Reklama

Reklama

Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí

  • angličtina Rail Yard Blues
Trailer

Obsahy(1)

"Film 'Ještě žiju.' je současná, přiměřeně suchá, lehce absurdní filmová tragikomedie o středně velkém českém nádraží v létě," říká producent filmu Jiří Konečný. Postavami filmu jsou nádražáci, kteří řeší, nebo se spíš snaží, ve velmi humorné nadsázce, řešit své malé "vzájemnosti" na pozadí mizejícího genia loci místa, do něhož byli zasazeni. "Film se snaží zobrazit skutečné lidi, ne z prstu vycucané, papírem šustící dramatické postavy," říká režisér Pavel Göbl. Před kamerou se vedle známého Jaroslava Duška objeví herci Igor Chmela, Roman Slovák, Slovenka Petra Beoková a Polák Riszard Doliński a skvělí neherci Jiří Vymětal a Slovák Jozef Polievka. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (132)

Haniczka 

všechny recenze uživatele

Po opakovaném shlédnutí musím opravit hodnocení. Film má opravdu zvláštní poetiku a pro fanoušky železnice je to nutnost. Sice jsem se napoprvé vůbec neorientovala v ději, pletly se mi herečky a posunovači se mi míhali před očima jako hejno rozdivočených včel, do toho zápletka s dvojčaty, takže jediným světlým bodem se mi zdál Jarda Dušek a Igor Chmela, ale po opakovaném shlédnutí dávám filmu 3 hvězdičky. ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Volné rozvíjení osobité, leč okrajové linie českého filmu reprezentované zejména Slámovými Divokými včelami či třeba Najbrtovými Mistry, to je v kostce filmové zastavení Pavla Göbla na maloměstském českém nádraží. V Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí lze dohlédnout dokonce ještě trochu dál do filmové historie a spatřit civilní projev filmů Miloše Formana a dalších jemu podobných tvůrců československé nové vlny, Pavel Göbl však neumí vytěžit z nabízené látky maximum a chybí mu šmrnc oněch klasických českých filmů (je zejména škoda, že nedovedl více akcentovat osobitou poetiku českých nádraží, jejichž kouzlo je skutečně samo o sobě fenoménem a s přílivem finančních prostředků zanikne...). Přesto jde o obraz autentický, věrohodný a s nějakou výpovědní hodnotou. Je pravda, že zde postižení pocitu nudy a bezčasí coby tvůrčího záměru místy trochu připomíná skutečnou nudu, ale jakožto významový protipól akčním velkofilmům s rastrem absolutní zábavy je tento statický snímek příjemným meditačním zastavením. I taková je doba, i takhle tady žijeme, i tady jsou ještě pořád místa, kde se doslova zastavil čas...místa kolem české (ale chce se mi spíše napsat ještě pořád c&k) železnice... ()

Reklama

cariada 

všechny recenze uživatele

Příjemná smutná komedie, či jak jinak to nazvat. Celé je to o životě na nádraží v Žatci. Všichni vlastně nedělají nic jiného než chlastají v nádražní restauraci a žijou tam jak jedna velká rodina. Snímek nemá podstatný děj o ten ani nejde, ale takovou pohodovou atmosféru , která je spíš úsměvná. Pohodový film. ()

rakovnik 

všechny recenze uživatele

Těšil jsem se na film s Jaroslavem Duškem, jehož jako herce mám opravdu rád. Ale tento film o "skutečných" lidech je neskutečná nuda a oničemovina. Jediné, co podal tento film opravdu realisticky, je pracovní nasazení "modré armády", neboli to, že na dráze se dělá h***o a ještě odboráři stávkují za nadstandardní platy. ()

paascha 

všechny recenze uživatele

Další z řady pseudohumorných, pseudoobjevných, pseudonezávislých pseudotragikomedií, které se povětšinou vyznačují stupidním scénářem, pravděpodobně napsaným někde o přestávce nebo na zastávce, hrstkou známějších a hromadou neznámých herců, leckdy amatérských, vždy však uboze hrajících, a nezměrným sebevědomím autorů. Tento film je králem. Jediné, co v něm má jakousi kvalitu je závěrečná píseň Mikiho Volka, který si tu tu jednu * zaslouží. ()

Galerie (18)

Zajímavosti (8)

  • Tramp Josef Šujan se objevil ve filmu náhodou, a to proto, že štáb musel zastavit natáčení z důvodu infarktu jednoho z účastníků. Jeho přítomnost na nádraží poté byla zakomponovaná do příběhu. (sator)
  • V závěru filmu zazní píseň „Dlouhý Boj (Lonely Blue Boy)“ Mikiho Volka s textem Eduarda Krečmara. V záverečných titulcích pak zazní píseň „I cesta může být cíl“ od skupiny Mňága a Žďorp. (sator)
  • Ve filmu zazní několik slangových železničářských výrazů: ranžír – seřaďovací nádraží, laufka – děvče pro posílky, vechtr – traťový hlídač. (sator)

Reklama

Reklama