Reklama

Reklama

The Century of the Self

(TV seriál)
Dokumentární
Velká Británie, 2002, 4 h (Minutáž: 60 min)

Režie:

Adam Curtis

Scénář:

Adam Curtis
(další profese)

Epizody(4)

Obsahy(1)

The Century of the Self je seriál britské televizní stanice BBC, který vznikl pod taktovkou známého tvůrce Adama Curtise. Popisuje, jak byly teorie Sigmunda Freuda, otce psychoanalýzy, využity v praxi s cílem ovládat masy. Pionýry nových technik v komunikaci s širokou veřejností byli Edward Bernays, Freudův synovec, a dcera Anna Freudová. Série velmi poutavě vysvětluje fenomény jako vznik konzumní společnosti, utváření veřejného mínění a výchova moderních občanů demokratických systémů. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (11)

NinonL 

všechny recenze uživatele

MOŽNÉ SPOILERY ! První díl se věnuje "tvorbě nového člověka". Člověka konzumenta a investora, resp. otroka konzumu. Popisuje období zhruba od konce první po druhou světovou válku. Hlavními hrdiny jsou Sigmund Freud, jeho synovec Edward Bernays, američtí prezidenti, Goebbels, Hitler atd. Díl se věnuje také chování a ovládání mas nebo davů, iluzi demokracie a svobody a tomu, co se stalo, když uměle vytvořená bublina "šťastného konzumenta, který nepřekáží vládě ve vládnutí" splaskla. Druhý díl Manipulace veřejnosti se po válce začala více využívat i k prosazování politických zájmů (např. podpora účasti vlád na válečných konfliktech a výdajů na zbrojení). K ovládání lidských tužeb přibylo ovládání a využívání lidského strachu. Vše, co se vládám nelíbilo (doma i v zahraničí) bylo nazváno hrozbou komunismu a vnuceno veřejnosti jako důvod ke strachu z ohrožení "amerických demokratických hodnot". Vznikaly první nevládní a neziskové organizace sloužící k ovlivňování médií a veřejného mínění. Docházelo ke svržení prvních vlád v zahraničí, které se nepodřídily americkým zájmům (Guatemala). Rostl vliv CIA a psychiatrie, kde se začaly masivně používat drogy, elektrošoky a produkty farmacie, jejichž cílem bylo potlačit individualitu a svobodné myšlení člověka. Ke stejnému účelu se začal používat film a filmové hvězdy. Třetí díl Výsledkem dosavadních experimentů byl izolovaný, zranitelný a chamtivý jedinec, poddajný manipulaci ze strany byznysu i politiky. Dalším úkolem bylo ovládnout v něm nahromaděnou negativní energii (strach, zlobu, nenávist, agresi). Zejména agresi nové generace, která se proti naordinovanému konzumnímu způsobu života bouřila. 60. léta minulého století znamenala tisíce demonstrací, ničení vnucovaných produktů a symbolů korporací. Vláda zpočátku reagovala tvrdě, demonstrace brutálně rozháněla, bylo i mnoho mrtvých. Od násilí proti nespokojeným však brzy ustoupila a raději do tvorby "nového svobodného Američana" infiltrovala vlastní zájmy a možnost korporací profitovat na něm. Životní styl, nákupy, preference se staly prostředkem zařazení jednotlivců do skupin, které pak byly ovlivňovány individuálně. Cílem bylo, aby si na zařazení do třídy zakládali a byli na ně patřičně hrdi. Na společenské třídy byly směrovány i ambice politiků. Politici rozdělili společnost na pravici a levici. Volič pravice byl prezentován jako samostatný a svobodný člověk, volič levice jako závislý a méněcenný. Výsledkem bylo, že pravice (R. Reagan nebo M. Thatcherová) drtivě zvítězila ve volbách. Čtvrtý díl Roste vliv a působení průzkumů individuálních potřeb lidí placený výrobci zboží. Lidem se zalíbilo být součástí davu (třídy), ale toužili se v rámci něho i projevit. Byznys na to okamžitě zareagoval a nabídl individualitu v podobě zařízení bytů, oblečení, parfémů, šperků, sportovního náčiní atd. Cenově diferencované podle třídy, do níž chtěl konzument patřit. Reklama stále více zahlcovala média. Média ke sledování lákala lidi exkluzivními pořady s celebritami, skandály, sexem. Cílem bylo prodat více a získat více konzumentů zboží i informací.Pravicové vlády v lidech podporovaly cynismus, odmítání soucitu k méně úspěšným lidem, teorii, že bezdomovci se tak rozhodli dobrovolně, že chudí lidé odmítají tvrdě pracovat, proto jsou chudí. Během volebního období si však tisíce voličů uvědomilo, že přes své touhy a tvrdou práci, často nepatří ani mezi střední třídu, natož mezi elitu. Jejich životní úroveň neodpovídala tomu, co jim pravicové vlády tvrdily. Mnozí z nich ztratili práci, zkrachovali, onemocněli. To způsobilo, že následující volby navzdory stejnému pravicovému brainwashingu vyhrála levice. Součástí politiky se stalo i to, že formou intenzivních průzkumů, telefonického kontaktu s voliči a následného přizpůsobování názorům a tužbám voličů, byl Bill Clinton zvolen opakovaně. Odstoupil od mnohých předvolebních slibů i levicových principů, zrušil např. automatickou podporu nezaměstnaným a bezdomovcům, nerealizoval zdanění bohatých nebo korporací ap. Podobná situace se odehrávala ve Velké Británii. Koloběh získávání hlasů voličů čím dál komerčnějším způsobem, jehož základy položili Sigmund Freud a Edward Bernays, se zřejmě již nikdy nezastaví. ()

