Šťastné a Veselé

Vánoce na bitevním poli. I tak by se mohl jmenovat tento válečný film. Zobrazení svátků vánočních na francouzsko-anglicko-německé frontě v podobě, jakou si lze v té době jen těžko představit. Ale je to taky důkaz toho, že tam, kde je zlo, válka a zloba, je i dobro, mír a radost... 70% (26.10.2008)

Když jsem zjistil, že tento film existuje musel jsem ho vidět...už příběh mi přišel velice zajímavý, zvláštní a zobrazující jiný pohled na 1. SV. Samozřejmě jsem nečekal velké boje, ale spíše vypjaté situace. Od začátku filmu jsem čekal na danou scénu: až všechny tři strany hodí flintu do žita a vydají se na bojiště vstříc osudu. Jak to tak bývá, když už jednou vznikne na daném místě příměří je těžké ho pak jen tak zrušit...a zde je to názorně vidět. Samozřejmě s příměřím řada vojáků nesouhlasila, ale zde byli v menšině i když se také projevili. Kulisy zákopů a vlastně celého bojiště byly velice realistické a pěkné. Nádherně je zde vidět morálka jak Francouzů, Němců tak i Skotů a jak každý národ uvažuje nad danou situací jinak. Nádherně realisticky ztvárněný epický film o frontě, která se rozhodla na Vánoce žít v míru a přátelství. --- Co se to tam děje? – Možná se němci naštvali a chtějí se nechat vzdát (24.09.2006)

"Všichni přišli k tomu oltáři jako k ohni, který je zahřeje. Možná chtěli zapomenout na válku." - "Možná. Ale válka si vzpomene." Píše se rok 1914. Znepřátelení vojáci proti sobě stojí v zákopech, avšak kouzlo Vánoc na všechny zapůsobí a pro jednou zbraně utichnou.. Téma výborné, zpracování mohlo být mnohem, mnohem lepší! Největší zádrhel vidím v postavách. Příběh se soustředil na ty nezajímavé a zbytečné (úchylný nekrofil Robertson nebo falešní zpěváci v čele s Kruger), když by víc prostoru mohly dostat ty sympatické a charismatické, které do děje něco přinesly (poručík na německé a francouzské straně). Důsledkem je to, že všichni vyzní úplně jalově. Při scénách se zmíněnými přebytečnými postavami jsem se vyloženě nudila, což je škoda, protože námět je dojemný. Válka je zkrátka absurdní, ti nahoře mají spor a tak obyčejní pěšáci musí vraždit někoho, s kým by se za jiných okolností mohli přátelit - zatímco velcí pánové zahřívají žídle..(Mimochodem snad i ta reklama na stejné téma ve mě vyvolala víc emocí.) (04.12.2014)

Rozhodol som sa, že prihodím hviezdičku navyše. Pretože je Štedrý deň, ja musím byť v práci a na odreagovanie si púšťam vojnový film. Asi vám to znie ako masochizmus. Ale dal som na tip jedného užívateľa a tiež som zohľadnil názov, a vyplatilo sa. Niečo tak pozitívne sa snáď ani nemohlo odohrávať na fronte! Francúzski, škótski a nemeckí vojaci tu nachádzajú na Vianoce stratené, resp. zdanlivo vzdialené hodnoty v zmierení sa s "nepriateľom". Zaspievajú si spolu koledy, vykonajú polnočnú omšu a na druhý deň mier pokračuje. Veď prečo by nemal? Títo "protivníci" majú k sebe bližšie ako ich krajania, ktorí oplývajú vlasteneckými rečami len z pohodlia domova a s plným žalúdkom. A nie je to otázka len vzdialenosti. Spája ich väčšia ľudskosť. Nechcú bojovať, ale musia. Prestanú a možno budú potrestaní. Ale aspoň s čistým svedomím. Aspoň trochu čistým, pretože zrejme všetci prelievali krv, no spamätali sa. Aspoň v sviatočnom čase. Čo už tie sviatky pre koho znamenajú, je vedľajšie. Ak by mali mať vždy takýto efekt, nech sa to prisúdi aj kresťanom (aj keď v tomto filme je to zobrazené práve opačne, čo je ďalšie plus). Boli v ich mene vojny, tak môžu byť aj zmierenia. Že je to patetické, naivné, alebo až absurdné? No značne, ale tiež podľa skutočnej udalosti. Čiže skôr vojna je absurdná! Iný deň v roku by som asi hodnotil nižšie. Ale teraz to padlo na úrodnú pôdu (z ktorej rastie vianočný stromček a mäkne srdce:). (24.12.2013)

Mám v poslední době štěstí na laciné agitace, v tomto případě tu máme protiválečnou variantu, kterou bych pracovně nazval Vánoční besídka v zákopech s podtitulem Císařpán je vůl. Viníky téměř každého válečného konfiktu jsou samosebou vždy "ti nahoře" , zatímco my, lid obecný a prostý, pouze plníme rozkazy a umíráme v jejich jménu. Připomíná mi to žalostný bekot ovcí jdoucích na porážku, jen s tím rozdílem, že ovce si jatka nezvolila. Tento příměr je sice velmi zjednodušující, nicméně v případě války se mi opravdu pojem kolektivní vina nejeví jako něco nepatřičného. Nemyslím tím pláč nad rozlitým mlékem, tedy soudy PO skončené bitvě, válce či šarvátce, při nichž se krystalizují charaktery jednotlivců, militarista by řekl zocelují, pacifista kurví, ale jen a jen PŘED onou rozmíškou národů, která je posléze vede na bojiště. Každý vůdce , král či ajatolláh potřebuje totiž tu Miloušovu podporu zespodu, budu-li citovat: " A proto je tak důležitý, ta podpora zespodu, aby my jsme mohli říct: Ne my si to přejem, to lid si to žádá, my s tím souhlasíme, s tím lidem. My plníme jeho vůli, a ne prostě, aby my jsme tam byli sami jak kůl v plotě. " Dokud nebude hlavním světovým volebním heslem, na které voličí uslyší, slovo "RESPEKT" budeme stále těmi ovcemi. Proti pacifistickému vyznění filmu ale nemůžu a ani nechci říct ani popel, odvaha oněch jednotlivců vystoupit alespoň na chvíli ze stáda byla a bude v takových situacích vždy obdivuhodná, jednou možná vystoupíme všichni a "mír závladne nad touto krajinou". Nejdřív ale musíme pobít všechny nepřátele téhle myšlenky, jinak to neumíme. Obezřetné čtyři. (25.03.2015)