Mladí lvi

V posledním komentáři jsem chválil adaptaci knihy Kruté moře, kterou jsem označil za jedno ze stěžejních děl válečného románu. No, do téhle kategorie patří i Mladí lvi. Bohužel to co platí pro předlohu, už bohužel neplatí pro tuhle adaptaci. Přestože vznikl v roce 1958, působí film jako kdyby vznikl minimálně o deset let dříve. Uhlazenější, zromantizovanější a s vyzněním knihy příliš neladící dílo (závěr knihy je prakticky převrácen naruby) je natočené tak, aby i citlivé dámy své doby mohly spokojeně odcházet z kina s užmoulaným vlhkým kapesníčkem se vzdycháním, jak to bylo všechno dojemné. Což je všechno, jenom ne to, co je kniha. (10.06.2011)

Zo začiatku trochu melodramaticky naivné, avšak postupom času sa z Mladých levov stáva skutočný vojnový veľkofilm. Dmytryk sa vyhýba zobrazovaniu nemeckých dôstojníkov ako nemysliacich zvierat, postavy jeho filmu sú flexibilné, vedú medzi sebou normálne dialógy a aj fakt, že jednou z hlavných postáv je nacista, dokladá odvahu tvorcov tak relatívne skoro po vojne nezobrazovať udalosti a emócie postáv čisto čiernobielo. Hybnou silou sú tri megastars v hlavných úlohách, upozornil by som ešte na menšiu úlohu Lee Van Cleefa. Mladé levy sú atraktívne množstvom prostredí, v ktorých sa odohrávajú, v dobre napísaných postavách a solídnou výpravou. Napriek mohutnej dĺžke navyše vôbec nenudia. Ani trochu tej romantickej lásky vo vojne nikdy neuškodí. (23.02.2014)

Až príliš formulaické a konvenčné, aby to mohla byť klasika. Clift s Martinom obsadení podľa šablóny (krehký pseudo Forrest Gump, cynický pijan) si na plátne idú svoje alter-egá pomerne nevzrušivo. Za pozornosť stojí predovšetkým Brando, ktorý tu famózne vystrúhal nacistického pohlavára ako kombináciu sympaťáka a sexuálneho magnetu. Ak vám niekto dokáže vnútiť myšlienku, že má morálne právo rozmrdať mapu Európy, pretože inak by musel v civile prežívať ako lyžiarsky inštruktor na dýškach od turistov, je to jedine on. (19.05.2021)

Válečné filmy zrovna nevyhledávám, v dětství a ranném mládí nás tím krmili dost. V podstatě chce skoro každý válečný film ukázat, jak je válka nesmyslná a jak v ní lidé trpěli. Některé se drží historie a navíc mají silný příběh, jiným jde spíš o efekty výbuchů, střelených končetin, rozbombardovaných objektů a přehlídku vojenské techniky. Po čase se stane každý divák otrlým a to je špatně. Tady jsem ocenila vývoj jednotlivých velice rozdílných postav. Přínosem příběhu byla poměna mladého Němce, který je napřed přesvědčený nacionální socialista, postupem času mu válka leze krkem. Film, který dostal svá ocenění právem. (23.02.2014)

Když jsem chodil do školy, patřily (proti)válečné romány Mladí lvy, Hlava XXII a Král Krysa (ale i další) k povinné četbě - a s filmy to bylo podobné. Zatímco první dva romány jsou (musely být) pro svůj rozsah značně zredukovány a bylo z nich zachováno jen základní dějové a psychologické schéma, Krále Krysu se podařilo převést na plátno asi nejlépe. Tmavý Indián Marlon Brando v roli plavovlasého důstojníka Wehrmachtu a další mladí lvi (koho je možno mezi ně počítat?) na druhé straně procházejí válkou jako přerodem: někteří k lepšímu (to budou asi ti naši lvi) a jiní k horšímu (to budou asi ty krysy). Postavit člověka do situace, kdy musí poslouchat, a přesto nedokáže přestat vnímat, cítit a myslet - to je to obecné zlo války. (21.09.2015)