Tayen 

všechny recenze uživatele

Dokument skvěle mluví o již stoletém uvědomělém manipulování masami, a sama nevím, na kolik námi manipuluje sám film, rozhodně ovšem stojí za zhlédnutí. Je třeba se pozastavit a uvědomit si své skryté tužby a emoce, a to jak moc ovlivňují naše životy. Protože i když si svou manipulovatelnost přes vlastní přání neuvědomují samotní lidé, moc dobře si to uvědomuje kapitalistický svět a politika. Cyklus nenabízí žádnou vlastní ideologii, jen odkrývá měnící se nástroje, které používají vlády a byznys od dob Freuda k tomu, aby byli lidé spokojenými konzumenty nebo poslušnými občany ve jménu "demokracie". Různé psychologické a politické přístupy byly ovlivněny nejen dobou (válka, mír, recese, inflace, blahobyt), ale také přáními mas, jejíž emoce jsou nestále, zato intenzivní a mají moc dosadit a svrhnout vlády, položit a znovu vzkřísit ekonomiku. Moc se mi líbil střih a použití dobových nebo starých záběrů, rozhovory a srovnání vývoje v Británii a USA na v posledním díle. The Century of the Self je seriál, který je třeba vidět a učinit si vlastní názor. ()

Reklama

Slasher 

všechny recenze uživatele

Curtis a (nehledě na stáří) další zajímavá analýza napůl skrytých cest manipulace s veřejností, proudů a sil hýbajících celou naší společností. Zde je hlavní předmět Freud, respektive jeho synovec, PR guru Edward Bernays (x) a řada dalších postav; význam podvědomí pro korporát/ byznys, posun konzumní mentality poválečné Ameriky od potřeb k přání, 1960s vzestup váhy individualismu, pocitu osobní svobody a spolu s tím rafinovaných marketingových metod. Finální díl mapuje aplikaci politiky levice, důraz na uspokojení klíčových "swing" voličů. Bohužel, zase znovu výstup: JSME OVCE :) "To make a free market democracy like America work, one had to use psychological techniques to control mass irrationality." ()

Shadwell 

všechny recenze uživatele

Těm, kteří nechtějí být připraveni o 240 minut života, bych si dovolil malým shrnutím vypíchnout z Century of the Self snad to nejdůležitější: ____ Všechno odstartoval Freud, podle něhož jsme my lidé řízeni iracionálními a agresivními impulsivními vášněmi. Řešení tohoto problému viděla jeho dcera Anna v socializaci neboli v identifikaci se společností, která tyto vášně zkrotí. Jinými slovy postavila proti iracionálnímu id racionální ego. To se ale nezamlouvalo lidem jako Herbert Marcuse, podle kterých je společnost špatná (zatímco člověk dobrý), takže identifikovat se s ní není správné. Rozdíl mezi Freudem a Marcusem tkví hlavně v době, v níž žili: je celkem přirozené, že Freud, který zažil válečné hrůzy, byl vůči člověku dosti skeptický, zatímco o čtyřicet let mladšímu Marcusovi vadila spíše konzumeristická společnost. Dalším kritikem Freuda byl Wilhelm Reich, který říkal: nechte člověka být, nechte ho se vyjádřit, osvoboďte ty vášně. Odsud byl už jen krůček ke známé dvojici „padouchů“ Thatcherové a Reaganovi, kteří na hesle „nechtě člověka být“ založili svoji pravicovou doktrínu. Po pravici se snažili psychoanalýzu využít levičáci, Bill Clinton a Tony Blair, jenže následovat iracionální tužby lidí jako „nízké daně, velké služby“ a dávat lidem přesně to, co chtějí, je pošetilé a nerozumné. Dokument tedy končí myšlenkou, že politici by měli být výše než byznysmeni, kteří využívají psychoanalýzu k ovládání lidí. A tím se vracíme k Freudovi – lidé jsou iracionální, proto by politika měla nabídnout více a přinášet spíše to racionální. ()

Frajer42 

všechny recenze uživatele

Dost mi během sledování vadilo, že se naprostou většinu stopáže divák dozvídá odpovědi na otázky začínající slovy "Co", "Kde" a "Kdy". Mnohem raději bych se dozvídal odpovědi na otázky začínající na "Proč" a "Jak". Celé to tedy jaksi působí pouze jako jakýsi bezbarvý informační balast, který vás seznámí s tím, co všechno v rámci psychoanalýzy bylo v poslední době vneseno mezi lid, přičemž je vždy pouze nastíněno, jak to bylo implementováno. Strašná škoda, že nás tvůrci nevzali hlouběji pod povrch. Celý svůj divácký problém vidím v tom, že se nám tvůrci pokoušeli v rámci 4 dílů předat maximum možných informací, což mi nevyhovovalo. Raději bych probral věcí méně a výrazně detailněji. Takto si budu chvíli pamatovat pár významných jmen a nástinů experimentů namísto něčeho, co bych mohl v praxi aplikovat. V podstatě o nic nepřijdete, přečtete-li si zde komentáře uživatelů, kteří vám vše převyprávěli. Naopak ušetříte 4 hodiny, ze kterých si odečtěte čas strávený četbou komentářů. ()

Reklama

Reklama