Poslední dny disco
The Last Days of Disco
Posledné dni diska
Režie:
Whit StillmanScénář:
Whit StillmanKamera:
John ThomasHudba:
Mark SuozzoHrají:
Chloë Sevigny, Kate Beckinsale, Chris Eigeman, Mackenzie Astin, Matt Keeslar, Robert Sean Leonard, Jennifer Beals, Matt Ross, Tara Subkoff, Burr Steers (více)Obsahy(1)
Dvě krásné dívky, bývalé spolužačky z univerzity, unikají před nudnou prací v nakladatelství a odporným bytem do jednoho z nejpopulárnějších disco klubů ranných 80-tých let. Sláva disco už pomalu upadá a do hudby a módy začíná vanout svěží vánek stylu New Wave. (oficiální text distributora)
Recenze (20)
To bych snad radši seděl doma na prdeli a čuměl do zdi, než jít na takovou příšernou snobskou diskotéku, kam pouštěj lidi podle toho, jak maj drahý hadry. Navíc ten rezidentní DJ nebyl ani zdaleka tak boží jako Arnoštek. A tuhle diskotéku navštěvujou nejrůznější "yuppies" (Když jsem si přečet na wikipedii přesnou definici tohoto výrazu, napadlo mě, že to nemá moc daleko k definici zmrda.), se kterejma bych teda rozhodně nechtěl trávit čas. Co se týče příběhu, tak jsem ho nějak neobjevil. Postavy spolu většinu času diskutujou o blbostech, občas se pohádaj, občas spolu šukaj, ale děj se nikam neposouvá. Ve finále teda přijde jakási metafora, že konec disca přišel ruku v ruce s koncem snů hlavních postav, když se všichni sejdou před pracákem. Jinak tento styl hudby mě moc nebere, takže ani za soundtrack nebudu dávat vyšší hodnocení. Akorát hodnotim celkem pozitivně písničku Andrea True connection - More, more, more, která ve filmu několikrát zazní A ještě si neodpustim poznámku, že na začátku 80. let frčely trochu jiný účesy a hadry. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $3,020,601║Tržby Celosvetovo $3,400,000║ ()
Na hodnocení tady se neohlížejte. Poslední dny disca jsou výstižným portrétem generace yuppies 80. let, film vyniká výborně napsanými dialogy a příjemným obsazením. Není to mistrovské dílo jako Metropolitan, ale své čtyři hvězdičky si zaslouží. Jdu shánět Barcelonu. ()
"Disco is over", zaznělo v první půlce filmu a já jsem se nemohla dočkat, až bude "over" i celý film. Poslouchat podivné dialogy hlavních hrdinů mě bavilo asi pět minut, ale hodinu a půl sledovat konverzaci, kde klíčovými výrazy jsou maniodepresivní porucha a herpesová infekce, bylo skoro nad mé síly. Jedna hvězdička za New York a druhá za to, že tak milá holka jako je Kate Beckinsale dokázala herecky ztvárnit takovou nesympatickou potvoru, jakou byla její hrdinka Charlotte. ()
Film disponuje skvelými dialógmi, sympatickými hercami a pohodovou hudbou, takže mne veľmi rýchlo zbehol a príjemne som sa pri jeho pozeraní cítil. Krásna pocta disko hudbe, ktorej éru som síce nezažil, ale vždy mi bola pochuti. ()
Lehce satirické , svižné a nabité velmi vydařenými dialogy. ()
Film má silné dialógy a výnimočných hercou s výbornými výkonmi. 7/10 ()
Jak už to tak bývá, když je člověk mladý a zmatený, klestí si cestu životem, a na ní potkává spoustu divných lidí. Uzavírá účelová přátelství, spí s lidmi s nimiž to nemá budoucnost, těm s nimž to má budoucnost se plánovitě "zatím" vyhýbá, užívá života a "hledá jeho smysl". Nesamotáři se začlení do party, bydlí s několika lidmi v bytě, chodí do oblíbené hospody. Zdá se, že takhle to chodí co svět světem stojí, bez ohledu na to, jestli vládne punk, metal, disco nebo rock ´n´ roll. V tomhle filmu vládne disco. Na pozadí téhle hudby se rozjíždí příběh pár lidí, kteří mají společný klub, známé a částečně i sny. Je to konverzační film, hodně se v něm mluví, o věcech důležitých i o blbostech, nicméně charaktery postav jsou zajímavé, není to nuda. Je třeba vstřebat to, že zhruba s polovinou postav se divák neztotožní a pár mu bude vyloženě vadit, ale tak to v životě chodí. Pro mne byl grunge to, co pro hrdiny filmu disco, takže to tak trochu chápu, i když si raději pustím Singles .Ale za vidění to stálo...70% ()
