Čuk i Gek
Čuk a Gek
Chuk and Gek
Obsahy(1)
Nový sovětský film laureáta Stalinovy ceny režiséra I. Lukinského, natočený podle známé povídky spisovatele Arkadije Gajdara, vypravuje o příhodách dvou malých chlapců Čuka a Geka, kteří se vypraví za svým tátou do tajgy. Je to filmové dílko, které podmaňuje svou poetičností a pravdivým vylíčením dětské povahy. Není zatíženo nudným a obšírným ponaučováním, které spíše děti odpuzuje. Oba malí hrdinové, věcný a rozvážný Čuk a snílek a fantasta Gek, žijí na plátně zajímavým životem. Autorům filmu se podařilo odhalit v tomto filmu všechny jemné odstíny dětské duše. Není zde nic zbytečného, vyumělkovaného. Vše je jasné a prosté i v těch samozřejmých klukovských rozpustilostech. "Čuk a Gek" je veselý, roztomilý film, který s radostí zhlédnou dospělí, a s nadšením přivítají naši nejmladší diváci. (Filmový přehled)
(více)Recenze (19)
Čuk a Gek jsou realistickým filmem věrně ukazujícím reakce dvou kluků, kteří se poprvé v životě vydávají na cestu a hned z Moskvy do tajgy, poprvé se setkávají s jeleny, veverkami, sovami, zvědavě zkoumají pasti na zvěř, na vše se ptají, fantazírují, nadchnou je koněm tažené saně i míhající se krajina při cestě vlakem. Film zcela bez nepravděpodobných dramat. Nic víc, nic méně. Z takhle skutečných, obyčejných dětí našich všedních dní jde snad mít radost jen ve skutečnosti, ne ve filmu. Je-li film jako pohled z mého okna, neměl bych se spíše dívat z okna? Nebo ty děti dělat? ()
„Čuk a Gek" není prvním dětským sovětským filmem, který nás přesvědčuje o tom, že tvůrci těchto filmů nepodceňují malého návštěvníka kin jako konsumenta uměleckého díla. V Sovětském svazu je výroba filmů pro děti svěřována nejlepším režisérům, scénáristům, hercům i hudebním skladatelům, těm, kteří si velmi dobře uvědomují, jak citlivě nutno působit na dětskou duši. — Spisovatel Arkadij Gajdar je milován sovětskými dětmi. Cítí v něm svého přítele, který dobře chápe jejich zájmy a jejich romantický postoj k životu. Mladí čtenáři mu důvěřují. A zásluha autorů filmu „Čuk a Gek" spočívá v tom, že filmovými prostředky dovedli vyjádřit náladu a hluboký smysl Gajdarovy povídky. Nepotlačili nikterak ony klukovské sny, překypující energií, touhou po dobrodružství a hrdinských skutcích, ale naopak vystihli je tak krásně a bezprostředně, jako to dovede říci sám Arkadij Gajdar. — Poslání filmu „Čuk a Gek" je jasné. Byl natočen tak, aby zapůsobil na dětskou duši, aby upevnil dětský charakter pro budoucí život. Není pochyby, že tento svůj úkol splnil u sovětských dětí a že jej splní také u našich malých návštěvníků kin již také proto, že „Čuk a Gek" je jim předkládán v dobře přemluveném českém znění. Filmový přehled 51/1953 ()
Dle povídky Arkadije Gajdara jsou Čuk a Gek dva sedmi a šestiletí íbratři z Moskvy, kteří jedou s mámou za svým otcem, který je kdesi daleko s geologickou expedicí. Čistě z nostalgie za 4. ()
Čekal jsem propadák, ale ne. Nejméně 70%. ()
Ne tyhle dva malí mizerová mi k srdci vážně nepřirostly. Nato že film trvá nějakejch 50 minut tak se děsně táhne, a jde od nikud nikam. Celý je to postavený na hlavu, a dětský hvězdy byly příšerný, myslím že i v době vzniku to muselo působit směšně. Příště si na Čuka a Geka nechám zajít chuť. ()
