Astenický syndrom

Režisérčin dosud nepřekonaný opus magnum, jehož název je klinicky přesnou diagnózou stavu společnosti (zejména její intelektuální vrstvy) v období perestrojky, které je obvykle synonymem úderných a globálních změn. Důmyslná freska „přestavované" doby je komponována ze dvou volně propojených příběhů. V první černobílé části filmu sledujeme drama lékařky, jež právě pochovala svého muže. Ztráta nejbližší bytosti jí neumožňuje včlenit se do pokryteckého světa a odsuzuje ji k agresi vůči němu. Tato povídka je zároveň filmem ve filmu, který tvoří přechod ke druhé, barevné, části snímku. V ní se setkáváme s učitelem, jenž se touží věnovat literatuře, ale v nastalé neklidné době se nedokáže koncentrovat a na projevy hrubé reality reaguje „mrtvolným spánkem". Alegorickou rovinu filmu režisérka prolíná drsnými realistickými záběry, jejichž nesnadné sledování vykoupí hluboká divácká reflexe. Ačkoli byla v době vzniku filmu cenzura prakticky přežitou záležitostí, snímek nedostával povolení k distribuci kvůli finální scéně jadrných nadávek směřovaných přímo do kamery a na Berlinale, kde získal Stříbrného medvěda v kategorii Zvláštní cena poroty (1990), musel být proto nelegálně vyvezen přes Pobaltí. (progulkina)