poster

Villa paranoia (festivalový název)

  • Dánsko

    Villa paranoia

Drama

Dánsko, 2004, 106 min

  • Pepinec
    **

    Venku chumelí o sto šest a já mám pocit, že pytel se nám v poslední době roztrhnul i s absurditou. Absurdita je krásná věc, pokud ovšem není absurdní to, že dvaaosmdesáti procentní film působí tak, jakoby sám nevěděl, čím chce být. Aneb stoprocentně, absolutně a bez výhrad souhlasím s glosou kolegy =woodyho=, že "film měl být buď více absurdní nebo více přirozený." Co co co co co jééé? To to to to to sem přece přece měl ří ří říct já!(21.2.2013)

  • Vančura
    *****

    Fantastický film, který si nekompromisně od prvních záběrů razí cestu do divákova srdce. Hlavními klady filmu jsou silný příběh, herecky vynikající Sonja Richter a zajímavé postavy. Při sledování jsem se neubránil srovnání s přeceňovaným diváckým hitem loňského roku Nedotknutelní - pokud by přišla řeč na to, který z těchto dvou filmů je k divákovi poctivější (a který je naopak vykalkulovaný midcult), osobně bych v tom měl jasno - tento severský skvost mě svými přesvědčivými kvalitami bezvýhradně dostal. VILLA PARANOIA mně osobně přivodila intenzivní nadšení a velký divácký zážitek z výjimečného filmu, který bych nejraději viděl hned znovu. Nejen všem fandům severské kinematografie ho mohu směle doporučit.(24.7.2013)

  • mat.ilda
    ***

    Dánské tragikomické divadlení, ve kterém herci musí naposledy nasadit masky a přidat nové repliky do zpackaného scénáře, zvaného život, aby mohli bez potlesku nechat spadnout oponu a začít zkoušet novou hru - jejím prologem je "Hymnus o lásce" a přetvářka v ní nemá místo... Severská odtažitost s přítulnými okamžiky.(25.7.2013)

  • =woody=
    **

    Zdar! Nene, tohle se nepovedlo.. Pro severskou kinematografii a odlehčené proplétání žánrů, tak typické pro tyto země, mám slabost. Tady to ale nějak nejde.. Přijde mi, že Erik Clausen si nehraje důmyslně s žánry, nýbrž sám neví, jak film pojmout. Ten příběh - naštěstí - byl docela zajímavý, ale žádné z postav jsem to nevěřil. Pokud bych užil slova "zklamání", pak rozhodně při pocitech ze závěrečných scén "stolní hra" a "utěrka na hlavě". Ten film měl být buď více absurdní, nebo více přirozený.. Nic.. Mějte se dál filmově ;-) Woo.(17.2.2013)

  • milancecil
    *****

    Mé první divácké setkání s dánskou kinematografií i s tvorbou Erika Clausena, doposud naprosto opomíjenou a jak jsem záhy během promítání poznal, tak k mé vlastní velké škodě, ano, proto by bylo dobré alespoň úvodem projevit mistrovi úctu hlubokou poklonou, rozhodně, protože on mistr je, a velký, vždyť jak dlouho po shlédnutí jsem vše z obsahu do sebe vstřebával, a až teď, s pro mne tak velkým odstupem, si teprve troufám k námětu i vyjádřit, říkal jsem si, jak je úžasné, že právě něco takového jsem měl možnost v kině shlédnout, že jsem to drobné a nenápadné dílo jako mnoho jiných neminul, již od prvních minut bylo totiž celkem snadné poznat, s jak pečlivě promyšleným záměrem, chytře a s vtipnou nápaditostí jsou do děje příběhu zachycovány a následně v něm i výstižně zobrazeny ty nejvýraznější rysy ne zrovna příkladných mezilidských vztahů, právě přes početné množství různorodých narážek a náznaků se k nám dostává celé to obsahové bohatství, původně skryté, ale pomalu a postupně pro nás odkrývané a tak přes zpočátku jednoduchý příběh mladé ženy Anny, profesí herečky, nyní však osobní ošetřovatelky starého těžce nemocného muže, nahlížíme do životů lidí nějak blízce právě s ním spojených, stále s hlubším přiblížením pronikáme až do těch nezasutějších zákoutí jejich společné minulosti, poznáváme ty skutečné příčiny, ty zhoubné zárodky jejich těžce narušených vztahů, vystupují před nás všechny ty letité, ale stále ještě bolestivé křivdy, ano, přitom k uzdravení není až tak nesnadná cesta, jak nás sama Anna svým laskavým, citlivým přístupem ke starci přesvědčí, mnohdy opravdu stačí jen otevřít druhému srdce a nechat jako prostředníka za sebe jednat své, dříve záští či předsudky uvězněné city, nenechat jednat stále jen ten náš tak vypočítavý rozum. Bravo!!!!(8.5.2013)