Jeden z nejlepších sovětských seriálů. ()
Milý poetický dětský film. ()
Od četby Čuka a Geka (a Odvážné školačky) mě uchránil v poslední vteřině Listopad, ale i tak jsem věděl z nějaké ukázky, že si chlapci kdesi v tajze vařili (myslím, že neúspěšně) jáhlovou kaši. Celý tento film se mi tak proměnil v očekávání tohoto kulinářského okamžiku, na nějž nedošlo stejně jako na cokoliv, co by mě probralo ze sovětské sněhové letargie, která mě zasypala krátce po úvodních titulcích. ()
Poetický, dětský dobrodružný příběh dvou malých chlapců v daleké, tajuplné zasněžené Tajze. Je to již hodně desítek roků, kdy jsem s vykulenýma očima koukal na tááák velké dobrodružství chlapců přibližně ve stejném věku, jako jsem měl tenkrát já. Snad to byl můj první VELKÝ zážitek v tom malém potemnělém kinosále naplněném tou nezapomenutelnou vůní zaprášeného promítacího plátna, rozehřátého projekčního přístroje a dřevěných sedadel. A snad vlastně už tenkrát, jsouc pohlcen tímto dobrodružstvím, ve mě vzklíčilo semínko lásky k filmu. Hltal jsem ten příběh svýma dětskýma očima, prožíval nepředstavitelná dobrodružství svých filmových kamarádů, ... a dodnes jsem na něj nezapomněl. Nyní, o Vánocích 2008, kdy tento komentář píši, po mnoha a mnoha letech od doby svého dětství, vyslyšeli mí blízcí moje mnohaleté tajné přání a nadělili mi po stromečkem tento VELKÝ PŘÍBĚH na stříbrném disku. Vyslyšeli mou touhu zkamarádit se opět se dvěma odvážnými chlapci Čukem a Gekem, bojovat po jejich boku s "divokým" kozlem, pobíhat s nimi tou nekonečnou Tajgou, pozorovat lesní zvěř a brodit se hlubokým sněhem. Díky svým nejbližším tedy po létech opět prožívám dobrodružství, dnes už očima dospělého člověka, a snažím se vybavit tu nezaměnitelnou, navždy ztracenou vůni zašlého promítacího plátna ve stařičkém kinosále, kterou mnozí z vás nepoznali a bohužel zřejmě už ani nepoznají. Kouzlo malých starých kin s dřevěnými sedadly a neopakovatelnou vůní kinosálu se navěky vytratilo spolu s mými dětskými léty ... ()
Tak jsem se konečně dočkal! V dobách, kdy byl Čuk a Gek předmětem našich strojených rozhovorů v rámci výuky ruského jazyka, jsem si (nevím proč) myslel, že Čuk a Gek jsou psi. Filmu nelze nic vytknout. Průhledný děj plynule směřuje ke zdárnému konci. Bohužel film také nedokážu za nic pochválit. Největší ránu však filmu dal novodobý český dabing. S překladem (ať už dialogů nebo titulků) si také hlavu nikdo nelámal. A tak jednu a tutéž osobu v rychlém sledu nazývá strážníkem, strážným a hlídačem. Ovšem za vrchol hnusu považuji dabing. Chápu, že z hlediska pohodlnosti a rychlosti je výhodnější, když dva malé chlapce nadabují ženy, ale poslouchatelné to opravdu není. (čtvrtek 18.08.2009) ()
Z dětství, kdy jsem tento film povinně shlédl, jsem měla nejasnou vzpomínku, že to bylo ve srovnání s Odvážnou školačkou či Timurem a jeho partou ještě dobré. Ta vzpomínka nelhala, ideologie skoro žádná, k tomu dobrodružný děj v tajze.... Ale nyní po letech jsem jen těžko snášel ty dva hlavní hrdiny, byli prostě tak správně roztomilí a rošťáčtí, že by prošli i v americkém filmu. Herodes, to byl král. ()
