女囚７０１号 さそり
Female Prisoner #701: Scorpion
Recenze (18)
Vizuálně a filmařsky naprosto skvělé a to nejen "vzhledem k rozpočtu" ale i v porovnání s méně "obnaženými" a serioznějšími konkurenty. Hned několik nezapomenutelných scén a opravdu pozoruhodné úvodní titulky. Co dodat víc než, že jde o naprostou klasiku žánru, které neumím nic vytknout a tak uznale zvedám z původně zamýšlených čtyř na pět. ()
Velice nažhaven na další japonský explotation jsem byl mírně zklamán. Film nedosahuje bohužel kvalit téměř uměleckých majstrštyků jiných režisérů jako byl např. Ishii nebo Suzuki, vyloženě trpí nízkým rozpočtem a herečka Meiko Kaji mi opět k srdci nepřirostla. Bohužel jsem se nějak neuměl více sblížit s postavou, kterou ve filmu ztvárňuje a celý film mi přišel takový "plochý". I když obsahuje většinu tradičních klišé, nebylo to úplně ono. Možná mi vadilo prostředí, nepříliš atraktivní herečky, nahota a sexuální scény nebyly dovedeny na pomyslné hranice. Navíc film trpí vyloženě amatérskými triky a goreefekty, stejně tak scény násilí jsou natočeny vyloženě špatně. Facky a kopance jsou vyloženě naznačovány a herci a kamera se ani nesnaží je třeba jen zakrýt, když někdo dostane petelici ať již rukou nebo lopatou, tak se ani nepohne, zatímco se ozve tradiční asijský zvuk známý z martial arts filmů apod. Prostě ten film má dost chyb na to, aby mne vyloženě nadchnul. Každopádně je to průměrný japonský explotation flick, pro nadšence do subžánru. Běžný divák toto neocení ... ()
Prva cast japonskej vazenskej tetralogie (Female Convict Scorpion) radiaca sa svojou brutalitou k asian exploitation. V hlavnej ulohe vazenkyme Matsu the Scorpion si zrahrala vo vsetkych castiach popularna Meiko Kaji (v 70.rokoch bola najvacsou zenskou star v Japonsku), ktora bola napr. v Lady Snowblood inspiraciou pre samotneho Tarantina a jeho postavy v Kill Bill - konkretne Nevesty a O-Ren-Ishii. A ked sme pri Kill Bill, tak aj pesnicka pocas zaverecnych titulkov druheho dielu (Urami-Bushi) je prave ustrednou pesnickou celej Scorpion tetralogie naspievanej samotnou hlavnou predstavitelkou Meiko Kaji. ()
Vážna hudba ku veľkým vlnám lámucim sa o útesy, trademarku Toei production. Začína sa pochvalou dozorcov, ktorá preruší siréna. Vidíme umenie režiséra, keď strihne obraz rýchlo na viaceré skupiny tvárí. Hneď vidíme, že na úteku trsmi trávy sa na kamerách nešetrilo, ako to bolo vo WiP filmoch s Pam Grier, ktoré navyše začínali ľahkovážne alebo trochu nudne. Tu ideme ani nie po prvej minúte hneď do akcie podporenej vizuálom viacerých uhlov pohľadu (viacerých kamier, neskôr sa pridá aj pohľad cez transparentnú podlahu, či otáčajúca sa dynamická kamera pri kopaní jamy) aj audiom. Sebaobrana pred psom palicou nie je úplne šťastne zobrazená. Herečka hlavnej hrdinky je správna badass. Toľko nenávisti, čo má v očiach, neuvidíte u žiadnej ex. Nepotrebovala by ani flashback na podkreslenie jej postavy, kde tvorcovia zobrazujú vlajku Japonska ako rozširujúcu sa krvavú škvrnu po plachte. Aj vo flashbacku však tvorcovia ponúkajú hlavne formálne zaujímavé scény, na ktoré sa je radosť pozerať. Názov filmu prichádza v správnej minúte a úvodné titulky spolu so songom naladia. Úžasná je aj hra svetla a tieňa v temnici na samotke. Film si rýchlo diváka získa obsahovou zábavnosťou a vysokou formálnou kvalitou, ktorá okrem kvalitnej kamery zabieha aj do štylizácie postáv hororov pri krvavých útokoch (splatter a ružové a červené svetlá pri vzbure sú geniálne) a ešte viac tým zvyšuje formálnu kvalitu filmu. Niektoré veci sú tu vyšperkované ako z komixu. Královská podívaná. ()
Na toto som narazil úplne náhodou a nakoniec som si zohnal celú sériu. Režisér vie, podobne ako jeho ďalší japonský kolegovia, natáčať veľmi pekné až halucinačné zábery, s dejom je to samozrejme o dosť horšie. Našťastie sa tu stále niečo deje a nestihol som sa nudiť. Meiko Kaji za celý film povie dohromady možno tri vety, ale keby sa pohľadom dalo zabíjať tak ľudia okolo nej by padali ako muchy. Jej pohľad je horší ako peklo, dokonca horší ako môj učiteľ matiky, ktorý zarputilo odmietal pochopiť že moje schopnosti stačia maximálne na malú násobilku. Nejaké emócie však vydolovať z diváka nedokáže lebo je to celé vlastne o ničom, naviac s postupom času stále absurdnejšie a ona v podstate len tak chodí, mlčí a všetko okolo nej sa deje tak nejak samo. Úsmevná je scéna v ktorej jedna väzenkyňa švihne po bacharovi lopatou, tá presviští 10cm od jeho hlavy a následne ho zalejú potoky krvi. Znásilňovanie bacharov vzbúrenými trestankyňami je taktiež pozoruhodné. Hodnotenie dvíha hlavne ten vizuál, kukuč Meiko Kaji a jej pesnička. ()
Galerie (41)
Photo © Eureka Entertainment
Reklama