Ballada o soldatě
Ballad of a Soldier
Balada o vojakovi
Obsahy(2)
Teprve devatenáctiletý Aljoša překvapil svého velitele, když na bojišti druhé světové války zneškodnil dva nepřátelské tanky. Namísto vyznamenání ovšem mladík požádá o krátkou propustku do rodné vsi, aby mohl matce spravit střechu. Cestou potkává veterány mířící domů, mladé brance směrem na frontu i mladou dívku, která si jen přeje být od války co nejdál. Dobrosrdečný Aljoša se snaží každému z nich aspoň trochu ulehčit: vyřídit pozdravy rodině, doprovodit zraněného vojáka nebo vyděšené dívce sehnat trochu vody. To vše ho ale zároveň vzdaluje od jeho původního cíle a zdá se, že svou matku nestihne ani pozdravit. Žádného ze zdržení ale Aljoša nelituje, zvláště ne setkání se Šurou... Sovětský válečný snímek o krátkých chvilkách laskavosti v těch nejtěžších časech natočil v roce 1959 Grigorij Čuchraj podle vlastního scénáře, který napsal společně s Valentinem Ježovem. Oba pak za svou práci získali řadu festivalových cen, nominaci na Oscara za scénář a cenu BAFTA za nejlepší zahraniční film. Lyrický snímek o křehkém poutu mezi dvěma mladými lidmi se na krajinu zuboženou válkou dívá smířlivě, někdy s nadhledem nad absurdními situacemi, jindy vážně – většinou však s nadějí. (Česká televize)
(více)Recenze (77)
Oscar 1 nominace: Námět a scénář . . . . . . . . Zlatá Palma - výběr ()
Svého času buldozer festivalových ocenění po celém světě. Vzpomínám na jeho uvedení v televizi za komančů, kdy jsem si oblíbil nesmírně sympatickou ústřední dvojici mladých herců a nádherné vykreslení jejich milostného vztahu a emotivní vrchol filmu - letmé setkání syna se svojí matkou při jeho opušťáku, kdy ona se s ním skoro nestačí ani obejmout a on už musí zpět na frontu - mi tehdy téměř vehnal slzy do očí. I trocha toho nevtíravého protiválečného apelu nechybí. Krásně zahrané, krásně zrežírované, překvapivě sympaticky "nesovětské" a oproštěné od politického balastu. Velmi pěkný a příjemný film a zasloužený celosvětový úspěch. PS: Škoda, že stará ruská kinematografie je dnes v klatbě, přitom může nabídnout spoustu krásných filmových děl, nejenom stokrát přežvejkaného Mrazíka. ()
Hlášení rádia Jerevan: "Pozor pozor. Dnes se v kyjevském kině hraje rumunský pornografický film Baba dala vojákovi." Za pár minut. "Pozor pozor. Oprava předchozího hlášení rádia Jerevan. Nebude to v kyjevském ale v krakovském kině. Není to rumunský ale ruský film, není pornografický, ale panoramatický a není to Baba dala vojákovi, ale Balada o vojákovi." ()
Velmi příjemně civilní film s docela zvláštním vyvrcholením. Úvodní "akční" scéna je sice úsměvná, není však patetická ani heroická, a zbytek příběhu tvoří jen sledování dvou milých mladých lidí, kteří se na malou chvíli setkají v zázemí. Asi nejsilnější scéna je ovšem ještě předtím, kdy se Aljoša setká s jiným vojákem chodícím o holích, kdy teprve po jeho setkání s manželkou se díky fantasticky sugestivnímu záběru dozvíme, že mu chybí jedna noha... ()
Začátek se zničením dvou Tigerů je vážně nehoráznej nesmysl a velmi sráží výsledný dojem z jinak velmi povedeného filmu. Nechápu, že to neudělali jinak. Celkově jde o poměrně velmi jednoduchý a přímočarý příběh, který ale ani tak nic neztrácí ze své působivosti. Některé scény jsou ovšem hodně zjednodušené. Prostě protiválečných filmů není nikdy dost a u tohoto potěší, že tvůrci necpou divákovi ideologii a Stalina (ten není ani zmíněn). Sám nevím, proč hodnotím tak jak hodnotím, ale něco mi tam zřejmě chybělo, nenudilo mě to, ale ani nenadchlo. 70%. ()