Cuk a Gek, kdo by je neznal? Film, ktery nenadchne ani neurazi. Tak to vypada, kdyz se zataji ztrata telegramu... ()
Tento milý film z mého mládí, na který jsme chodili do kina se školou, jsem shlédla po letech s nostalgií. Film odpovídá době svého vzniku. Scéna s Gekem schovaným v bedně nebyla už tak dramatická, jako kdysi, když jsem jej viděla prvně, ale i tak film neztratil nic ze své poetičnosti a typicky ruské atmosféry. Zážitek z filmu neskutečným způsobem kazí nový dabing. ()
Ač poměrně známý sovětský film, neměl jsem příležitost jej shlédnout v dobách jeho největší popularity, dostal jsem se k němu až nyní. A zřejmě to byla chyba. Nejspíš je to tím hnusným novým dabingem, který je naprosto amatérský a za jehož vytvoření bych vydavatele DVD nechal pozavírat do gulagu, každopádně ve výsledku na mě film působil strašně strojeně a uměle, bez napětí a příběhu. Dost možná, že původní dabing by tomu dodal lepší a věrohodnější atmosféru. Takhle to na víc jak slabý průměr nebude. Už jen schází, aby kapitalisté nevážící si původních dabingů vytvořili nový dabing k Odvážné školačce a Lovcům mořských hub. I když pochybuji, že tyto filmy se k nám vůbec ještě někdy dostanou, byť s nejamatérštějším dabingem. 40% ()
Z nostalgie.. Poznámka: Úroveń nového dabingu je naprosto strašná. To snad dabovali někde v pomocné škole, je neuvěřitelné, jak hluboko český dabing klesl. Chvílemi jsem nevěřil vlastním uším, chápu, že od DVD za 50,- Kč nemůžu chtít zázraky, ale tohle je fakt odpad. ()
Krásný starý ruský film. Co více k tomu dodat? Příběh maminky se dvěma dětmi, která se vydá navštívit do vzdálené tajgy svého manžela a otce dětí. Čug a Gek ještě před odjezdem nechtěně ztopili telegram od táty, že mají přijet později.Tak se vydají na cestu, ale táta je nečeká. A tak všichni musejí několik dní přežít uprostřed lesů… Opravdu hezký film, který mi připomněl pohádku Mrazík, možná to bylo tou hudbou…anebo ruskou atmosférou? Nic bych mu proto nevytkla, i když uznávám, že někoho může pohoršit tehdejší vychvalování Moskvy, ať už z řeči vypravěče či v závěrečné písni malého hrdiny. Já bych filmu nic nevytkla, sice jsem dříve několikrát přečetla knížku (a ta bych řekla, že byla lepší), ale i tak jsem se na něj podívala s chutí. Více nemám co říct, snad jen… Podívejte se:-) ()
Matku obou chlapců hrála herečka Veronika Vasiljeva, která je opomenuta z nějakého důvodu v obsazení.. ()
Nu što. V dalékej Maskve žýl Čuk i Gek i takája máma óčeň charašája. Taváryšč ótěc rabótal daléko i adínoho dňa sam sóbě zagavarýl: Kak éto što, papóšlu tělegráma i pazvů ku sóbě rybjáta i ženštínu. Kak zadůmal tak zarobýl. Nu i o tómto jesť étoj charóšij fílm, katóreho jesť nůžno smatréť v balšójim i velíkym růskym jázyke, patamů što dabíng čéskyj jesť ako góvno razdupáne i špinávoj sabákoj popliváne. Nu jiščó raz, film jesť kvalítnoj i ja gadnatím jégoj 3 i 1/2. Dasvidánija. ()
Viděl jsem už dávno u dědy a dobrý. Vcelku autentický film ()