Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí

Film vychází z divadelní hry - a je to na něm cítit. Herecké výkony jsou schválně absolutně neherecké (o co ž se snaží i p. Dušek, nicméně své neherctví přece jen neherectvím překrýt nedokáže) přesně tak jak se to na železnici hodí. Kromě úžasného používání vulgarismů bych zde proto hledal prvky absurdního dramatu. Opravdu jsem se od srdce zasmál. (17.09.2008)

Naprosto obyčejný příběh chlapů pracujících na železniční stanici Žatec-západ. Rychlíky a expresy se stanici vyhýbají obloukem a život je tu taky na vedlejší koleji. A tak se většina dramat odehrává buď přímo v práci anebo v hospodě, která je kde jinde- než na nádraží. Na dovolenou se jezdí vlakem s podnikem a v podstatě všechno souvisí se železnicí. Mně se prostě tenhle prázdný, nezajímavý film o nezajímavých lidech na stanici líbí. Co se dá dělat...70% (12.02.2013)

Postav jak nas…, kdo se v tom maglajzu má vyznat. A když už jsem poznal kdo je kdo, málem jsem usnul. Spací tempo vyprávění mne prostě ukolébalo. Prostředí mi sedlo, také to, že nešlo o souvislý příběh, ale celkově to prostě bylo nudné. Pořád jsem měl pocit, že mi autor příběhů něco dluží. Je třeba pochválit kameru, která kouzlila záběry tak, aby část filmu nešlo vidět obličej Evžena. No, ale celkově mne to nějak nechytilo. (15.03.2020)

"Film se snaží zobrazit skutečné lidi, ne z prstu vycucané, papírem šustící dramatické postavy... Čoveče, skuteční lidé? Na obrazovce se šinuly obrazy z krátkého období životů lidí, kteří stojí na peróně a mezi nimi projíždějí vlaky života. Někteří z nich na lokomotivy sem-tam mávly plácačkou, někdo se snažil starat o koleje, ale to je asi tak všechno - nikdo se nesnažil nikam nastoupit a odjet o kousek dál. Což mi na tom filmu přišlo tak absurdní, až se to nakonec zdálo skoro krásné. Nejvíc to bije do očí v závěru filmu, kde postavy přijmou velice tragickou událost s takovým klidem, jako by se vlastně vůbec nic nestalo, a nakonec se vlastně vůbec nic neděje a neřeší - nalijou se čtyři panáky ferneta - a vlaky života nás míjejí dál. (05.06.2014)

Duvod vzniku myslenky, ze ve filmu budou hrat ochotnici z mistni sokolovny byl zrejmy. Autenticnost. Ta se do jiste miry povedla, ale nepomohly k tomu rozhodne vykonu dobrovolnych ochotniku. To melo presne opacny ucinek. Mel jsem pocit ze sedim na zidlich dovlecenych z mistniho hostince do venkovske sokolovny a divam se na toporne a neprirozene vykony nadsenych nehercu. Bylo to dokonce tak ubijejici, ze jsem se rozhodl skocit si dolu k vietnamcum koupit musli tycinku, aby mi chroupani teto zdrave a nechutne odpornosti ochranilo muj sluchovy aparat. Z filmu primo salala poklidna a mirumilovna atmosfera venkovskeho zivota, ovsem snaha o lidove hlasky vyznely naprazdno a daly tak mym 90 minutam ztraveneho casu koukanim na tento lidovy opus, punc ZTRATY CASU. (29.12.2009)