Jakožto hudbymilovný člověk s rockovým srdcem, ve kterém se během času a vlivem narůstajícího věku, který by měl přinášet moudrost v podobě tolerance i vůči tomu, co přesně nezapadá do mých subjektivních představ o „ideální“ podobě hudby, probudila i láska k jazzu, vážné hudbě, folkloru atd., musím se vší upřímností uznat, že ačkoli mě disco v době svojí největší slávy moc neoslovovalo (s výjimkou Bee Gees; a vlastně taky Blondie, u kterých je ale žánrové zařazení poněkud diskutabilnější), s odstupem tuhle v podstatě docela jednoduchou muziku oceňuju. Její konjunktura měla svoji historicky danou logiku - po 60. letech, která jednoznačně prokázala, že pop a hlavně rock jsou už na natolik kvalitativně vysoké úrovni, že se nemusejí obávat nazývat samy sebe uměním, což i nadále potvrdil vývoj v oblasti hard rocku, art rocku a především jazz rocku, se musel zákonitě dostavit pocit, že populární hudba se už příliš vzdálila svému původnímu poslání, tzn. být hudbou určenou především k zábavě. A reakcí tudíž byl jednak „tříakordový“ punk a souběžně s ním i vzrůstající obliba disco music, která ovšem na rozdíl od punku nevyhřezla jako něco nového, ale navázala plynule na černou taneční hudbu 60. let (Marvin Gaye, Isaac Hayes, Supremes, Jackson 5, Stevie Wonder a mnoho mnoho dalších). V tomhle filmu sledujeme generační pocity newyorské mládeže z vyšších a vyšších středních vrstev, která se ocitá - v souladu s doznívajícím vlivem diska - v období přechodu mezi bezstarostným disco-mládím a nejistou dospělou budoucností. Moc se mi líbí nadhled, se kterým k tomu režisér přistupuje, a díky kterému jsem i ochotný odpustit mu zdánlivě přílišnou ukecanost filmu. Zdůrazňuju slovo „zdánlivě“ - protože ty kecy ve výsledku vůbec nejsou blbé: buď mají hlubší a sofistikovanější obsah, anebo ve svojí povrchnější podobě přispívají nenápadným humorem ke zmíněnému nadhledu. Tvůrčí metoda, kterou Whit Stillman dovedl k dokonalosti ve své prvotině Metropolitan (1990), se tady bohužel neprojevila ve stejně vysoké kvalitě, ale i tak jsou Poslední dny disca velmi poctivý film. ()
Na tyto "disco filmy" z konce devadesátek mám poměrně slabost (viz Klub 54). Sevigny a Beckinsale jsou sexy kočičky, které řeší to, co většina holek jejich věku. Kluky, noční život, postupy v práci. Ačkoliv hlavní parta víceméně zůstává, kluci v životě dvou krásek se mění poměrně rychle. Čtvrtou hvězdu přihazuji za bezva soundtrack. To, že postavy nemají účesy a šaty brzkých 80s je sice zásadní chyba filmu, mě však nevadila. Přeci jen móda pozdních 90s byla mnohem lepší. ()
dobrá inspirace, pokud hledáte inspiraci pro párty ve stylu eightees, ale jinak nuda, velká nuda, nudní lidé a jejich nudné vztahy, nedoporučuju ()
Parta mladých lidiček filosofuje o lásce, o vztazích, o práci, o bydlení, o životě.. no v podstatě o ničem, a dělají to tak absurdním způsobem, až je to zábavné. To by ale mohlo fungovat tak hodinu, ale ne celé dvě! Každopádně mladičká Kate Beckinsale potěšila a stejně tak jejich hypnotické taneční scény v klubu :) PS: Podobně ulítlé jako Slečny v nesnázích - no, pročpak asi... ()
Mám chuť se vrátit v čase a skočit na disko třeba do klubu 54...hudba je opravdu chytlavá....to je tak všechno, děj je příšerný a k uzoufání nudný. ()
Mně to připadalo jako naprosto zbytečný film. Dvě hodiny jsem koukal na to, jak na pozadí hudby probíhají většinou naprosto zbytečné a tupé dialogy o ničem, příběh to nemělo vlastně žádný. Jediné pozitivum pro mě tak je tehdy čtyřiadvacetiletá Chloë Sevigny, ona má takové zvláštní charisma. Ale ani to to nezachránilo. Nudilo mě to prakticky po celou dobu. ()
Partička neúspěšných rádobyintelektuálů prapodivně se protloukající pokusama o "social life" a vyžívající se v naprosto nepřirozenejch křečovitejch knižních rozhovorech... /Přesto jsem si z filmu ale něco vzal./ ()
Partička mladých intelektuálů spojená nadšením pro disko hledá naplnění života. Pletenec vztahů provázejí dialogy ve kterých se občas dá něco "intelektuálního" najít, ale o nijak výjmečný klenot se nejedná. Hlavními lákadly jsou zde dvě kočky v podání Kate a Chloë na než se dobře dívá a díky nimž lze nad lehce nudným příběhem přimhouřit oči. (6/10) ()
