Spiknutí střelného prachu

Soudky se střelným prachem, atentáty (respektive pokusy o ně) a jedna rodová linie, to je to, co spojuje oba díly téhle minisérie. Jinak jsou úplně jiné a bohužel se spíše tlučou než aby se doplňovaly a působily celistvým dojmem. Proto je taky nemůžu hodnotit jako jeden dlouhý snímek, ačkoliv jsem se na ně vydržel dívat celé tři hodiny bez přestávky.____Takže tedy díl první bych oznámkoval slabými třemi hvězdami, neboť na film "Marie Stuartovna, královna Skotů" z roku 1971 opravdu nemá (nejvíce mě zamrzelo, že se role lorda Bothwella neujal někdo doopravdy charizmatický). Scénář se navíc nevyvaroval několika zbytečných nepřesností, které zde v komentáři pěkně shrnuje uživatelka elizabeth_ba. Hlavní představitelka Clémence Poésy byla ovšem kouzelná.____Díl druhý pak hodnotím čtyřmi hvězdami, a to hlavně za úžasného, perfektního, dokonalého a já nevím jakého ještě Roberta Carlyla. Samotné prachové spiknutí v podání pánů Catesbyho, Percyho, Fawkse (k nepoznání změněný Michael Fassbender) a spol. se také povedlo a pokud můžu soudit, drželi se autoři historických dokladů jak jen to šlo. Výsledek: Tři a půl hvězdy. (07.03.2012)

Nejdříve klady - je to britské, je to BBC, je to výpravné a v rámci možností i historicky docela věrné, je zde výkvět britského herectví (Fassbender, Carlyle, McKidd, McInnerny, Coyle, Lewis...) a k tomu nádherná Clemence. A teď zápory - dva díly spolu takřka nesouvisí a je tak těžké hodnotit to jako jeden film - první se spiknutím nemá nic společného, druhý zase na ten první moc nenavazuje. Ale to by tak asi bylo všechno k plusům a mínusům, teď pár drobností.. Chvílemi mi muzika připadala jako od Pavlíčka - v první části jako cimbálovka z jižní Moravy, ve druhém zase jako jeho soundtrack k Červenému bedrníkovi. První díl je zpočátku až totálně proskotský, ale pak Marie prostě překročí hranici, za kterou jít neměla, všechno se jí začne srát pod rukama a jde to cugrunt. To stejné ve druhém - zpočátku se povstalcům daří, ale každé spiknutí má nějaký slabý článek a takoví dva machiavelliové jako Jakub I. a lord Cecil nemají problém pak z toho vyždímat absolutní maximum. Až bude nějaká z českých televizí schopna produkovat něco alespoň se přibližující k tomuto, budeme se i u nás mít dobře. (16.08.2017)

Jakub I. Stuart : ,, Kněží a jezuity věšet, ale už nečtvrtit! '' ------- :-) Doba to byla divoká to šestnácté... A to teprve začínaly čarodějnické procesy a k osvícenství a humanismu to bylo ještě neskutečně daleko. Ano. Ve filmu bylo pár historických nepřesností. Ale kdo z běžných diváků vůbec něco co ví o dějinách Anglie a také té šlamastice co Jindra Tudor (většině známý spíše díky likvidaci svých manželek - a to pokud vůbec) způsobil křesťanské církvi... Film se dělí na dvě části. První díl se týká hlavně Marie Stuartovny a jejího návratu do Skotska coby královny. Filmů už na toto téma bylo natočeno více a tento se nesl v duchu standardů historických produkcí BBC. Bohužel ta první část na mně působila hodně studiově až televizně a lehce odpudivá byla i hudba. Druhý díl začíná nástupem Jakuba I. Stuarta. Toho si střilh všehoschopný (míněno v dobrém) Robert Carlyle. V druhé části se objevilo mnohem více známých herců např. horlivého katolíka dnes bychom řerkli teroristu Guye Fawkese si zahrál sám Fassbender a mohli bychom pokračovat. Druhá část se od první odlišuje také jednou zvláštností, kterou jsem hned tak někde neviděl a která mi ve filmu sedla. Herci totiž v určitých částích děje najednou začnou hovořit přímo k divákovi. Dívají se do kamery a vysvětlují své skutky a činy podobně jako to dělá v Domku z karet Kevin Spacey. Jak říkám moc mi to tam sedlo. Zatímco první díl se hojně řeší politika a málokdy kamera opouští stěny paláců, druhý díl je takový svěžejší, akčnější... Já to chápu tak, že první díl diváka uvedl do souvislostí, zatímco druhá část se plně věnovala jen onomu spiknutí, nikoliv popisu života Jakuba I. Rozprášením vzbouřenců (spiklenců) film také končí. Krvelačnější se na konci dočkají i oné slavné popravy, kde si kat s odsouzenými za plánované vyhození parlamentu (a krále) do povětří opravdu pohrál... Dávám za 4 sudy suchého střelného prachu. * * * * (23.09.2017)