Jasné je, že tieto tzv. odideologizované sovietske agitky mali slúžiť najmä ľudu Západu na to, aby ukázali, že ide hlavne o ľudskosť, vieru v obyčajného človeka, jeho city a pocity. Je to podobné ako pri Osude človeka (nie je náhodné, že oba filmy vznikli v tom istom roku), hoci každý ukazuje čosi trochu iné: kým Bondarčukov Osud človeka ukazuje nezlomnosť roky zajatého vojaka a stratu jeho blízkych, aby i napriek týmto strádaniam našiel v sebe silu pokračovať ujatím sa vojnového sirotka, tak Balada o vojakovi ukazuje, akí boli prostí sovietski vojaci v čase mimo vojnovej vravy - nezlomní v ceste za vytýčeným cieľom, udatní ak bolo treba, nápomocní až za hrob a po rodnej poľa hrude túžiaci. Lásku, hoc v ošiali pudov, jemne vyznávajúci. Napriek tejto tzv. "neidovej ideologickosti" sú obidva filmy veľmi dobré. Charakterizuje ich podmanivý obraz, efektne a efektívne využívajúci čiernobiele tieňovanie slúžiace dokonalému emočnému podfarbeniu zobrazovaného, presvedčivý strih a suverénne herecké výkony. Oba filmy na mňa pôsobia rovnako silne dnes ako v čase detstva, keď som na ne s vyvalenými očami hľadel v telke, či na školskom filmovom predstavení. ()
Balada o cestě, o cestě, která končí, o cestě, po které už nikdy nikdo nepřijde, o cestě plné překážek. Balada o smrti, ale především o životě. ()
Aljoša je voják na cestě na dovolenou a během cesty se setkává s různými typy lidí a roličnými životními situacemi. Film není klasickým válečným eposem plným velkolepých bitevních scén, ani tolik o Aljošovi, ale spíše komplexem lidských osudů ovlivněných probíhající válkou dohromady propojených ústřední postavou mladého válečného hrdiny. Zobrazením utrpení lidí v zázemí získává protiválečný nádech, který ale nikdy nepřekračuje v kritiku Rudé armády, velící důstojníci jsou ukázáni v dobrotivém světle (získání dovolené, povolení cesty ve vlaku) a jediný kdo se nezachovává jako čestný voják je po zásluze potrestán. Postavy jsou i psychologicky dobře propracované a viz jednonohý voják odmítající jet domů z obav před manželčinou reakcí. Dějová linka na kterou se všechny osudy nabalují je přímočará, má jasný cíl a je poháněna Aljošovými vlastnostmi, jež z něho dělaly ideál pravého hrdiny - láskou k matce a láskou k vlasti. ()
Z mého pohledu ubírá malý dovětek na konci filmu na síle výpovědi. Vnímám to jako věc doby, 14 let po válce bylo ve zvyku točit hrdinské filmy. I tak jde o krásnou ruskou filmařinu. ()
Ohlédneme-li se za ruskou filmovou tvorbou uplynulých let, tak některým námětům z válečných let nelze upřít poetickou atmosféru a obraznou metaforičnost. Jedné věci si na tomto filmu obzvlášť vážím a dovedu dvojnásob ocenit, že je lhostejný k politice. Kromě toho je zde spousta krásných scén natočených s jakousi něhou. Třeba zborcené naděje ženy v černém, marně čekající na syna. Nenaplněná láska Aljoši a Šury v teskné tónině války je svým způsobem milá. Snad jediná výhrada se vztahuje k úvodní scéně, kde Aljoša utíká a přitom likviduje tanky, která opravdu působí hloupě. Přesto mě film nezklamal a zaslouží si plnou chválu. K čemuž už zbývá jen dodat jen to, že kdo se nezalekne starého ruského filmu, bude určitě spokojen. ()