Poslední dny disca, The Last Days of Disco, si na Manhattanu přivodí parta mladých přátel sama. Když jejich naivitu využijí úřady a kvůli porušením zákona rozpráší jejich oblíbený hudební klub. Když chodí s holkou svého kamaráda. Když spí s kamarádkou své holky. Když jsou v práci úspěšnější, než kamarádka. Když je z práce vyhodí. Když se znepřátelí. Ale nehažme na ně všechno, též režírující a produkující scenárista Whit Stillman jim i publiku milosrdně sdělí, že to nebyly činy jejich party, ale že prodeje disca strmě padají, a to je konec. Asi. Možná se jednou disco vrátí, ještě zazní. P.S. To je zpráva o příběhu, ne o discofilmu z něj. www.macguffin.cz ()
Poslední dny disca působí jako jedna z prvních epizod seriálu Sex ve městě se 70kovým soundtrackem, ale mnohem delší a nudnější. Moc jsem si film neužila, spíš nuda, no. ()
Dokud hrála hudba, dokud se točily zrcadlové koule, velký složitý náročný svět přestával existovat. Zde, na diskotéce, byl svět jiný, zde bylo možné tančit a bavit se do rána a nemyslet na nic ... ___ Mění se formy nevázaného kolektivního hýření – od starořeckých bakchanálií až k disku a posledně rave nebo techno party, ale podstata zůstává – vždy je tu potřeba slavností sebevyjádření, oproštění od povinností a uvolnění emocí, a co se nejvíce přibližuje emocím, když ne hudba a tanec? Společnost, chudá na hudbu a tanec, je těžká a sešněrovaná, společnost, kde je hudby a tance příliš, je již vlastně za zenitem, jen se tento pocit ztráty bezstarostnosti snaží přehlušit. Stavy světa vykreslují sinusoidu. "Nová" forma – čehokoliv – se rodí, postupně se dostává do povědomí, ovládá prostor, dosahuje maxima a když vrcholí její všeobecná obliba, nastává přesycení a zobyčejnění, které končí úpadkem a zapomněním. Mezitím se již rodí další forma a tak to pokračuje stále dokola. Lidé si jen namlouvají, že rozetnuli cykly a vyrovnali je do přímky k světlým zítřkům. Ve skutečnosti cyklická proměna existence, kdy "zrod nového" znamená "smrt starého" a "smrt starého" znamená "zrod nového", tato změna forem beze změny podstaty, podobná vlnám proměňujícím vzhled moře – to je věčný únik z kruhu v kruhu, stálé opakování téhož v jiné podobě. ___ Éra disca vyznačila vyvrcholení modernismu, kdy se dovršilo osvobození od hranic a zákazů tradiční společnosti a v rámci toho vyvrcholila i sexuální revoluce. Technika a vědecké poznatky, které změnily svět lidí a daly jim pocit skoro božské moci i s tím spojený pocit nebo zdání naprosté svobody jednání, začátkem 80. let ukázaly svá omezení. Stejně tak sexuální svoboda přinesla nové problémy v podobě AIDS, rozpadu tradiční rodiny a fenoménu singles. Lidstvo se opět přesvědčilo, že svět má svá daná nezměnitelná pravidla a zákony, jež nelze zrušit a lze je pouze obejít s tím, že za první zatáčkou ho zas doženou v nové podobě. Viditelné změny nezměnitelného projevují se jako vlny omezení a osvobození, stoupání a sestupů, nadějí a rozčarování, zrození a smrtí, výbojů a ústupů, vítězství a proher. Která vlna zatím neviditelně stoupá, aby proměnila dnešek? Jaká nová mozaika se složí ze stejných kamínků existence? Co vždy přichází po nevázané zábavě a přejídání se? Dobrovolný nebo nedobrovolný půst a úklid. A čím bujařejší je veselí, tím větší kocovina následuje. Člověk je cyklická bytost – musí se nejdříve přejíst nebo vyhladovět, aby chtěl změnu. ___ Samotný film by byl lepší, kdyby nebyl tak roztříštěný na scénky-střípky, uzavřené v hranicích ilustrativnosti a útržků myšlenek a glos. Nicméně přes ty střípky film lehce načrtává odchod disca a příchod yuppies (generace podnikavých, ba dravých lidí dobře začleněných do systému) a obsahuje i několik zajímavých odkazů na oblast kinematografie, například psychologicko-sociologický rozbor postav z disneyovky Lady a Tramp nebo teorie o ekologickém působení Bambiho. ("Jedna teorie tvrdí, že dnešní ochranářské hnutí odstartovalo znovuuvedení Bambiho v 50. letech. Pro silné poválečné ročníky bylo traumatizující, jak lovci zabili Bambiho matku.) () (méně) (více)