Režie:
Jiří BělkaScénář:
Jiří ŠotolaKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Jiří SvobodaHrají:
Rudolf Hrušínský, Milena Dvorská, Alois Švehlík, Zuzana Bydžovská, Martin Stropnický, Ladislav Mrkvička, Eduard Cupák, Zdeněk Martínek, Josef Bláha, Miroslav Masopust, Václav Kaňkovský (více)Obsahy(1)
V prosinci r. 1437 se císař Zikmund, český a uherský král, vrací z Prahy do Uher. Pro vleklé onemocnění se zastavuje i s doprovodem na Znojemském hradě. Císařova choť Barbora, dcera Alžběta s manželem, vévodou Albrechtem Habsburským, nejvyšší kancléř Kašpar Šlik, biskup, lékaři, ale také někdejší stoupenec husitského hnutí mistr Křišťan z Prachatic, ti všichni očekávají smrt císaře. Členové rodiny a dokonce i nejvyšší kancléř uvažují o tom, jak pro sebe získat českou korunu. Císař již diktuje testament, avšak zatím ho nestvrdí pečetí. Čeká a bilancuje svou vládu. Ač se brání, neustále ho pronásledují vzpomínky na husitské hnutí, jež tak krutě potlačil, a na Husa, za jehož smrt nesl zodpovědnost. Drama posledních dnů mocného jedince, který sčítá svá vítězství a své prohry, poskytlo Rudolfu Hrušínskému v titulní roli příležitost uplatnit své výsostné herecké umění. (Česká televize)
(více)Recenze (30)
Úžasný lexikon přehrávání. Tohle by se mělo promítat na fakultách mladým režisérům, aby ti věděli, jak ukočírovat velké hvězdy. Od Hrušínského po Bydžovskou všichni tlačí nesnesitelně na pilu, pořád na hraně divadelního vyčerpání. Ale aspoň mi to přepjaté deklamování dovolilo dost záchvatů smíchu. ()
Osobitý, nepřeslechnutelný tón v rozmachu historického filmu osmdesátých let znamenal dnes snad zcela zapomenutý Jiří Šotola. Tam, kde jiní vkládali svou tvůrčí energii do vrcholných a mezních okamžiků dějin, tam básník Šotola vědomě kráčel polozarostlými chodníčky a stezkami polozapomenutých a zdaleka ne tak vděčných momentů. Postava posledního Lucemburkovce Zikmunda, prostředního syna Karla IV., je jedním z velkých dluhů a bílých míst kupodivu ne novodobých, ale naopak středověkých českých, ale i středoevropských a evropských dějin. Kontroverzní zhýčkanec, obdařený schopnostmi, jež z nejrůznějších důvodů byly upřeny jeho staršímu bratrovi, je v našem veřejném povědomí vnímán černobíle stále v duchu národního vzmachu prvního období české husitské revoluce evropského dosahu. Poslední chvíle starcova života, trávené na samé jihovýchodní výspě naší země, ve vino- a okurkorodém Znojmě, umožnily rozehrát pozoruhodnou symfonii hereckých výkonů, jimž jednoznačně vévodí Rudolf Hrušínský II. V jeho Zikmundovi-Vítězslavovi (to je doslovný překlad tohoto starogermánského jména) cítíme prezidenta Háchu, dalšího muže na pokraji sil, který je proti své vůli nucen - byť za jiných průvodních okolností - bilancovat svůj život. Inscenace, která je nadprůměrem těsně pod pomyslným vrcholem absolutního uměleckého zážitku, patří i po letech právem do zlatého fondu naší národní filmové tvorby. ()
Klasická velká inscenace z českých dějin. Všichni herci hrají jako o život. Radost pohledět na tu dekadenci z prosince 1437. ()
Zajímvá TV inscenace dávající trochu jiný pohled na histoii oné doby, než jak byla jednozačně líčena jiráskovsky v hodinách dějepisu. ()
Kouzelné české historické tv filmy. ()
Historicky zajímavý námět, zde uchopených spíše divadelně, což nemusí být na škodu, jen si na to člověk po několika minutách musí zvyknout a smířit se s tím. ()
Nevím, jestli jsem někdy slyšela horší filmovou hudbu, ale zřejmě ne. Ta ohavnost také přispěla k nepříliš vydařenému zážitku z inscenace. Panu režiséru Bělkovi se obvykle výborně dařilo maskovat nedostatek finančních prostředků, zde se střídají prostředí a ta chudičká výprava je příliš znát. ()
Hořký a neslavný konec posledního Lucemburka, umírajícího při zbabělém útěku z Čech na znojemském hradě, lze i dnes vnímat jako jeden z nejvýznamnějších historických okamžiků evropských dějin. Bělkova televizní inscenace zachycuje poslední chvíle mocného panovníka, tehdy již bezvládného starce, který s ironickým nadhledem bilancuje svou kariéru i osobní život. Ani jedno, ani druhé se mu zcela nevydařilo. Vzpomínka na upálení Mistra Jana se do jeho svědomí zahryzává stále bolestněji, právě tak, jako nevyhnutelný pád lucemburské dynastie. A všichni jen čekají na jedno. Na smrt. V popředí tohoto tragického apokryfu stojí především jedna z vrcholných kreací Rudolfa Hrušínského, který v umírajícím císaři personifikoval pošetilost a vrtkavost lidského rozumu; zástup předních českých herců ve vedlejších, ale výrazných rolích (Dvorská, Bydžovská, Švehlík, Cupák, Mrkvička a další) bezpochyby spoluutváří výjimečnost tohoto skromného televizního díla. ()
