Recenze (2)
Když jsem četl knihu Učení dona Juana od Carlose Castanedaa, přesně vím, o čem Bruce Conner točí. Časoprostor, převtělení v jinou bytost. Přesně jako jsem psal na databázi knih o knize: "Carlos Castaneda mě zavedl do prostředí tajuplných světů "na obrácené straně Měsíce". Vize, které dokáže zachytit do stránek je fascinující a knihu jsem přečetl za jeden den. Stačí se napít bylinkového nápoje od dona Juana a lítám jako havran". Bruce nebyl převtělený havran, byla to jiná bytost chodící po Mexicu, přírodě, ale byl prakticky v jiném světě a Looking for Mushrooms je toho důkazem. ()
Bruce Conner v roku 1962 opustil, údajne kvôli nukleárnemu holokaustu, USA a vybral sa do Mexika, kde hostieval kontroverzného amerického psychológa a psychedelického LSD guru v jednom - Timothyho Learyho. Výsledkom ich spoločnej hubárskej snahy na prechádzkach po mexických lúkach a lesoch bol film Looking for Mushrooms z roku 1965. O dva roky neskôr k nemu doplnil soundtrack - pieseň skupiny Beatles - Tomorrow Never Knows. O tridsať rokov neskôr sa k filmu vrátil, jednotlivé slučky predĺžíl a opakoval, čoho výsledkom je takmer 15 - minútová verzia, predĺžená pre potreby redizajnovaného soundtracku. Tentoraz sa ním stala skladba Poppy Nogood a Phantom Band známeho autora modernej vážnej hudby Terryho Rileyho z roku 1968. Film samotný v úvodných minútach zoznamuje netradičným spôsobom diváka s prostredím mexického vidieka, často v záberoch vidieť omietky budov, pripodobenia tvarov hrobových mohýl domovým priečeliam a od nich zase k tvarom okolitých hôr a pod. Vidieť tváre dedinčanov, cesty, lúky rozkvinutých kvetov, voľne rastúce kaktusy. V druhej polovici sa tieto obrazy prelievajú do obrazového popisu psychedelickej skúsenosti s lysohlávkou mexickou, používanou pri magických obradoch už starými Aztékmi. Absencia sprievodného komentára umocňuje subjektívne vychutnanie si prelínajúcich výjavov v sprievode skvelej Rileyho skladby. Napojenie sa na iné vnímanie sveta za pomoci rôznych halucinogénov vo svojich filmoch predstavilo viacero experimentálnych či nezávislých filmárov (za všetkých spomeniem hádam najznámejší Cormanov Trip, kde Peter Fonda ukazuje, čo sa mu udialo po tom ako prehltol tabletku LSD). Verzia Brucea Connera však u mňa víťazí. ()