Dnes je 3.5. 2020 v kalendáři má svátek Alexej. Takže má svátek Alexej Aljoša Skvorcov. Ruský voják, který je pohřben daleko od rodné země. U vesnice (možná už součást většího města) s cizím jménem. Každé jaro na jeho hrob cizí lidé přinášeli květiny a nazývali ho ruským vojákem osvoboditelem. Dnes možná někteří potomci, těch co mu nosili květiny, chtějí odstranění jeho hrobu, možná barví jeho hrob na růžovo a nazývají ho ruským uchvatitelem. Asi jsem rusofilní, ale bych rád kdyby jsme některé věci nedělali. Protože bez vojáků Rudé armády jako byl Ajloša by Osa byla mnohem hůř poražena. Ve filmu se moc nebojuje i tak tu válku popisuje mnohém lépe než akční velkofilmy. Není tolik politický jako jiné sovětské filmy a je příjemně lidský. Film jedna báseň tedy spíše balada. ()
Aljoša stráví s maminkou sotva několik minut. Pár slov, objetí a jede zpět na frontu, ze které se už nikdy nevrátí. Neznám moc sovětských snímků, které mají takto působivý konec. ()
Svojim spôsobom pozitívna vec. Je príjemné si pripomenúť, že i v čase najväčšieho vojnového pekla a na vrchole všetkých beznádejí, sa nájdu takí ľudia, ktorí stále ešte dokážu robiť dobré skutky a jeden druhému nezištne pomáhať. Romantika bez pátosu. 75/100 ()
Mé první setkání s tvorbou Grigorije Čuchraje dopadlo velmi dobře. Je to veliký filmař, a jeho Baladu o vojákovi považuji za opravdový film, jen takový je té nejčistší povahy, nikdy nezestárne a jeho čas protéká filmem jako řeka. Film divákovi nabízí spoustu podnětů k zamyšlení, jenž je nedílnou součástí každého vyššího umění. ()
Možno bude pre niektorých divákov Balada o vojakovi príliš sentimentálna a romantická, ale treba si uvedomiť, že sa film volá práve Balada o vojakovi. Je to krásny antimilitaristický romantický film o láske. O láske k matke a k dievčaťu. A city sú v ňom úprimné, aj tie gýčovo nakrútené. Bojové scény sú iba na začiatku a sú výborné. Potom sledujeme jednu veľkú road movie, Sovietsky zväz bol totiž obrovský a nejaké dva dni cesty v rámci jeho vnútrozemia neznamenali nič. Potom sa pozdravíte s milovanými a môžete ísť nazad na front. ()
Tak tento snímek není nadarmo v rudých barvách. Svoji zemi původu zkrátka nezapře. Kloubí v sobě všechny prvky budovatelských velkofilmů Sovětského svazu. Nechybí neohrožený rudý hrdina, který jen tak při rutinní práci zničí svépomoci dva tanky, a tak byl vyslán na dovolenou (protože kapacita armády si to mohla dovolit) s plnou taškou nejrůznějších dobrot (několik konzerv a slaninu asi z poloviny prasete), protože samozřejmě každý divák ví, že všechny historické prameny se shodují na tom, jaký blahobyt tehdy v Sovětském svazu vládl a že byla radost tam sloužit, protože se všichni měli jako prasata v žitě. Nechybí ani dobrosrdeční sovětští generálové a důstojníci se srdcem na tom nejpravějším místě, kteří jsou na světě, aby vykonávali samé dobré skutky pro své okolí. Ženy i muži byli tehdy reklamou na cudnost a splňovali ty nejvyšší možné morální a mravní požadavky a byli vzorem pro všechny rudé soudruhy. Výpovědní hodnota tohoto snímku je tedy rovna průměrné teplotě v běžné sovětské zimě. Film se mi podařilo získat v nejvyšší dostupné kvalitě. Tato kvalita se ovšem rovnala přiblížně Příjezdu vlaku na nádraží v La Ciotat. Člověk to ovšem soudruhům z východu rád odpustí, protože je známo, že většina financí sloužila tehdy k udržení vysokého životního standardu tamějšího obyvatelstva, takže nezbylo už mnoho prostředků pro zkvalitnění kinematografické techniky. Kromě zmíněných nedostatků to