Herecký koncert Rudolfa Hrušínského. Mistrně stvárnil mocného panovníka, který na konci života naplněného boji na poli válečném i politickém vidí, jak výsledky jeho úsilí berou za své a jsou ničeny jeho nízkým a sobeckým okolím. V jednom z komentářů se tu objevilo cosi o vlastenecké břečce a "zlém Zikmundovi" ( a také cosi o přehrávání, což autor patrně převzal z komentáře kolegy Civala :-)) ). Právě "Zikmund, řečený šelma ryšavá" ovšem s tradičním "vlasteneckým" pojetím této historické osobnosti ostře polemizuje - jak je ostatně dobrým zvykem jeho autora Jiřího Šotoly, spisovatele stojícího vždy mimo proud literatury oceňovaný oficiální kritikou různých režimů. Inu, když už píšu komentář, je dobré se na (CELÝ) daný pořad opravdu podívat a neposuzovat ho jen podle názvu, který může být pohříchu míněn jako ironická provokace různých rozumbradů... ()
Je to strašně divadelní. V podstatě se člověk hodinu kouká na Zikmundův předsmrtný monolog. Neříkám, že to je špatně obsažené, to vůbec ne, ale i tak je to poněkud nuda. ()
Na rozdíl od Civala si myslím, že to byl brilantní výkon pana Hrušínského a nejen jeho. ()
Zikmund Lucemburský, syn Karla IV. byl významným panovníkem evropského formátu. Odstranil dvojpapeží, provedl výrazné reformy v Říši a byl českým, uherským a německým králem, což rozlohou odpovídá budoucí habsburské Podunajské monarchii. Jenže- jako český král usedl na trůn fakticky jen na pár měsíců a stejně ho nakonec čeští páni spolu s městy vyhnali. Na svém útěku zemřel ve Znojmě, pln nenávisti k husitům a Čechům obecně, jelikož oni mu tzv. "sebrali hračky". Tento film zachycuje poslední okažiky Zikmundova života. Věnuje se však spíš divadelnímu projevu Rudolfa Hrušínského a zatlačuje tak do pozadí možná zajímavější mocenský boj královny Barbory a Albrechta Habsburského o trůn, do něhož povážlivě zasahují čeští páni. Postavy tehdejšího dramatu nám nikdo nepředstaví, takže divák neznající politického pozadí je ztracen. Zbyde jen křik a zmítání Hrušínského a nevyužitý potenciál jinak skvělého tématu. Hrušínský mohl stejně umělecky zemřít jako Napoleon nebo Sokrates, bylo by to stejné. 60% ()
"Bůh čeká, všichni čekají…Není kam utéct. není kam se vrátit." Někdy se říká, že dvakrát člověk nevstoupí do stejné řeky. Rudolfu Hrušínskému (spolu se scénáristou Jiřím Šotolou i režisérem Jiřím Bělkou) se to myslím vcelku povedlo. Sice je to (opět) krapet divadelní/afektované, ale jinak to hodinové čekání na Zikmundovu smrt nepůsobí ani za mák nudně. Nic naplat „když umírá císař, hroutí se svět, kameny se roztékají, ptáci mrznou v letu." ()
Nějak se to dá překousnout. 50% ()
Tohle je určitě divadelní inscenace spíš, než film. Díky tomu herci hrají jako o život, ale pokud si na to člověk zvykne, vyprávění Vás uchvátí a pohltí. Dneska se takhle kvalitní věci už netočí. 75% = 4/5 ()
Hvezda navic za tanecnici Dadu v zrzavy paruce... :) ()
Naprosto parádní Rudolf Hrušínský, jak jinak. Tohle je prostě jeho záležitost. Jiří Bělka odvedl velmi dobrou práci. ()
Možná až příliš stále opakované jméno Jana Husa i na sklonku života Zikmunda určitě byly jiné starosti než 20 let mrtvý kacíř z českých zemí. Velmi dobré výkony Hrušínského, Bydžovské a Švehlíka. Znojmo se stalo místem smrti velkého císaře, který se dožil skoro 70 let v době, kdy se umíralo do 40 a jeho poslední dny musely být ve znamení muk z ukrutné bolestí od pakostnice a zánětu, který so sužoval na palci u nohy. ()
Milovníci Hrušínského extrémní deklamace/intonace si tady opět přijdou na své. Extrémní protahování konce slov/vět, kde se ještě ke všemu konečná slabika většinou sníží o pár tónů, jako by "dodělávala"/uvadala, je pravděpodobně světová rarita v oblasti hereckého přednesu. Někdy to sedne, někdy to je k zasmání a někdy to leze dost na nervy. Výborný herec a nepřekonatelný Švejk nikdy nebyl tak úplně můj šálek čaje. ()
Hrušínskému se musí spíš smát, jak přehrává a dělá ze Zikmunda námi nenáviděného panovníka. Anebo opravdu byl Zikmund takovej krypl, který od pohledu vypadal imrvére ožralej. No rozhodně to byla příšerná nuda! [439. hodnocení, 23. komentář, 73%] ()