Fröken Sverige

Myslím, že viacero násťročných anarchopankáčiek prejde podobným názorovým rázcestím, v ktorom pomaly nachádza tú svoju cestu ako bojovať proti vykorisťovaniu zvierat. Všetky z týchto ciest sú dobré, nemožno odsudzovať ani takú, v ktorej konzumácia mäsa nie je tabu. V tomto prípade bol MekDonaldový exces hlavnej hrdinky vykonaný len pre nasratie svojich kamošov – no ták, kto nerobil blbosti, keď mal 18? Práva zvierat – to znamená umožniť zvieratám žiť čo najdôstojnejší život bez stresu a utrpenia. Boj za práva/ochranu zvierat nemusí začať (a nemôže končiť) vegetariánstvom. Dej filmu nie je nereálny – zvláštni ľudia sú všade, dokonca aj takí ako ten dredatý idiot, avšak určite nejde o obraz aktivistov za práva/ochranu zvierat, ale skôr o obraz mladých pankáčov. (22.10.2014)

SPOILER!! Mis švédsko musí mať 1.vyhranený spoločenskokritický postoj, ktorý často radikálne mení: Není to náročný myslet celou dobu na to co jíš? - Není? - Ne. Chlapi vždycky lovili a jedli zvířata. Není to přirozený? Zvířata jsou taky lidi... Myslím to tak, že jsou individuality, stejně jako lidi. - Jo? - Je to jenom způsob. Je to jenom způsob? Za chvíli bude každý v městě vegetarián. Už jseš dost stará na to, aby jsi byla zodpovědná. Vyhýbat se masu je politický akt, tím se zvyšuje povědomí o jiných formách útlaku. Jako je sexismus a rasismus. Všechny formy útisku jsou propojený. Když má povědomí jeden, je to jednodušší vidět přes druhé. Že jo? 2. Byť pekná a sebavedomá: Nejsem vůbec atraktivní. Jsem přirozená. Můžu kolem chodit nahá a nikdo si mě nevšimne. - Nejsem sexy. - Sexy? Jsem nic, škaredá a bezcenná. Nejsem schopná lásky. Vůbec nejseš bezcenná. A vzhled není všechno. - Jsou tady i jiný věci jako... - Sebedůvěra! Poslouchej, Moa. Neviď samu sebe jako oběť. To vůbec není půvabný. Se všemi svými schopnostmi můžeš v pohodě vést plnohodnotný život. A všechny ty věci kolem lásky už budou fungovat samy. Obvykle. Už na to nemysli. Hey... Tvůj apartní svetřík už je hotovej. Bude ti slušet. Nechceš si ho vyzkoušet? 3. Nadviazať rozhovor s nevlastným bratom: - Hi. - Fuck off. - Fuck you. - Fuck it. - Fuckhead. - Fucker. Motherfucker. 4. pretrpieť neschopných rodičov: Jako obvykle, zase se staráš jenom o sebe. Copak to nevidíš? Tento rok si slavte podělaný Vánoce beze mně. Ale vždyť je teprve září, Moa! AND THE WINNER IS MOA!! (16.02.2009)

Škaredá radodajka a jej cesta za dospelosťou, aj takto by sa dal tento počin nazvať. Hlavná hrdinka je dezorientovaná, nechá sa ovládať najprv svojim okolím a nakoniec mužmi, z ktorých ani jeden nie je celkom normálny. K tomu si počas celého filmu serie do ústnej dutiny, vojede čo sa dá až nakoniec ako-tak dospeje a ostane rovno s dvoma mužmi. Že to nebolo až tak zle natočené je fajn, nič to však nemení na dementnosti a plochosti materiálu. A vyvrcholenie sa prekvapivo nekoná (nato že je to film o tupej kurvičke). Basta. (16.10.2014)

Zachraňovala to celková atmosféra filmu a motiv hledání se. Ten je tam nějak všudypřítomný, hledání toho čemu člověk věří, kam patří mezi lidmi a kam by vlastně patřit chtěl. Zjištění že si můžeme "hrát" na cokoli a ta děsivá svoboda c z toho plyne...No, jenže to co z filmu vzešlo mě už moc nenadchlo. Rozhovory a dialogy občas na takové úrovni, že jsem nevěděla jestli se smát nebo plakat. Postavy tak pseudointelektuální a umělohmotné jako z Mean Girls (s trochou nadsázky) většinou by šlo je charakterizovat jedním slovem. Jasně že je Švédská kultura jiná, výchovný systém jiný, jiné zvyky, mravy....nicméně mě to připadalo místy úplně absurdní. Sem tam se mezi tím "kvalitním" rockem a písničkami s textem ze kterého mi lezly oči z důlků objevila i fajn písnička. Abych to nějak shrnula působil na mě tenhle film jako z jiného světa a stejně jako hlavní hrdinka mimo a ztracený. Jak už jsem ale psala na začátku má to vyvedenou syrovou všední atmosféru. Váhám mezi jednou a dvěma hvězdičkami. (27.09.2015)

Další krásný filmový zážitek ze Švédska. Je to film o hledání sebe sama, vlastních názorů a stylu. O láskách a partnerství, ale i o samotě a pocitu ztracenosti. Jak u severské kinematografie bývá zvykem, tak je film hodně věrohodný, reálný a "syrový". Fröken Sverige je zpočátku dost depresivní, ale postupně se stává celkem pozitivním snímkem se skvělým nadhledem a vřelým humorem. Dalo by se říct, že jde i o romantickou komedii, i když to tak zpočátku nevypadá. Film má i slabší místa, začátek mi přišel trochu zmatený. Ale jako celek to skvěle fungje. Alexandra Dahlström hraje perfektně, stejně jako v Láska je láska, a poprávem byla oceněna. Tuhle, u nás neznámou, perlu švédské kinematografie vřele doporučuju... (08.01.2009)