Následky lásky

Film síce nie je skoro vôbec romantického žánru, romantiky je tu minimum, ale o to tu nejde. Paolo Sorrentino je neskutočne nadaný, pre mňa novoobjavený talent európskej kinematografie. Nadchýna ma jeho cit pre obraz a precíznosť záberov až niekedy neskutočnej kamery (hlavne v jeho najnovšiom diele). Soundtrack, ktorý je pre mňa vo filme jeden z najpodstatnejších prvkov, vyniká v každom jeho snímku ktorý som doteraz videl. A Toni Servillo? Ten charizmatický talian s jeho vnútornými monológmi umocňuje môj celkový pocit z filmu a prekopáva sa do mojej topky. (19.11.2013)

Cinepur Choice 07 - Jedním slovem nádhera. Ať už se jedná o scénář, vizuální stránku, herecké výkony či hudbu. Hlavní postava v podobě zatrpklého, cynického a životem zkroušeného samotáře Titty Di Girolama (vynikající Toni Servillo) prožívá nelehké období, z kamenného výrazu Tittovi tváře lze ale těžko něco postřehnout. Na první pohled člověk emočně vyprahlý a chladný, pomyslíte si (zpočátku jsem si dokonce říkal, že by stačilo vyholit a máme tu Hitmana po dvaceti letech :-). Jenže jak děj postupuje vpřed a Titta divákovi (prostřednictvím vnitřních monologů) prozrazuje (v přesně odměřeném množství) všechna svá tajemství, identifikace s postavou již není tak komplikovaná, divák s ní začne soucítit. Titta si mě v druhé půli kompletně získal na svou stranu. [==] "Romantická část" (Olivia Magnani ♥) není příliš výrazná, spíše je jen okrajově naznačena. Film se výhradně soustředí na postavu Titty a jeho příběh, dává tak vyniknout výjimečnému hereckému výkonu Toni Servilla, ze který byl oceněn Donatellovým Davidem (italská obdoba Českého lva). [==] Už tak silný divácký zážitek ještě zintenzivnilo zakomponování mafiánské tématiky v podobě sicilské Cosy Nostry. Při Tittově "cestě na smrt" mi doslova tuhla krev v žilách, okamžitě se mi vybavilo několik sekvencí ze Scorseseho Mafiánů. Jedno špatně zvolené gesto, jedna špatně formulovaná věta, a pak už jen věčný odpočinek - to jsem si uvědomoval nejen já, ale určiě i Titta, z pozdějšího záběru na jeho tvář bylo zřetelně vidět, jaký obrovský strach a respekt z bosse má. A jak praví stará mafiánská pravda: "Když si myslíš, že si je převezl, převezli oni tebe." [==] Samostatnou kapitolu tvoří filmová hudba, tvůrci si s výběrem a zkomponováním skladeb neuvěřiteně vyhráli, tomu já říkám vymazlený soundtrack pro třetí tisíciletí. [==] Suma sumárum spolu s Tejút nejintenzivnější zážitek z letošního Cinepur Choice. (04.12.2007)

hodně zvláštní film, u kterého jsem na rozpacích při jeho hodnocení. Je u něj vidět snaha o modernistickou stylizaci s pomalejším příběhem. Ze začátku jsem chtěl dát 4*, ale když se mi po pár týdnech od vidění téměř vykouřil příběh z hlavy, tak se přikláním je k lepším 3 hvězdičkám. [ PŘÍBĚH: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (13.05.2012)

Film o sebeobětování za lásku a samotu. O člověku, který obětuje vlastní život, aby odčinil štěstí druhému za ublížení, které spáchal. Obětování za nenaplněné lásky, které se vzdáme příliš brzy, i když je velmi blízko. Sorrentino měl zůstat na stejné vlně originality, vizuální krásné optiky, než tvoří nyní - politicky angažované filmy o tom, jak ovlivnit člověka na bázi moderní společnosti a špinavých peněz. (25.09.2018)

Autistický hlavní hrdina s kamennou tváří postupně odkrývá svá tajemství. Sorrentinovi se několikrát podaří naprosto dokonalá scéna, například ta se svěřováním tajemství nemá daleko ke genialitě. Film je téměř bezchybný, až na samotný závěr. Chtěla bych znát další osud nejen gamblera a jeho ženy, ale také barmanky, bankéřů, bratra, manželky a vlastně možná všech postav, které se filmem jenom mihly, neboť všechny byly svým způsobem zajímavé. (27.06.2021)