Horoskop
Obsahy(2)
Parta mladíků tráví celé hodiny sluněním na poklidné železniční stanici. Pravidelné příjezdy a odjezdy vlaků upevňují rutinu ubíjejícího nicnedělání. Motiv uzavřeného kruhu či nekonečného cyklu se pak přenáší do filmového vyprávění v několika rovinách. Jistý kruh se uzavírá i kolem prosklené trafiky, v níž začíná pracovat atraktivní Milka. Černobílý Draškovićův film s hutnou atmosférou vznikl jako nekonvenční alegorie, která se však v některých momentech nevyhýbá ani zcela přímým narážkám na společenskou situaci. (NFA)
(více)Recenze (8)
Film byl uveden ve Filmovém klubu ALFA Sokolov v sezoně 1979/80. ()
(KB - J) HOROSKOP je ukázkovým příkladem tzv. "novi(go) film(u)", trendu později označenému jako "černý film", protože ukazuje především to negativní z balkánské společnosti. Při sledování debutového snímku Bora Draškoviće se divákům obeznámeným s československou novou vlnou, která je s tou černou srovnatelná, vybaví poetika či dokonce konkrétní scény nebo pasáže z děl Formana, Chytilové, Uhera ad. Zmíněná dvě česká jména jsou určující, protože jejich snímky - stejně jako tento Bora Draškoviće - jsou svým živočichopisem nadčasové, přestože se vztahují ke konkrétní dobové - politické situaci. Je možné (nad?)interpretovat závěrečný sled událostí, jemuž předchází přítomnost vojsk, jako komentář k sovětské invazi do Československa. Lze si také všímat toho, jak je akcentován vliv západní kultury, především v případě místního stánku exploatujícího exotickou cizinu a hvězdu. I přes tuto alegorii a dobovou symptomatičnost je ale vykreslení generace mladíků, kteří se nachází ve stavu před dospělostí, vyobrazení místa, kde se dá zabíjet čas nesmyslnými sázkami, a ukázání maloměšťáctví obyvatel, které z jejich ignorantského stavu nic nevytrhne, všeobecně platné. Specifická práce s temporytmem, jenž odpovídá letní atmosféře nudy, nápadité zacházení s prolínáním diegetické zvukové a hudební stopy či selekcí vybraných zvuků činí z HOROSKOPU zároveň soběstačné dílo, které si lze zapamatovat a o kterém lze mluvit i jinak, než v intencích "scéna na slavnosti byla jako z Formana" a "destruktivnost mladíků evokovala Chytilovou". ()
Je pozoruhodné, nakolik se v Horoskopu odráží motiv „kruhu“. Film „rámuje“ detail želvy – snímek se na konci vrací tam, kde původně začal. Partička opalujících se, nudících se mladíků je „rozestavěná“ do kruhu. Důležitou roli hraje kolo (bicykl) jakožto dopravní prostředek, na kterém se navíc ve filmu i jezdí dokola – kolem prosklené budky, v níž sedí Milena Dravić. Průhlednost, a částečně i jeho otevřenost nahrává takovému kroužení (námluvám), které je ale spíš iluzí volnosti (prostupnosti), protože je ve skutečnosti pevně ohraničené z jedné strany nádražní halou a z druhé vlaky. Horoskop je každopádně hravý, formálně vynalézavý a ve finále také překvapivě znepokojující film, který velmi věrně napodobuje poetiku a styl některých ikonických „novovlnných“ (ať už francouzských nebo jiných) snímků. ()
My puritáni, kteří víme, že vlna slouží pouze k pletení, nemáme radost ani z té černé. A to kupodivu ani v případě lenivého léta a příběhu partičky budižkničemů a jedné pseudo sexy trafikantky (co na tom, že se jinak Milena Dravić honosí takovými fláky jako Bitva na Neretvě nebo Skupinový portrét s dámou). Nicméně jsem se seznámila s několika epochálními gagy, mezi které patří například rvačka za pomoci jízdních kol nebo sebevražda rozhněvaného polonahého muže v okénku jedoucího vlaku. Jinak děkuji, ale již nebudu. Snad jedině, až se zbavím dojmu, že Dragan Nikolic je celý Giuliano Gemma. Ačkoli, co ten by dělal v dnešní Bosně a Hercegovině? ()
