pokřiveným jako zkušený alchymista. K dokonalosti pomáhá zakřivení analogových obrazovek. Z Videodromu zřejmě nejednou čerpal Tarantino, který se pravděpodobně stejně jako já namlsal četných vizuálních vychytávek. Videodrom je skvěle propracovanou alegorií na závislost lidstva na moderních technologiích. Cronennberg v roli vizionáře předkládá dost smutný obraz budoucnosti, v němž digitální závislosti zcela rozkládají osobnost. V kontextu dnešní doby se ukazuje, že rozhodně nebyl daleko od pravdy. ()
Masterpiece. ()
hard-core old school cronenberg vo svojej vrcholovej a vrcholnej forme a kondícii... ten človek je jules verne filmu ()
Cronenberg zostal málinko pod vysokou latkou udanou Scanners. Je tu viac explicitný, násilný a okrem rozpadu Woodsovej osobnosti sa vyjadruje ku všetkému negatívnemu, čo môže vyliezť a vylieza z televízie. To chudák ešte nevedel, kam sa dá zájsť prostredníctvom reality show a že VHS bude ešte to najmenšie zlo:). Bonusom je telo Deborah Harry, pre jej fanúšikov musel byť tento film veľkým šokom. Zato ale celkom príjemným:). Surrealizmus v Cronenbergovom podaní je presne môj šálok kávy a z Jamesa Woodsa sa mala stať, prihliadnuc aj k jeho ďalším rolám, herecká megastar. Ale to mi možno dopadol ako jeho postava v tomto filme. ()
Bizarní dílo Davida Cronenberga ..nic nového pod sluncem. Tentokrát ale víc zmatené než šokující ( přesto pořád dost) a i méně poutavé. ()
Na surrealistický svet vízií Davida Cronenberga by sa dalo pozerať asi donekonečna. Videodrome z režisérovho pera je toho jasným príkladom. Originálny námet a ešte lepšie finálne prevedenie. Úžasné zábery napájané silnou atmosférou, chytľavý príbeh, patričná dávka úchylnosti a ku tomu výborný James Woods. Nechápem ako tento chlap dokázal zrežírovať dva tak výborné a originálne filmy počas jedného kalendárneho roka. ()
Tak sláva, moje první setkání s tvorbou kanadského režiséra Davida Cronenberga je za mnou! No obávám se, že na dlouhou dobu nejspíš pro mě zůstane i tím posledním, minimálně v režisérově typickém hororovém žánru. Nepotkali jsme se... Z Videodromu dýchá typická atmosféra osmdesátkové popkultury, jejíž styl mi nikdy příliš neseděl, v rámci kombinace sci-fi a hororu už teprve ne. Nicméně se stylem samotného pana režiséra a jeho zálibou v nechutně bizarních scénách s lidským tělem jsem se minul ještě více, tahle šaráda videokazet v břiše, nadrženého telkáče s pusou a dalších obskurností mi vážně nevoněla. Zatímco v první polovině mě ale tento film z větší části dost bavil, vnímal jsem v něm originální děj i vesměs funkční myšlenku se zdviženým prstem nad přehršlí násilí v televizi a médiích (což napomáhá tomu, že filmu dávám lepší 2 hvězdičky), postupně se z toho vyrojila na můj vkus taková přeplácaná, stále více se rozpadající bizarnost pro bizarnost, nechutnost pro nechutnost s přehlídkou haluciogénních scén, u níž jsem nakonec ocenil nejvíc to, že již skončila. [50%] ()
V prípade Videodrome existujú len dva typy diváctva - jedni film ledva (ak vôbec) dopozerajú, označia ho za zvrhlé, úchylné a nepochopiteľné a budú sa mu vyhýbať do konca života, a druhí budú hltať každý záber, označia ho za zvrhlé, úchylné a v plnej miere nepochopiteľné a vo svojom živote ho môžu pozrieť x-krát a nikdy ich to neomrzí. Ako aj z môjho hodnotenia vyplýva, ja patrím do tej druhej skupiny. Videodrome predstavuje syntézu snáď všetkých dôležitých myšlienok a tém, ktoré Cronenberg vo svojej dovtedajšej (a čiastočne aj v nasledujúcej) tvorbe rozoberal (transformácie ľudského tela a vedomia, "new flesh" objavujúci sa v Rabid i The Brood, vzťah človeka k násiliu a sexu, zabŕdanie do cyberpunku - prepojenie ľudského vedomia s technológiami, tu konkrétne aj s vedomím mediálnym, etc.) a tentokrát sa David na rozdiel od Scanners a The Dead Zone aj formálne vracia do svojej tvorby zo 70-tych rokov, minimálne v explicitnom zobrazovaní ani nie násilia, ale skôr všetkých tých "nechutností", ktoré sa vo filme dejú. Treba dodať, že ide o myšlienkovo najzložitejší a najkomplexnejší Cronenbergov film (minimálne do tej doby), ktorý vo svojej fantazmagorickej podstate často pripomína aj tvorbu iného magora Davida - Lyncha. A v neposlednom rade predstavuje Videodrome aj remeselne dokonalý film, v ktorom všetko funguje tak ako má, od mrazivej hudby Howarda Shore-a, cez skvostnú kameru a výborné efekty, až po presvedčivú hereckú kreáciu Jamesa Woodsa. 10 / 10 (Top 10) ()