ovšem byla docela milá pohádka ve stylu dobového road movie se sympatickými tvářemi, která byla velmi svižná a potěšila i přátelská stopáž, takže nebylo moc situací, kdy by člověk propadal nudě. Opravdu velmi velmi velmi romantická verze tehdejší situace. Z filmu je cítit, že autor by snad i trošku chtěl podat civilnější příběh, což se mu v rámci některých vztahů snad i daří. Zároveň je ovšem cítit i tlak seshora o alespoň částečné "poruštění" snímku, aby na západě všichni viděli, jak úžasné lidi tam mají a že je jejich režim tím nejlepší na světě. Vznikl tedy poměrně zajímavý kočkopes a já přesně nevím, kam posadit hodnocení, proto dám zbabělé velmi slabé 3 kousky. ()
Pomerne krátko po vojne sa Grigorijovi Čuchrajovi podarilo nakrútiť film z vojnového obdobia, ktorý nie je vojnový. Iba jeho súčasníci dokážu oceniť výnimočnosť tohto počinu. Ďalším malým zázrakom je apolitičnosť filmu a takmer chýbajúci pátos. Samozrejme, že nad vykreslením láskavých sovietskych dôstojníkov je treba na chvíľu prižmúriť obe oči, pousmiať sa nad odobratím prineseného mydla nehodnej žene a rovnako aj na úvodnej naháňačke tanku s budúcim hrdinom. Ale to je všetko. Ostatné tvorí poetika v ruskom háve, sympatická dvojica mladých ľudí s modernou, takmer neruskou Žannou Prochorenkovou a dej s viacerými silnými scénami. Prehliadnuť treba príšernú technickú kvalitu filmu, ktorá pripomína filmy nakrútené Dovženkom alebo Ejzenštejnom. Celkovo ide o film, u ktorého Made in USSR neznamená varovanie. ()
Dobrých balad o vojácích je málo. Jinak je balad o vojácích hodně. Zpravidla je hrdina nápadně kladný a někdo mu ale nepřeje, takže končí tragicky. Zde voják dostane vyznamenání, to nechce, raději chce na pár dnů domů. Za maminkou, které teče voda do chalupy skrz špatnou střechu. Nadřízený se diví, že vyznamenání nechce, a dává přednost prkotinám, ale dobře tedy. jenomže co pak následuje, to je katastrofa pro velkou ideologii. Voják se cestou domů zamiluje, a nechce se mu zpátky na vojnu. Střechu opraví, mamince pomůže, ale skrz odměnu je z něho náhle jiný člověk, protože pokud by ho nadřízený nepustil domů, tak by se cestou nezamiloval a to má pak následky pro celou společnost, která přišla o vojáka. Pokud by takových případů bylo v Sovětské armádě 20%, tak by nikdy nemohla porazit žádnou armádu. Že film dostal nominaci na Oscara bylo politické rozhodnutí, Američanům se líbilo, kdyby bylo v SSSR víc takových vojáků... ()
Film vo svojej dokonalosti trochu kazí oslavný, až príliš vlastenecký rozprávač v úvode a závere (vzhľadom na dobový kontext ZSSR v 50.rokoch to asi inak nešlo). Čo ale nám vnútri zostáva, je veľmi kvalitne podaný (ne)obyčajného osudu vojaka a bez pátosu. Príbeh začíná bojovými akčnými scénami s tankami na fronte, postupne sa mení na dobrodružno-romantický príbeh na pozadí vojnovej atmosféry a popri hlavnej dejovej línii ešte na malom mieste pútavo vykresľuje množstvo ďalších postáv a ľudských osudov. Objavuje sa strach, zrada, smola, na druhej strane šťastie, statočnosť, láska, nechýba humor, v pozadí detská hravosť, ku konci silne dojímavý okamih návratu. Kvalitný scenár i celkové prevedenie vrátane hereckých výkonov. 90% (Challenge Tour 2018: 30 dní so svetovou kinematografiou) ()
Žanna Trofimovna Prochorenko byla opravdu krásná. Skvělý dabing z Brna 1967 ve filmu, kde se hezké motivy střídají s těmi smutnými (invalida, nevěra, lidské neštěstí obecně). ()