Režie:
Bohdan SlámaScénář:
Bohdan SlámaKamera:
Diviš MarekHudba:
Leonid SoybelmanHrají:
Tatiana Dyková, Pavel Liška, Aňa Geislerová, Marek Daniel, Zuzana Kronerová, Simona Stašová, Bolek Polívka, Martin Huba, David Dolnik, Marie Ludvíková (více)VOD (5)
Obsahy(1)
O neobyčejných zázracích obyčejných lásek. Monika (Tatiana Vilhelmová), Toník (Pavel Liška) a Dáša (Aňa Geislerová) jsou kamarádi od dětství, kteří spolu vyrůstali v jednom paneláku. Monika, Toníkova dávná láska, pracuje v supermarketu. Její přítel Jiří odletěl do Ameriky za prací a Monika doufá, že už brzy pojede za ním. Toník teď žije se svou tetou na statku u města a živí se všelijak. Nechce zpátky do paneláku, nechce pracovat ve fabrice, nechce poslouchat rady svého otce. Dáša žije sama, má dvě malé děti a ženatého milence Járu. Dáša je k smrti unavená a zoufalá, ale pořád věří jeho slibům, že se rozvede a sežene jí práci. Monika dostane k Vánocům od Jiřího letenku a začne se chystat na cestu do Ameriky. Dášin duševní stav se zhoršuje, už není schopná se starat o děti. Když Dášu převezou na psychiatrii, Monika zruší letenku do Ameriky a ujme se jejích dětí. A náhle znovu zjišťuje, jak velkou oporu má právě v Toníkovi. Pro Toníka začíná nový život - kvůli Monice a dětem je schopen udělat cokoli: pustí se do přestavby statku, a dokonce začne pracovat v továrně. Jenomže hra na rodinný život je pořád jenom hrou, i když si to Toník nepřipouští - Moniku čeká budoucnost v Americe, děti jsou jenom "vypůjčené" a do baráku pořád teče... Nový film režiséra Bohdana Slámy navazuje na jeho úspěšný debut Divoké včely, který měl mimořádný ohlas u českých diváků a přinesl mu i řadu cen na mezinárodních filmových festivalech. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (504)
(v kontextu české kinemotografie deset až dvacet hvězdiček) Češi se po více jak čtyřiceti letech znovu naučili dělat filmy a ne jenom "estrády", jak říká současným výtvorům české kinematografie Jan Němec. Jenomže, jak čtu, diváci na to nejsou připraveni - už si zvykli na všecky ty Pupenda, Snowborďáky a Netleskající ruce, jakožto i na Hollywood. Štěstí je opravdu nečekaným (a dlouho očekávaným) štěstím českého filmu, ale naneštěstí je dnešní český divák někde na úrovni polipa, takže... ---------- ------- 25. 3. 2007 : Napodruhé už jsem si všiml několika "nepochopitelností" ve scénáři, několika nedotažených dialogů a chvílama nepřesvědčivých výkonů, ale přesto je pro mě Štěstí spolu s Návratem idiota a s filmy Jana Švankmajera to nejlepší, co u nás po revoluci vzniklo. ----------- 29. 9. 2010 : Už se na to radši znova dívat nebudu.. Dojem čím dál slabší. ()
Vážím si ocenění, kterého tento film dosáhl, že bychom podobnými úspěchy mohli dláždit, to věru ne. Ale mé hodnocení odráží především hluboký nesoulad s intencemi režiséra i s intencí porot při oceňování podobných "výpovědí o životě a ze života" snímků. Možná bych měl k filmu jiný vztah, kdyby byl třeba ve stylu DOGMA '95, ale přes snahu o realistickou a opravdovou výpověď, to jediné, co mě ve filmu oslovilo, byla atmosféra krajiny. A to je trochu málo na film, kde by to měly být především postavy a jejich osudy, ne? Ale je to možná jen tím, že představu, co je to "štěstí" a kudy k němu vede cesta, máme s režisérem poněkud odlišnou. ()