Rozhodne dve veľmi rozporuplné časti jedného filmu, ktoré sú až tak rozdielne, že sa vám zdá, že okrem jednej postavy a všadeprítomného boja katolíkov a protestantov nemajú snáď nič spoločné. Prvá časť je snaha o historickú romantickú drámu, ktorá ma osobne väčšinou dosť nudila - jediná sympatická postava je Kevin McKidd a jeho Bothwell. Druhá časť je zase snaha o historický akčný film. Tá ma nudila síce o kúsok menej, no výber hercov a herečiek, až na zopár výnimiek (M. Fassbender, Catherine McCormack) vôbec neuznávam. Historické filmy poväčšine vôbec nemusím, a bohužiaľ, táto vec ma v tom len utvrdila, pozrieť sa to ale raz dá :) Čo sa týka historických presností alebo nepresností, to som vôbec neriešila, nakoľko viem, že historický presný a pritom zaujímavý film vznikne raz za uhorský rok, a to určite nebol tento prípad... (07.07.2012)

Pokud pominu fakt, že Marie Stuartovna se do Skotska vracela ne po smrti matky, ale po smrti manžela, francouzského krále Františka II. z Valois a ač lord Bothwell skutečně sloužil Mariině matce Marii z Guise, tak dost pochybuji, že by byl po čas Mariina života ve Skotsku téměř u všeho, jedná se o celkem fajn film (na to, že byl televizní). Clémence Poésy (mj. Nataša z Vojna a mír) je dost půvabná i na Stuartovnu (jejíž obrazy se mi teda nikdy nelíbily, ale pověsti hovoří, že byla krásná). Lord Bothwell byl, no řekněme, velmi přijatelný (dokonce je mu McKidd trochu podobný :-))); bratr Jakub nádherně intrikánský, podle filmu podněcovaný hezkou ale neplodnou Alžbětou (ve skutečnosti spíš nemohla mít legitimní děti a kdyby měla nelegitimní, někdo by se "postaral" jak o ně a Alžbětu tak o lorda Roberta (se kterým by je pravděpodobně měla) aby je všechny odstranil, což Alžběta, majíc ráda "svou" Anglii i "svého" Roberta (hraběte z Leicesteru) a navíc majíc politický čich, nemohla udělat..., viz téměř všechny Alžbětiny biografie). Výtku mám k tomu, že to bylo příliš ze skotského pohledu (tak nějak mi ti Skotové občas připadali jako staří Čechové, taky byli příliš hrdí a bylo s nimi obtížné vyjít a vyběhnout se sebou tak nějak nenechali). Jako zajímavost přidávám, že skutečný rozhovor, který vedla Marie ohledně Alžbětiny krásy proběhl s anglickým vyslancem přibližně takto: ...Marie zrovna obdržela Alžbětin portrét a zeptala se: "Nakolik se podobá její krásné tváři?", na což jí Randoph odpověděl, že jak doufá, zanedlouho to bude moci posoudit sama a nalezne mnohem větší dokonalost, než jakou je schopno znázornit lidské umění", ve filmu byl zaměněn s diskusí, kterou ve skutečnosti nevedla Marie ale Alžběta s vyslancem Melvilem ohledně toho, která z královen je krásnější... Oč byl první díl povedenější, tak o to byl druhý horší. Odehrával se v době, kdy mě Anglie už nezajímá a ukazuje se v ní, že ač „Pulcher vultus saepe est non imago pulchrae animae“ (krásný obličej často není obrazem krásné duše), tak za pokřiveným zevnějškem se může skrývat i pokřivený charakter. Bylo až s podivem, že něco takového mohli zplodit krásná Marie Stuartovna a vyhlášený fešák lord Darnley... (podle filmu to pravděpodobně šlo vysvětlit tím, že lord Darnley nikdy nepřišel do Mariiny postele střízliv, a ač to tam nepadlo, jako pravděpodobné vysvětlení mi to připadá). Zatím co prvnímu dílu nechyběla vášeň a intriky, tady se bohatě dostalo mučení a smrti. Něco, čeho by mohli využít (milostného vztahu) tak ten násilně přerušili, zato intelektu lorda kancléře Roberta Cecila nebo krále samotného jsme si užili mírou vrchovatou. Jednička za čtyři, dvojka za dvě, průměr za oba díly - tři. (12.12.2011)