Nějak se mi to celé rozplizlo, záporné postavy, guru Videodromu, jeho dcera, redakční kolegové, vize, vidiny, halucinace, zbraně v útrobách, krev na skle... Asi to mělo geniální myšlenku, ale nepodařilo se mi ji odhalit. Jako sci-fi překombinované, jako horror měkké, jako thriller neuchopitelné. Počkáme si na remake? ()
Nuda. ()
Docela hustá psychárna. Chvílemi jsem ani nechápal co se ve filmu děje a docela se i nudil. Cronenberg není tak úplně normální a na jeho filmech je to znát. ()
Typický a nechutný Kanaďan Cronenberg, veď ako inak, je to už klasika. Trochu mi pripomína iného menovca, a to Lyncha. Ja som našťastie ešte nepodľahol „zakázanému ovociu” , ako sa to stalo šéfovi malej, súkromnej, kontroverznej, televíznej stanice CIVIC - TV, Maxovi Rennovi, ktorý je úplne v rovnakej pozícii, ako je alkoholik a narkoman dokopy, ...že taktiež nedokážu večne odolávať svojim, nutkavým pokušeniam, ktoré ich donekonečna zvádzajú, až pokiaľ tomu opätovne nepodľahnú, alebo aj vyliečený zo závislosti, nie je 100 % „vyliečený” ... Max potrebuje čímsi atraktívnym ozvláštniť samotný vysielací, vizuálny program, kde zháňa „matroš” , čo zmení všetko možné i nemožné. Dostáva sa na stopu ilegálnej stanice v-i-d-e-o-d-r-o-m-e, ktorá má v MENU, naozaj zaujímavé prilákanie potenciálneho diváka. Situovanie deja je z 80. rokov, 20. storočia, keď nejestvovali žiadne DVD, nieto čoraz populárnejšie “vysoké rozlíšenie” , ktoré ja tak obľubujem. Čiže, klasický ANALOG, ktorý je v súčastnosti vhodný do múzeí, voľakedy bol nesmierne COOL, áno, všetci to poznáme, že sme si prehrávali filmy na klasických videokazetách... Ja som z tej generácie, ktorá to zažila, a vôbec sa za to nehanbím. Predstavte si to, že dokonca „hlavný hrdina” má zabudovaný videoprehrávač vo svojom bruchu, alebo taktiež má pištoľ zrastenú do ruky, SAKRA, no nie je štýlový ? Absolútna mutácia, ktorá 100 % stojí za povšimnutie si ! Ak vám zatiaľ neprišlo nevoľno z mojich výstižných, vysvetľovacích slov, tak nech sa páči... Je to, ako stvorené pre vás všetkých, ale upozorňujem, že to nie je dva krát pekné, je to v prvom rade nepríjemne nadčasové, pretože takýchto „televíznych mutantov”, sa za ten dlhý čas, rozšírilo neúrekom... A len tak to neprestane, veď pozrite sa, čím sme zavalení... Slovenská mutácia je už mierne pokročilá, ak nie čisto pokročilá, a de - facto, nepokročila už len tak okrajovo ? Nevymažete to z hlavy. Ani dôkladná lobotómia nepomôže. ()
Cronenberg má hodně rád různé mutace duše i těla. Už od doby, kdy jsem ve svých asi 11 letech viděl v kině Mouchu, mám pro jeho tvorbu slabost. Tady se do toho přidává ještě úvaha nad vlivem snadného přístupu k materiálům dráždícím temné lidské pudy (tehdy video, dnes aasi net), trochu až švankmajerovské efekty a výborný James Woods. Tenhle film jsem celý viděl na youtube, je až neuvěřitelné, kolik věcí tam člověk najde, když trochu hledá... ()
Film by se dal z několika hledisek smést pod stůl, ale je na něm něco silně, silně znepokojivého. ----- SAMPLE Z FILMU - INTERPRET : Front 242 ALBUM : Official version SKLADBA : Masterhit, " You know me and I sure know You, Everyone ! ... " (úvodní projev Barryho Convexe na lékařské konferenci) ()
David Cronenberg je magor a skvělý režisér zároveň. Točí opravdu vyšinuté filmy, které mě však svým způsobem vždycky přitahují a musím je prostě vidět i víckrát. Ne vždy mě ale zaujmou tak, abych jim dal vysoké hodnocení. Tentokrát jsem byl však docela příjemně překvapený a až na debilní konec jsem si film užíval po celou dobu. Mám rád filmy s psycho-halucinogenním základem, který nudí diváky neustále pochybovat, zda vidí realitu, či neobyčejně živou halucinaci. Cronenberg je v tomhle mistrem ve svém oboru, protože do svých filmů vždy přidá spoustu nechutností, které se rodí v jeho chorobné, ale zároveň geniální hlavě. Škoda jen, že mi můj celkový dojem zkazil úplný závěr, který se mi vůbec nelíbil a dost mě zklamal. 7/10 ()