Pět flákačů o prázdninách v parném letním Slunci, jen vlak a cestující, kteří vystupují a nastupjí do vlaku poskytují alespon občas nějaké povyražení a vytrhnutí z každodenní nudy a zevlování. Milena Dravić přijede a padne dost neymslná sázka,která ústí v řadu situací. Psychologie postav je jen zhruba načrtnutá a jednání některých osob ve filmu je trochu nepochopitelné. Nejlepším příkladem je rvačka vesničanů na místní zábavě se svatebním průvodem, který tam přišel nepozván a z mě neznámého důvodu vyprovokovaly vesničany, především pět našich oblíbených povalečů k násilné odpovědi. Ve filmu naprosto není určeno jak a z čeho mladíci žijí, podle jednoho z nich, jež nosí přednostovi stanice věci,které ukradl doma svým rodičů, a dostává za ně peníze, lze jen usuzovat, že jsou závislí na svých rodičích. Ve filmu používá režisér pouze diegetickou hudbu vycházejí ze světa filmového děje. Závěrečné vyhrocení děje kupodivu nezmění nic na způsobu života ostatních mladíků, jež už zase polehávajjí na nádraží a jen v dáli něco tiše vrže, jinak všude okolo panuje naprostý klid. ()
V poněkud anarchistickém a vizuálně působivém debutu dřívějšího asistenta Wajdy i Kowalerowicze, jenž se později prosadil v televizi, divadle i jako autor několika teoretických knih, vyobrazuje sled scén znuděné a bezcílné plynutí jednoho léta a několika dní v něm v prostředí železniční stanice kdesi v rozpálených bosenských horách. Po instalaci nové trafiky u trati se pětice mladíků v čele s Vidakem (Dragan Nikolić) sází o svedení mladé prodavačky Milky (Milena Dravić) a skrze setkávání u stanice, jezera, nebo na hospodské slavnosti ve vsi, kde propukne bitka, se pokoušejí alespoň takto zabavit při svém svévolném negativistickém nicnedělání. Snímek, který používá i momenty destrukce a agresivního jednání zřejmě jakožto symboly vzpoury a touhy po svobodě (ani ne tak politické jako třeba generační a názorové), zaujímá oproti jiným, „špinavějším“ filmům černé vlny výtvarně experimentující kamerou (místy až s homoerotickými vlastnostmi) a hravým, absurdně-alogickým, někdy metaforickým (záběr želvy padlé na zádech) pojetím. ()
Když jsem zjistila o čem tento snímek má být, zhrozila jsem se... Pět kluků nemá během prázdnin vůbec co dělat a film je o jejich nekonečném zevlování, nesmyslných aktivitách, kterými se snaží zabít čas a způsobech jak se zabavit... Nečekaně je to ale zajímavě natočená nuda, dokonce to je nuda, která mě bavila a u které se bylo čemu smát. K tomu když nedlouho po začátku filmu přijede krásná mladá blondýnka (Milena Dravić) tak se teprve začnou dít věci... Jeden z kluků se vsadí, že se s ní do týdne vyspí, což nakonec vede k nevyhnutelné tragédii... ()
“Láska bolí,” řekl zajíc a seskočil z ježka. Tato věta, vyřčená jednou z hlavních postav, jako by vystihla celý film. Píší se 60. léta. Takřka ve všech státech světa je znát určitá systémová obleva a Jugoslávie není výjímkou. Pět mladíků, mezigenerační konflitky, rebelie, performace, zamilovanost, soupeření, zmatení, pocit zbytečnosti a jedna krásná dívka, vše odehrávající se pod rouškou klidu, bzukotu cikád a spalujícího přímořského žáru. Čím dalším si musí naši rebelští hrdinové projít? Jde o generační zpověď, nesoucí sebou určité prvky surreality, podávající skoro až dokumetární obraz své doby. ()