女囚さそり 第４１雑居房
Female Convict Scorpion Jailhouse 41
Režie:
Šunja ItóRecenze (11)
Druhý díl se mi líbil o poznání více než první. Je zde znát jak mnohem větší rozpočet (asi se ve své době publiku jednička líbila ...), tak i jistá umělecká vyzrálost tvůrců a větší hloubka celého příběhu. Útěk sedmi vězenkyň v čele s Meiko Kaji je fakt perfektní, v rámci drsného explotation žánru se v něm pamatuje téměř na vše a navíc přibyly "halucinogenní vložky", které krátce a rychle popisují povahy jednotlivých postav, rovněž přibyl častější výtečný hudební doprovod. Meiko Kaji je zde pro mne již mnohem více uvěřitelná, chladná, úžasně pohotová a vypočítavá. Navíc film je opravdu extrémně násilný, brutální a krvavý. Některé scény jsou opravdu síla... Jen pro příznivce tohoto zdánlivě pokleslého žánru. ()
Takže druhý díl téhle 4 dílné série mi přišla asi jako nejlepší. Ale i tak si nemyslím že to je nějaké super dílo. Prostě další průměrný Japonský thriller z vězení. Japonci jsou na tohle úchylný a i když bych měl být asi odvařený tak nejsem. Hlavní "hrdinka" je sice dobrá a zabíjí slušně ale to nezabrání ničemu že film se poměrně táhne. ()
Meiko naplno vypilovala svůj ledový výraz, kterým pak fascinovala při mnoha svých dalších filmových pomstách. Ohromný ohlas, který vzbudil první snímek, zajistil ještě v témže roce pokračování a v neposlední řadě také vyšší rozpočet a lepší propagaci - kult (jak já to slovo nemám v souvislosti s filmy rád) byl definitivně na světě. Zatímco "jednička" se točila kolem vězeňské vzpoury, zde se ústřední dějová linka zaměřuje na osudy Nami a šesti spoluvězenkyň na útěku. Stylizace je ještě komiksovější, bez zaváhání jsou na plátno přenášeny i radikálně vizualizované mystické a jiné motivy, které se mimo komiksový svět vyskytují málokdy, zvláště pak ve funkční podobě. Střih chvílemi dokonce připomíná skok mezi komiksovými okénky (nikoli formálně, nýbrž dějovým vrstvením). Kromě Watanabeho se na chvíli objeví také Rokko Toura, takže si na chvilku užijeme zlehka "oshimovskou" sestavu. ()
Pomsta z prvého dielu je dokonaná. Druhý diel s tým ale nepracuje. Predpokladám, že po ukončení svojej pomsty skončila Matsu znova v tom istom väzení, kde jej to dávajú dozorcovia vyžrať. A preto, keď sa jej a ďalším šiestim babám podarí utiecť je to úplne logické vyústenie, veď kto by chcel hniť v podzemnej cele. Lenže čaro prvého dielu zmizlo. Je to preexponované, prehrávajúce, postavy na to aby zomreli musia štyrikrát pozrieť do kamery, zajačať päť krát a prejsť sa asi 800 metrov a potom tu máme aj motiváciu, ktorá je nejasná. Postavy robia čo robia impulzívne a animálne a bez viditeľnejšej hĺbky alebo zmyslu. V tom bol prvý diel viac ucelenejší. Na druhú stranu sa Itó rozhodol, že bude experimentovať s formou čo sa mu v zásade darí. Po vizuálnej stránke je ten film dobrý. Či už ide do halucinácií metafor alebo je zakotvený vo fikčnej realite. Prostredia cez ktoré postavy prechádzajú sú využité na maximum. Či už je to opustená dedina, kameňolom, les počas dažďa alebo dovolenková destinácia pri vodopádoch, všetko je spravené s komiksovou symbolikou. V zásade to nevybočuje z pravidiel žánru, ale mám pocit, že tento diel vznikol len preto lebo prvý tak zarezonoval. Aspoň že aj tu dostali zlý chlapi na frak. Nie? ()
Hrozně málo erotiky (navíc odfláknuté a nepřesvědčivé- v takovém úhlu prostě močit nejde >_^ ) a děsně moc brutality. ;-( Kdo ale zná Meiko Kaji jen jako onu dámu ze soundtracku ke Kill Billovi, bude možná její hlavní rolí ve filmu, kde se střídá mučení vězeňkyň s jejich mstěním, velkým překvapením. ;) ()