Tenhle film ve mně vyvolal takové znechucení, že jsem v podstatě absolutně bezradná, jak to mám ksakru udělat s hvězdičkami. Na filmu jsem neviděla nic, za co bych je udělila, ale zase mi nepřijde úplně vhodné tam vrazit odpad. Uvažovala jsem nad dvěma, ale potom jsem naznala, že ty dávám ještě filmům, které se mi líbí. To se o Štěstí rozhodně říct nedá. Já prostě nerada vidím ty namaskovaný pražáky jak šaškujou na polorozpadlým sídlišti a hrajou "obyčejného" člověka. ()
Asi jsem měla u tohohle filmu přehnaná očekávání... Ne, že by byl špatný, ale prostě jsem čekala o dost víc nebo možná něco trochu jiného. Dlouhých komentářů je tady spousta, takže už jenom dodám, že se mi opravdu líbili všichni herci, to, jak byl film natočený opravdu jako ze života a hlavně konec (jaký, to přece nebudu prozrazovat). Jinak je to přesně ten formát, na který slyší akademie (jak už naše, tak americká) a který mě poslední dobou začíná trochu unavovat, protože je ho v čechách tak trochu... no víc než dost. ()
Sláma sa zlepšil v réžii, chytil sa hutnejšieho scenára ako naposledy a hlavne vie pracovať s hercami. Vzťahy medzi nimi sú vykreslené výborne a emócie posobia velmi autenticky. Lenže je tu aj niekolko problémov. Sláma chce byť čo najreálnejší, čo dosahuje vyzobrazením (myslím) Opavy ako mesta z druhej svetovej vojny. Všetko je špinavé, sociálne vrstvy žijú niekde pri meste v rozpadnutých barákoch ako v Riu, ale sú to inteligentní a dobrosrdeční ludia. Monika je chytrá, ale z nejakého dovodu neštuduje (podla Slámu si to v Čechách asi možu dovoliť iba majetné vrstvy) a pracuje v supermarkete. Toník zase jedeň deň nemá ani halier, potom sa zamestná v továrni a hneď stavia novú velkú kúpelňu atď. Tomu sa hovorí pseudorealita. Čert to ale vezmi, pozerá sa na to dobre a je to dojímavé. ()
Galerie (34)
Zajímavosti (15)
- David Dolník (Jiří) nemluvil svým hlasem. Předaboval ho Roman Zach. (Marsik)
- Původně ve filmu měla hrát i Iva Janžurová, ovšem svým způsobem se z něj sama odobsadila. Scenárista a režisér Bohdan Sláma vzpomínal, že "měla hrát Profesorovou, matku Dáši. Měly bydlet spolu v tom maličkém panelákovém bytě a Profesorová měla od začátku trpět duševní chorobou, což by vysvětlovalo, proč začíná bláznit i její dcera. Paní Janžurová tu roli odmítla, že nemá pro příběh dostatečné dramatické opodstatnění. Začal jsem to opodstatnění hledat, prolamoval jsem se téměř do jejich minulých životů, hledal jsem motivace, psal jsem další a další scény a začal jsem ztrácet energii pro ostatní postavy. Producent mě týden před natáčením donutil postavu Profesorové vyškrtnout a já jsem mu za to vděčnej. Ta role prostě neměla dramatické opodstatnění a paní Janžurová měla pravdu. Některé výstupy Profesorové jsem naimplantoval přímo postavě Dáši, takže esence té postavy tam je, i když ji nevidíme. Podobným způsobem vypadla z filmu řada dalších motivů, ale i když tam nakonec nejsou, jsou cítit v jednání postav. Ty neviditelné věci jsou pro film často důležitější než ty viditelné." (NIRO)
- Na festivalech v San Sebastianu, Anges, Athénách a Montrealu oceněn jako Nejlepší film. (M.B)
Reklama