„Televize je realita a realita je méně než televize.“ Jak příznačné v dnešní době. Na Cronenbergovi mě strašně baví jedna věc, vzhledově na první pohled vypadá přesně tak, jaký točí filmy – vyšinutej psychopat. U Videodromu k tomu v první půli přidal i trochu filosofování. Zatím jeho nejlepší film, co jsem viděl. Zpočátku se to tváří jako drsnější thriller o snuff pornu, ale nebyl by to Cronenberg, aby to nechal jen v této „světské“ a „reálné“ rovině a nepřivedl to ve druhé půli do šílené a poměrně ujeté psychologické zběsilosti s několika úchvatnými scénami – viz např. první halucinační úlet s pistolí. ()
SPOJERY: Dost možná se pletu, ale Videodrome podle mě nemá klasickou mindfuckovou strukturu s pointou na konci. Vlákna reality a disreality zde nejsou zákeřně proplétaná, jak je zvykem, nýbrž jsou spojena, ačkoli netvoří jedno výsledné. Ve finále (a to může být taky chyba na mé straně) je Videodrome nerozluštitelný, avšak je to režijní zájem. Protože stejně jako je hlavní hrdina přesvědčen o hranici mezi televizním světem a skutečným, takovou má divák představu o syžetu filmu, jehož řekněme určitá pravidla již zná a považuje je za neochvějná. Ten je však zde natolik atypický (už jenom uspořádání scén je fakt úchylný), že se tak sledující dostává do stejné smyčky jako hlavní postava. Ta je s divákem naprosto spřízněna - jakmile je přesvědčena o halucinacích, divák je také. Divák neví o nic více ani nemá prostor uvažovat jinak než hlavní postava, která se na konci zastřelí (hned dvakrát pro jistotu).. to pak není divu, že z projekce odejdete s festovním bordelem v hlavě. EDIT: pravidla dění na obrazovce známe stejně jako hlavní postava pravidla naší reality. Přijímáme ji cokoli si pustíme. Pokud začne být dění surreálné, máme tendence to vysvětlovat. U Videodrome si tímhle nepomůžeme. Surreálnost je v tomhle filmu nikoli prvek zcizovací, ale semknuvší. Skrze ni jsou uskutečněny zásadní rozhodnutí a zvraty. Tedy vítězství nového postupu ("Long live to new flesh") nad klasickým ("death to Videodrome"). Evoluce i ve vaší televizi -) ()
Na tenhle bizár je jakýkoliv můj komentář krátký, takže se tu nebudu ztrapňovat nějakými rádoby zasvěcenými rozbory díla, Videodrome je fakt divočina. Na psychedelické úchylárničky a nechuťárničky se každopádně dycinky rád podívám. Cronenberg se mimochodem docela dobře trefil v předpovědi vytváření virtuální reality všemožnými masmédii, i když ta naše současná virtuální realita je přece jen poněkud normálnější. Trefný byl i jeho postřeh, že "Severní Amerika je pořád měkčí a zbytek světa začíná být tvrdý... Vstupujeme do divošské éry... Budeme muset být přímočaří a silní, máme-li přežít..." No, jestli to takhle viděl už v roce 1983, tak by mě zajímalo, co říká dnešní situaci. Navíc Amerika je tvrdá pořád dost, i Rusko, zato změkčilá Evropa je bohužel na odpis... Kromě výborného Woodse jsem strašně moc rád viděl v pořádné herecké akci i Debbie Harry, jednu z mých zpěvaček nejoblíbenějších. A celý konec jsem si stále pobrukoval její "Oooh warm and soft, in the flash...". ()
Brucho vagína, pištoľ ruka, obrazovka plná vnútorností. Bičíky. Pálenie cigarety o prsník. Maznanie sa s obrazovkou. Blikajúca helma. Famme Fatale v červenom. James Woods behajúci z jedného miesta na druhé. Škrtenie. Snuff. Televízia. VHS kazety. Aj statické aj tie čo sa hýbu a vzdychajú. Sekty a organizácie ovládajúce mysle. Bizarnosť. Prapodivná dcéra. A James Woods zase raz behajúci z jednej časti mesta na druhú. Skvelé zúžitkovanie všetkého čo dovtedy Cronenberg nakrútil. Film o ktorom sa dá diskutovať s rovnakou radosťou ako sa to robí s ranným Lars Trierom. Vie to znechutiť v rovnakej miere, v akej to vie aj pobaviť. Takmer na plný počet. ()