3-iron

Kim svojim kazdym dalsim filmom posuva hranicu cistoty zakladnych vyrazovych filmovych prostriedkov (obraz a zvuk) vzdy ako keby o krok dalej. Fascinujuco transcendentalna love-story so soundtrackom, ktory mi este aj teraz, par dni po pozreti neustale zniev usiach. Esencia tohto diela je ukryta v samotnej myslienke vo filme aj odprezentovanej: "Nikdy nie je iste ci nas zivot je sen, alebo skutocnost!" (13.12.2004)

Existuje jiný režisér, který dokáže za pomoci herců a kamery vyprávět příběhy tak lehce a uhlazeně jako Ki Duk Kim? Já o něm nevím. Ki Duk Kim je král a vládce ticha, řeči obrazu a kamery. To přivedl ve snímku Bin-jip do dokonalosti a předkládá poetický příběh o milostném trojúhelníku, kde jsou dva pro sebe a třetí jen doplňuje jejich existence. Ze začátku jsem nebral jeho způsoby za to nejlepší, ale na konci mi dokázal, že moc dobře ví co dělá. Příběh vypadá velmi jednoduše, ale má mnoho podob, které stačí hledat a kdo nalezne bude rozhodně silně překvapen promyšleností a půvabem myšlenek. Ať žije tento korejský Bůh a doufám, že své kvality pro mě potvrdí i v ostatních filmech. Film, který bych asi nedokázal nikomu doporučit, i přes to jak mě oslovil....je velmi těžký a pro někoho rozhodně nudný. (10.03.2006)

Skvělá, netradiční love story, kterou je nejlépe sledovat ve dvou. Magický příběh dvou duší, z nichž jedna žije naprosto mimo náš svět a té druhé přijde ten náš snesitelný jen díky té první. Naprosto nečekaný střet (podle mého omezeného rozhledu) obvyklých Kimových hrdinů s realitou, zakončený kouzelně a s lehkým pousmáním uvěřitelně. A jelikož i v kinosále se pro mě neočekávané až neuvěřitelné stalo skutkem, beru to jako znamení a dávám místo zamýšlené devadesátky 100%. (31.03.2007)

Netvrdím, že ten film je vyloženě špatný. Nedovolil bych si jej odstřelit v recenzi, protože se mi líbí jeho první polovina a uznávám i jeho snový rozměr. Bohužel, Kim Ki-duk mě prostřednictvím 3-Iron poprvé (a snad i naposledy) nefalšovaně nudil a svým velice pomalým a poetickým rozpracováním dráždivé teze "je těžké oddělit realitu od snu" mě k sobě ani na chvíli nepřipoutal. V žádném případě ne neumělá práce - tentokrát si mě však Kime svým půlhodinovým poskakováním ve věznici (s vcelku triviálním smyslem) těžce emocionálně minul. Ale jak říkám, stalo se tak poprvé a snad i naposledy. Zase někdy příště naviděnou. (05.09.2005)

Scénář: Ki-duk Kim .. III. Kim Ki Duk se rád zasní při vymýšlení svého scénáře a jeho filmy jsou pak přesně takové. Plné snových či poetických scén, vyjádřené jen obrazem, skvěle natočené, doprovázené výtečnou hudbou, ale obsahující spoustu nedořečených či zbytečných motivů. Je tomu i tentokrát. Jak chce vlastně něco doříct (byť ne úplně), když jeho hlavní postavy nemluví? Vrchol všeho je, když mlčí i na policejní stanici.. ___ On cestuje z bytu na byt a podle vykreslených indicii se jedná o zazobaného spratka, který tím jednoduše zahání nudu. Jednou narazí na týranou ženu a po konfliktu s jejím manželem se vydají na společnou cestu, během níž se za daných okolností jejich náklonnost prohlubuje v podivnou formu lásky. Do toho motiv golfové hole 3iron - jako nástroje pomsty a pozdější divné hrátky na duchy apod. I přes všechny rozpory to do poloviny snímku vypadalo na moje první čtyři hvězdičky pro velice zvláštně osobitého tvůrce, jakým Kim je. Ovšem od zatčení to šlo dosti dolů (až do sraček) a křečovité vyvrcholení mne emocionálně minulo o dobrých deset tisíc kilometrů... „It’s hard to tell that the world we live in is either a reality or a dream“ .. jak pro koho .. 50%. (10.01.2006)