Reklama

Reklama

Astenický syndrom

(festivalový název)
  • Sovětský svaz Astenicheskiy sindrom (více)

Režisérčin dosud nepřekonaný opus magnum, jehož název je klinicky přesnou diagnózou stavu společnosti (zejména její intelektuální vrstvy) v období perestrojky, které je obvykle synonymem úderných a globálních změn. Důmyslná freska „přestavované" doby je komponována ze dvou volně propojených příběhů. V první černobílé části filmu sledujeme drama lékařky, jež právě pochovala svého muže. Ztráta nejbližší bytosti jí neumožňuje včlenit se do pokryteckého světa a odsuzuje ji k agresi vůči němu. Tato povídka je zároveň filmem ve filmu, který tvoří přechod ke druhé, barevné, části snímku. V ní se setkáváme s učitelem, jenž se touží věnovat literatuře, ale v nastalé neklidné době se nedokáže koncentrovat a na projevy hrubé reality reaguje „mrtvolným spánkem". Alegorickou rovinu filmu režisérka prolíná drsnými realistickými záběry, jejichž nesnadné sledování vykoupí hluboká divácká reflexe. Ačkoli byla v době vzniku filmu cenzura prakticky přežitou záležitostí, snímek nedostával povolení k distribuci kvůli finální scéně jadrných nadávek směřovaných přímo do kamery a na Berlinale, kde získal Stříbrného medvěda v kategorii Zvláštní cena poroty (1990), musel být proto nelegálně vyvezen přes Pobaltí. (progulkina)

(více)

Recenze (26)

Radko 

všechny recenze uživatele

Syndróm nezáujmu a slabosti určuje postoj jedinca k okoliu. Stále početnejšia spoločnosť sa správa v mestskom ruchu k sebe paradoxne apatickejšie a nevšímavejšie. Len úzko osobné potreby dokážu podnietiť jedinca k aktivite, vytrhávajúcej ho zo stádnej uniformity. Nejde ani tak o zachytenie dezintegrovanej sovietskej spoločnosti v čase prelomu 80. a 90. rokov, ako píše werush, ale o trvalejšie postihnutie toho, čo werushov komentár uvádza ďalej - "autorka, chtěla akcentovat hlavně všudypřítomnou lhostejnost, shon, spěch, mechaničnost a rozklad tradičních hodnot". Po úvodnej, existenciálne mučivej polhodine o vyrovnávaní sa so smrťou životného partnera nasleduje zvrat. Po ňom sledujeme príbeh učiteľa, ktorý apaticky kdekoľvek zaspí. Občas sa vytrhne zo zádumčivej apatie náhlym no nie vždy premysleným činom. Navštevuje bytové undergroundové eroticko-umelecké performancie svojej sestry. Tam sa na čas zblíži so svojou žiačkou. Všetko je to pretkané náhlymi zvratmi, radikálnymi strihmi ukazujúcimi mimovoľne bežiace deje. Ušmudľané prostredie, neporiadok, maras, blato alebo nevkusne prezdobené interiéry panelákových kutíc. Všadeprítomná sivota života. Hluk, škrek a vresk. Tieto hučiace scény sú zase striedané kontemplatívnymi mužskými aktami, či Schubertovými skladbami. Divák si ale nemusí mučiť hlavu vlastnými filozoficko-psychologickými úvahami o skazenom svete a vnútorne veľaváženými bolesťami ducha. V závere sa totiž na vyváženie doterajších výjavov ako varovný výkričník nad všetkým týmto Babylonom nízkych pudov, handliarskych hádok, hysterických rozčúlení ukážu divákovi drásavo nepríjemné zábery psíkov zo sovietskeho zvieracieho útulku aj s príslušným nápisom cez celé plátno. Drsné, drsné, silné, hektické, rýchle i pomalé i krikľavé. Strhujúce a rozhodne opakovane pozerateľné. ()