Po úvodním záběru, který diváka zavádí do podzemní kobky ženské věznice, následuje příznačná titulková sekvence, během níž spoutaná Matsu „Sasori“ drží v zubech lžíci a brousí si ji o podlahu. V pokračování japonské feministické exploatace Female Prisoner vystačí její představitelka M.Kaji se dvěma větami a smrtícími, nenávistnými pohledy, jež upírá zhusta přímo do kamery, tj.do publika (obzvlášť znepokojivé je to při scéně, kdy je znásilňována čtyřmi maskovanými dozorci). Muži (s uniformou i bez ní) jsou zobrazeni jako sadistické, nadržené bestie…a také tak po zásluze pojdou. ()
Shunja Ito pokračuje v réžii. Škrípavé zvuky nasledujeme dole do temnej kobky, kde je už tradične zavretá hlavná hrdinka série. Spútanej jej totiž ostáva už len ústami brúsiť lyžičku. Tento prológ je slabší, ako ten v prvej časti, ale nie vždy môže byť začiatok filmu taký pôsobivý. Tým pádom ale poteší kamera, ktorá ponúka aj modrý filter v temnej kobke pri umývaní vodou, resp. modré osvietenie, červený filter zmeny farby dažďa pri úmrtí jednej z postáv. Práca s tieňmi je tiež výnimočná. Teatrálnosť je väčšinou výborná, vypnutie zvuku v kľúčových scénach mrazivé. Nefunguje však všetko. Niektoré veci z obsahu sú priamo hlúposti, ako dozorcovia s pančuchami cez hlavu, ktorých je aj tak poznať a skáču okolo ako v nepodarenej groteske alebo chabý drevený dom/chata, čo padne práve, keď sa naň pozerajú utečenkyne, vadí mi aj muzikálna časť s opisom zločinov a prehreškov každej z utečenkýň s prednesom starej ženy, ktorá berie príbehu tempo. Po ich kratučkom opise aj tak nemáme ku postavám bližšie, ani ich okrem Matsu a vodkyne veľmi nemôžeme špecifikovať. Dynamická kamera sa otočí pri škrtení aj o 360 stupňov, neskôr pri starej žene, či o dosť uhlov pri sediacej Matsu. Tvorcovia prekvapia čiernobielym prvým pohľadom na dedinu/mestečko. Zostupovanie do svahu je spomalené a epické, s vhodnou hudbou. Z vonkajšieho prostredia sme sa dočkali úžasne veľkého obilia pri opustených domoch, kde vietor kvíli ako v hororoch. Aj jeseň je so svojimi farbami zobrazená nádherne. Koláž nemám rád, je to pre mňa zbytočné kazenie intenzity aspoň dvoch scén či obrazov. Z hereckých výkonov vládne Meiko Kaji, ale také šepkanie umierajúcej postavy ku koncu je tiež výborné. Až na drobné obsahové a formálne výčitky a v tejto časti oproti prvej menšiu spriaznenosť diváka a Matsu je to stále áčkový WiP film. ()
Slabšie než prvý diel. Meiko Kaji tu má ešte menej textu než predtým ( tj. takmer nič ) a naviac tu fakticky vôbec nič nerobí, proste len ide s ostatnými, zazerá tým svojim vražedným pohľadom a všetko sa deje okolo nej ( aj keď v jednotke tobolo vlastne tak isto ). Ani ten vizuál nie je to čo v jednotke, aj keď nejaké tie halucinácie sa tu predsa len nájdu. Nakoniec tu má samozrejme ( tak ako v jednotke ) Meiko svoje vražedné sólo ktorého najpozoruhodnejšou časťou je figurína policajta poletujúca nad autom, to som fakticky nepochopil. Po sugestívnej až surrealistickej jednotke je to fakticky slabota. ()
Mnoho brutality, divočin a mučení (50%) ()
priame pokracovanie prvej casti sa sice posuva dejom ale kvalitou stoji na mieste. hlavna hrdinka ma jedinu ulohu - na kazdeho mlcky vrhat ten isty pohlad a potom nanho skocit. scena hodenia decka na zem bol totalny fail, a to sa mohlo tak pekne krvavo natocit... a dedinskeho psa som tiez nelutoval, chybali emocie, napr nejake scenka s nim este predtym ako sa nan vrhnu. druha polka filmu uz dostahovala priemer ()
Škoda. Druhý díl dost neinovativní. Protože jsem už měl dost času nad tím přemýšlet(v průběhu filmu), přišlo mi to víc jako obrana odsouzených žen a poukázání na jejich nešťastný osud. Kdyby neexistoval první díl, tento druhý bych jistě bodoval výše, ale opravdu nic nového pod sluncem. Hlavně tam nebyl ten tah na branku. Narozdíl od prvního dílu zde Sásorku taky drželi v chladném vězení, takže měla být z hlediska příběhu dost vyčerpaná, přitom ale nádherné vlásky a pohyb čerstvé laňky. Co tam zůstalo je dobré zpracování, opět někdy až divadelní. Ale ve třetí třetině obzvlášť už i v tom zpracování byly mezery. 40% ()