Snížená psychická výkonnost, zemdlenost, únava, prázdnota v hlavě, nesoustředěnost a neschopnost vyvíjet jakoukoliv aktivitu – takhle nějak popisují odborníci astenický syndrom, čili psychickou poruchu jednotlivce. Kira Muratova si klade otázku, zda tímto syndromem neonemocněla celá společnost. Předkládá divákovi dva příběhy, dvě společenské morality. Hlavní hrdinkou prvního příběhu je lékařka Nataša (Olga Antonovna), která není schopna se vyrovnat se smrtí milovaného manžela. Druhá část se zajímá o středoškolského učitele Nikolaje (Sergej Popov), který trpí astenickým syndromem i zásluhou svých netečných studentů.
(Snorlax)
Snížená psychická výkonnost, zemdlenost, únava, prázdnota v hlavě, nesoustředěnost a neschopnost vyvíjet jakoukoliv aktivitu – takhle nějak popisují odborníci astenický syndrom, čili psychickou poruchu jednotlivce. Kira Muratova si klade otázku, zda tímto syndromem neonemocněla celá společnost. Předkládá divákovi dva příběhy, dvě společenské morality. Hlavní hrdinkou prvního příběhu je lékařka Nataša (Olga Antonovna), která není schopna se vyrovnat se smrtí milovaného manžela. Druhá část se zajímá o středoškolského učitele Nikolaje (Sergej Popov), který trpí astenickým syndromem i zásluhou svých netečných studentů.
(Snorlax)
(více)
Režisérčin dosud nepřekonaný opus magnum, jehož název je klinicky přesnou diagnózou stavu společnosti (zejména její intelektuální vrstvy) v období perestrojky, které je obvykle synonymem úderných a globálních změn. Důmyslná freska „přestavované" doby je komponována ze dvou volně propojených příběhů. V první černobílé části filmu sledujeme drama lékařky, jež právě pochovala svého muže. Ztráta nejbližší bytosti jí neumožňuje včlenit se do pokryteckého světa a odsuzuje ji k agresi vůči němu. Tato povídka je zároveň filmem ve filmu, který tvoří přechod ke druhé, barevné, části snímku. V ní se setkáváme s učitelem, jenž se touží věnovat literatuře, ale v nastalé neklidné době se nedokáže koncentrovat a na projevy hrubé reality reaguje „mrtvolným spánkem". Alegorickou rovinu filmu režisérka prolíná drsnými realistickými záběry, jejichž nesnadné sledování vykoupí hluboká divácká reflexe. Ačkoli byla v době vzniku filmu cenzura prakticky přežitou záležitostí, snímek nedostával povolení k distribuci kvůli finální scéně jadrných nadávek směřovaných přímo do kamery a na Berlinale, kde získal Stříbrného medvěda v kategorii Zvláštní cena poroty (1990), musel být proto nelegálně vyvezen přes Pobaltí.
(progulkina)
Astenicheskiy sindrom
The Asthenic Syndrome