Pacco 

všechny recenze uživatele

Nikdo o tom nechce slyšet, nikdo to nechce vidět…to nepatří do diskuze – o dobru a zlu. Nenáviděl jsem svoje rodiče. Nenáviděl jsem, jak se podobám otci. Nenáviděl jsem svoji nenávist. Astenický – slabý, neduživý, netečný. Zoufalá. Zoufalá žena po smrti manžela. Její příběh nekončí jinak. Konec promítání. Lidé odcházejí hromadně ze sálu - nechtějí se bavit o filmu. Jejich životy jsou nudné a ubohé, chtějí se při filmu smát, ne uvažovat. Usínají v metru. Učitel. Spí v metru. Lidé přes něj netečně šlapou – další zoufalá situace zavání slovanským cynismem… od učitele děj neustále odbíhá - sleduje další události -….někde zabili nějakého Kolju....dvě dvojice se vášnivě líbají…učitel vzdělává netečné studenty…venku se strká fronta o ryby …netečný žák rozbaluje rybu a učitel propadá melancholii. Učitel se ptá, co bude žák dělat po maturitě, odpovídá mu střih na bezdomovce co vypráví jak okradl dívku o kabelku…střih zpět do třídy, třída se směje. Později učitel vidí toho žáka obhajovat týraného idiota... Učitel usíná. Má narkolepsii? Je tohle svět, kde je lepší být jen divákem, netečným pozorovatelem sugestivního proudu informací, ohromujících skrytých pravd, odkazů a věcí, bezděčným voyerem životů, které se stejně točí v kruhu či se pokusit… ale o co se pokusit? A proč, když stejně všichni zůstávají slepí. Nenávidím vás, protože jste živí. Opravdu? ()

Reklama

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Drzosti tvé jméno je Kira. Úžasný film pro ty, kterým není lhostejná lhostejnost. Muratova byla zřejmě u kolébky obklopena stejnými sudičkami jako Pasolini a Fellini, jako kdyby si z obou pánů vybrala to dobré. V jejím případě to (pomyslné) spojení zafungovalo, ne jako v případě když to pánové zkusili v praxi ve filmu Sladký život. Kira Muratova, tahle režisérka je hodna obdivu, i kdyby již nikdy nic dobrého nenatočila. Jsem apatická, tedy jsem naživu. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Nepohodlný film. Dlouhý, ošklivý, hlučný. Bez příběhu a bez vypravěče. Bez jistot typu: sledujeme fikci, nikoli fikci ve fikci, která se na chvíli změní v dokument. Namísto logických vět postavy odříkávají naučená hesla nebo recitují básničky. Stejně je nikdo neposlouchá, nikdo si jich nevšímá. Nefunkčnost vztahů, nefunkčnost systému (škola představuje jen neveselou parodii vzdělávací instituce). Lidé se naučili žít sami pro sebe a jejich jediná úniková cesta v momentu oslabení a obnažení vede k iracionalitě, k absurdnímu jednání. Nevědí, co bude, nemají, na koho by se obrátili. Připomínají porouchané stroje, jejichž zmechanizovaný způsob bytí se zadrhnul (opakování vět, netečnost, nevypočitatelné reakce). Sadismus vůči postavám, sadismus vůči divákovi. Kira Muratova a její brutálně upřímné zachycení společenského ovzduší glasnosti. 80% ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Aštenický syndróm sa vám bude páčiť, pokiaľ máte radi filmy, ako... no on je tak osobitý, originálny, svojský, nekompromisný, že sa skutočne nedá s ničím porovnať, aj keď sa o to podaktorí v komentároch snažili. Nie je možno ani tak zameraný na dobu a miesto, ale globálnejšie a nadčasovejšie uchpený. Groteskná doba pádu komunizmu a nástupu kapitalizmu vo východnom bloku sa prejavuje viac v atmosfére diela ako v chovaní postáv. Po čase môžeme koniec koncov skonštatovať, že situácia sa v medziľudských vzťahoch nezlepšuje a tu prítomná odcudzenosť a anarchia globálnej spoločnosti je proste iba odrazom ľudskej prirodzenosti. Možno v realite viac mlčíme ako vrieskame, ale asi iba preto, že na to nemáme odvahu, na rozdiel od umelých konštruktov filmových postáv, ktoré môžu všetko. Hodnotenie je iba orientačné, pretože zachytiť všetko sa na prvýkrát skutočne nedá, ide o dielo, ktoré vyžaduje opakované zhliadnutia, čo určite bol aj Muratovej zámer. ()

Galerie (33)

Zajímavosti (1)

  • Jde o jediný ruský film natočený během perestrojky, který ruské úřady zakázaly, i když se nakonec stejně promítal, neboť vláda snímek uvolnila do jednoho moskevského klubu. (Hans.)

Reklama

Reklama