Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště

Koukám, že tenhle film aspiruje na místo v žebříčku nejrozpornějších filmů na ČSFD:) V zásadě musím souhlasit se Shadwellovým a AngelAngieným komentářem. Velice osvěžující podívaná v českém prostředí. Celou dobu jsem se smál jako zkouřenej, ačkoli jsem si uvědomoval vážný podtón, který se filmem nesl. A v závěru se to pak nějak zadrhlo, humor zcela absentoval a přišlo něco, co Hrubeše katapultovalo do výšin, v nichž bych ho do té doby nehledal. Tahle inverze se vážně povedla. Hlavní duo hraje ve svých dost netypických rolích špičkově a ne že ne:) Když tak nad tím uvažuju, vlastně je to podobná podívaná jako o tři roky mladší V Bruggách. (17.06.2008)

Často o tomto filmu čtu, že ho někdo tak úplně nepochopil. Můj případ to není, mně ten film řekl hodně, i když občas trochu šílenou (ale zábavnou) formou, a neměl jsem s ním sebemenší problém. Akorát tempo někde v půlce trochu povolí. Zde jsem našel několik scén, které bych vzhledem ke zkrácení stopáže s klidem vypustil. Konec mi to ale vynahradil. Moc se mi líbil. Stejně jako výkon Richarda Krajča. Jan Budař mi občas trochu "nesedl", ale vzhledem k tomu, že hrál v podstatě hajzlíka, tak jsem to spolkl. Rozhodně to ale není film pro široké publikum (viz. Nuda v Brně). (17.10.2005)

Standardní český trend naší kinematografie, tragikomické rozpitvávání lidských osudů, si vzal do parády Vladimír Morávek podruhé. Zatímco Nuda v Brně měla fajn téma (ztráta panictví, resp. panenství), zde společně se spoluautorem scénáře Janem Budařem krutě přestřelili. Vztah dvou mentálně jednodušších jedinců dokáže prvních dvacet minut na humorných větách „Si kokot!“ stát ještě solidně, jenže v půlce snímku se kritika reality show Morávkovi rozpadne pod rukama, děj stagnuje, takže kdo přetrpí nudu, dočká se působivého konce v pražském krematoriu, ale i to je poněkud málo. Žádný další průlom do dějin filmu se nekoná, ale spíše se jedná o smutné potvrzení zažitého pravidla, že v současnosti se u nás nic jiného natočit nedá. Krize českého filmu v plné parádě! (31.07.2006)

Tohle je strašně divnej film. Žádná postava tu není normální, všechny jsou něčím divné, hraje tu hudba buď Hany Zagorové nebo nějaká, co by se spíš hodila do mysteriózního filmu (a nejlíp tu hraje obojí dohromady a to je pak už totálně divný) a celkově to má takovou nevysvětlitelně divnou atmosféru, že si ani nejsem moc jistý, o co teda mělo jít. Zpočátku je to takový komediální sled scének ze životů Hrubeše a Mareše, který je ale propojen nějakým dějem a do toho všeho je tady režisér Karpatti, který chce v Česku natočit film. Některé scénky mě jakýmsi zvláštním zvráceným způsobem bavily, jiné mě naopak nebavily vůbec a akorát jsem se u nich dost nudil. Měl jsem to tak 50 na 50. Ke konci to ale celé strašně zvážní a všechno vyústí v tragédii, kterou jsem od toho fakt nečekal, nicméně bůhvíproč funguje, zapadá do toho a je i silná. Měl jsem celou dobu pocit, že se to svým postavám vysmívá - ale i s nějakým soucitem. Není to chladné pohrdání vším živým jako u Formana (protože i tomu se tenhle film vysmívá), spíš je to takové... divně lidské. Fakt nevím jak jinak to nazvat. Navíc postava režiséra Karpattiho podle mě parodovala Klusáka a parodovala ho skvěle, včetně toho jeho závěrečného vyvrcholení. Jak už jsem psal, z nějakého mě neznámého důvodu se mi to líbilo a rozhodně mě to i zaujalo, protože to celé má takovou divnou atmosféru, takže já jsem s tímhle filmem do určité míry spokojený. Akorát bych ho teda asi nikomu nedoporučil, protože to je tak strašně specifické, že se a divím, že to tady nemá o 20% míň. Být to kratší tak o půl hodiny, vystříhat z toho ty nefunkční nudné scény a možná bych pak dal i vyšší hodnocení. Silné 3* (27.03.2021)

Nevím, zda to tvůrci zamýšleli, ale já jsem v tom viděl nádhernou a zároveň i smutnou metaforu k dnešnímu světu. Mareš - příroda (respektive země), která se sebou nechá dělat skoro všechno, jelikož se moc ani bránit nemůže. Je manipulována, přizpůsobována a ničena aniž by něco dělala. Hrubeš - člověk, jenž se bez výčitek a hany přisere na zemi a dělá si v podstatě co chce, aniž by se ohlížel na následky svého konání. Myslí si, že on je něco víc a jemu všechno patří. Pak sice zjistí, že tomu není úplně tak, jenže to už je příliš pozdě na jakoukoliv záchranu. Ať už to tedy byl nebo nebyl záměr tvůrců, za mě to nemůže dostat nic jiného než plný počet. Dialogy byly sice úplně tupé a nesmyslné, ale v tomto případě mi to nijak zvlášť nevadilo. (03.11.2013)