Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V prosinci r. 1437 se císař Zikmund, český a uherský král, vrací z Prahy do Uher. Pro vleklé onemocnění se zastavuje i s doprovodem na Znojemském hradě. Císařova choť Barbora, dcera Alžběta s manželem, vévodou Albrechtem Habsburským, nejvyšší kancléř Kašpar Šlik, biskup, lékaři, ale také někdejší stoupenec husitského hnutí mistr Křišťan z Prachatic, ti všichni očekávají smrt císaře. Členové rodiny a dokonce i nejvyšší kancléř uvažují o tom, jak pro sebe získat českou korunu. Císař již diktuje testament, avšak zatím ho nestvrdí pečetí. Čeká a bilancuje svou vládu. Ač se brání, neustále ho pronásledují vzpomínky na husitské hnutí, jež tak krutě potlačil, a na Husa, za jehož smrt nesl zodpovědnost. Drama posledních dnů mocného jedince, který sčítá svá vítězství a své prohry, poskytlo Rudolfu Hrušínskému v titulní roli příležitost uplatnit své výsostné herecké umění. (Česká televize)

(více)

Recenze (30)

sportovec 

všechny recenze uživatele

Osobitý, nepřeslechnutelný tón v rozmachu historického filmu osmdesátých let znamenal dnes snad zcela zapomenutý Jiří Šotola. Tam, kde jiní vkládali svou tvůrčí energii do vrcholných a mezních okamžiků dějin, tam básník Šotola vědomě kráčel polozarostlými chodníčky a stezkami polozapomenutých a zdaleka ne tak vděčných momentů. Postava posledního Lucemburkovce Zikmunda, prostředního syna Karla IV., je jedním z velkých dluhů a bílých míst kupodivu ne novodobých, ale naopak středověkých českých, ale i středoevropských a evropských dějin. Kontroverzní zhýčkanec, obdařený schopnostmi, jež z nejrůznějších důvodů byly upřeny jeho staršímu bratrovi, je v našem veřejném povědomí vnímán černobíle stále v duchu národního vzmachu prvního období české husitské revoluce evropského dosahu. Poslední chvíle starcova života, trávené na samé jihovýchodní výspě naší země, ve vino- a okurkorodém Znojmě, umožnily rozehrát pozoruhodnou symfonii hereckých výkonů, jimž jednoznačně vévodí Rudolf Hrušínský II. V jeho Zikmundovi-Vítězslavovi (to je doslovný překlad tohoto starogermánského jména) cítíme prezidenta Háchu, dalšího muže na pokraji sil, který je proti své vůli nucen - byť za jiných průvodních okolností - bilancovat svůj život. Inscenace, která je nadprůměrem těsně pod pomyslným vrcholem absolutního uměleckého zážitku, patří i po letech právem do zlatého fondu naší národní filmové tvorby. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Hořký a neslavný konec posledního Lucemburka, umírajícího při zbabělém útěku z Čech na znojemském hradě, lze i dnes vnímat jako jeden z nejvýznamnějších historických okamžiků evropských dějin. Bělkova televizní inscenace zachycuje poslední chvíle mocného panovníka, tehdy již bezvládného starce, který s ironickým nadhledem bilancuje svou kariéru i osobní život. Ani jedno, ani druhé se mu zcela nevydařilo. Vzpomínka na upálení Mistra Jana se do jeho svědomí zahryzává stále bolestněji, právě tak, jako nevyhnutelný pád lucemburské dynastie. A všichni jen čekají na jedno. Na smrt. V popředí tohoto tragického apokryfu stojí především jedna z vrcholných kreací Rudolfa Hrušínského, který v umírajícím císaři personifikoval pošetilost a vrtkavost lidského rozumu; zástup předních českých herců ve vedlejších, ale výrazných rolích (Dvorská, Bydžovská, Švehlík, Cupák, Mrkvička a další) bezpochyby spoluutváří výjimečnost tohoto skromného televizního díla. ()

Reklama

pipapa 

všechny recenze uživatele

Milovníci Hrušínského extrémní deklamace/intonace si tady opět přijdou na své. Extrémní protahování konce slov/vět, kde se ještě ke všemu konečná slabika většinou sníží o pár tónů, jako by "dodělávala"/uvadala, je pravděpodobně světová rarita v oblasti hereckého přednesu. Někdy to sedne, někdy to je k zasmání a někdy to leze dost na nervy. Výborný herec a nepřekonatelný Švejk nikdy nebyl tak úplně můj šálek čaje. ()

LeChouan 

všechny recenze uživatele

Jiří Šotola prostě není Oldřich Daněk. Nebo by se dalo napsat: „Ó, jak marná je snaha nalézt „daňkovskou“ kvalitu u jiných autorů!“. Jiří Šotola je Jiří Šotola a patří mezi ty z lepších autorů historických televizních her. Jeho císař a král Zikmund Lucemburský, v podání Rudolfa Hrušínského, je vybaven dostatečně výraznou osobností, inteligencí a chvályhodnou dávkou cynické ironie, která dopadá na jeho příbuzenstvo i na vzdorné Čechy. Je nicméně poznat (tak jako v jiných Šotolových historických hrách) autorova náklonnost k husitství, odpor ke katolické církvi a nechuť k Habsburskému panovnickému domu. ()

HonzaBez 

všechny recenze uživatele

"Bůh čeká, všichni čekají…Není kam utéct. není kam se vrátit." Někdy se říká, že dvakrát člověk nevstoupí do stejné řeky. Rudolfu Hrušínskému (spolu se scénáristou Jiřím Šotolou i režisérem Jiřím Bělkou) se to myslím vcelku povedlo. Sice je to (opět) krapet divadelní/afektované, ale jinak to hodinové čekání na Zikmundovu smrt nepůsobí ani za mák nudně. Nic naplat „když umírá císař, hroutí se svět, kameny se roztékají, ptáci mrznou v letu."     ()

Galerie (4)

Reklama

Reklama