poster

Astenický syndrom (festivalový název)

  • Sovětský svaz

    Astenicheskiy sindrom

  • Sovětský svaz

    Asteničeskij sindrom

  • Sovětský svaz

    Астенический синдром

  • Sovětský svaz

    Астенічний синдром

  • anglický

    The Asthenic Syndrome

  • anglický

    The Weakness Syndrome

    (neoficiální název)

Drama

Sovětský svaz / Ukrajina, 1990, 153 min

  • zette
    ****

    Uvodnich asi 50 minut, kdy sledujeme film ve filmu o doktorce Natase, ktera prave pohrbila manzela je vynikajici. I v majoritni casti se najde nekolik silnych a dobre natocenych scen. Filmova stopaz, vzhledem k tematu, ktery film resi je pochopitelna, presto bych uvital aktivnejsi pristup strihace:-). Za dobu vzniku a pohled do konce realneho socialismu v pozvolna se rozpadajicim Sovetskem svazu pridavam hvezdicku. Urcite se nejedna o film, pro bezneho a malo vnimaveho divaka.(19.10.2015)

  • Matty
    ****

    Nepohodlný film. Dlouhý, ošklivý, hlučný. Bez příběhu a bez vypravěče. Bez jistot typu: sledujeme fikci, nikoli fikci ve fikci, která se na chvíli změní v dokument. Namísto logických vět postavy odříkávají naučená hesla nebo recitují básničky. Stejně je nikdo neposlouchá, nikdo si jich nevšímá. Nefunkčnost vztahů, nefunkčnost systému (škola představuje jen neveselou parodii vzdělávací instituce). Lidé se naučili žít sami pro sebe a jejich jediná úniková cesta v momentu oslabení a obnažení vede k iracionalitě, k absurdnímu jednání. Nevědí, co bude, nemají, na koho by se obrátili. Připomínají porouchané stroje, jejichž zmechanizovaný způsob bytí se zadrhnul (opakování vět, netečnost, nevypočitatelné reakce). Sadismus vůči postavám, sadismus vůči divákovi. Kira Muratova a její brutálně upřímné zachycení společenského ovzduší glasnosti. 80%(27.4.2013)

  • Dionysos
    *****

    V lecčem "zaostalá" země svým tradičním modem existence - samopohybem absurdity - odkazuje nejen na sebe samu, ale na celou "moderní" situaci. Toto není jen film o SSSR/Rusku, ale v posledku o SSSR/Rusku v každé jiné dnešní zemi. V Rusku pouze na přelomu 80. a 90. let výše popsaný dějinný princip dosáhl jednoho ze svých světodějných vrcholných momentů. Z filmu čiší klasický umělecký motiv pesimismu z moderní doby a filmová forma tento bolestný motiv ironicky stvrzuje: první část, fikční příběh, ještě přes svou ponurost nabízí jednak vysvětlení všeobjímající absurdity (utrpení nad ztrátou manžela vede hrdinku k odmítnutí falešné společenské hry), jednak jakési rozuzlení nebo naději právě v tom, že jako ovdovělá hrdinka i my nahlédneme nesmyslnost zaběhnutého způsobu života. Následuje geniální přechod z fikce do "reality" (jež tvoří jen jinou rovinu fikce), v níž už není místo ani pro vysvětlení ani pro naději, jen pro zoufale marné pokusy učitele Nikolaje o útěk formou falešné smrti (tvrdého spánku). Černobílá fikce s nadějí proti barevné realitě bez rozuzlení.(2.8.2014)

  • Cimr
    ****

    Ruku na srdce - myslím že i největšího fanouška tohoto filmu napadlo, že by mohl být tak o půl hodiny kratší. Je mi jasné, že jde o záměr - vytvořit dílo nesnesitelné, provokativní a nepříjemné. Přesto si myslím, že kdyby to mělo tak 100 minut a zkrátily by se scény, kde pět minut postavy jenom leží na posteli nebo se na sebe dívají do zrcadla, bylo by to mnohem lepší (každopádně by to dokoukalo větší množství diváků a ne jen pár vyvolených cinefilů). Jsou tu naprosto geniální místa, je to absurdně zábavné, originální, ale taky ,,špinavé", plné balastu a neúnosné. Jde svým způsobem až o apokalyptickou vizi rozpadu společnosti, kde všichni lidi akorát křičí přes sebe různé nesmysly, pořád je opakují, neposlouchají se. Je to trochu Labyrint světa 20. století - kamera jako poutník navštěvuje různé stavy společnosti (doktoři, umělci, učitelé) a zjišťuje, že to nikde nefunguje a všude panuje zmar. Výjimečné dílo, které vás bude iritovat, ale zaručeně na něj nezapomenete.(4.8.2013)

  • Anderton
    ***

    Aštenický syndróm sa vám bude páčiť, pokiaľ máte radi filmy, ako... no on je tak osobitý, originálny, svojský, nekompromisný, že sa skutočne nedá s ničím porovnať, aj keď sa o to podaktorí v komentároch snažili. Nie je možno ani tak zameraný na dobu a miesto, ale globálnejšie a nadčasovejšie uchpený. Groteskná doba pádu komunizmu a nástupu kapitalizmu vo východnom bloku sa prejavuje viac v atmosfére diela ako v chovaní postáv. Po čase môžeme koniec koncov skonštatovať, že situácia sa v medziľudských vzťahoch nezlepšuje a tu prítomná odcudzenosť a anarchia globálnej spoločnosti je proste iba odrazom ľudskej prirodzenosti. Možno v realite viac mlčíme ako vrieskame, ale asi iba preto, že na to nemáme odvahu, na rozdiel od umelých konštruktov filmových postáv, ktoré môžu všetko. Hodnotenie je iba orientačné, pretože zachytiť všetko sa na prvýkrát skutočne nedá, ide o dielo, ktoré vyžaduje opakované zhliadnutia, čo určite bol aj Muratovej zámer.(28.12.2018)

  • - Jde o jediný ruský film natočený během perestrojky, který ruské úřady zakázaly, i když se nakonec stejně promítal, neboť vláda snímek uvolnila do jednoho moskevského klubu. (Hans.)