Obsahy(1)
Středověká svatováclavská legenda k nám promlouvá z hloubky našich dějin, sahá až k samotným kořenům naší státnosti. Nepochybně ji každý z nás zná, má k ní svůj vztah, vnímá ji jako něco, co souvisí s pocitem této země a vůní jejích příběhů. Vyprávění o knížeti Václavovi, o jeho matce Drahomíře, bratru Boleslavovi a o rozporných dějích rodu, patří k nejdůležitějším bodům naší bohaté a nejednoduché historie. Televizní inscenaci Kníže Václav na podkladě divadelní hry Josefa Kajetána Tyla Krvavé křtiny natočil režisér František Filip v roce 1995. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (21)
Hrozně napsané i zahrané, jako kdyby sami autoři chtěli mít práci co nejdřív za sebou. Dost to připomíná normalizační agitky, jen je to obráceno - víra církev skvělá, pohani go home. ()
Televizní ztvárnění nese všechny znaky raně obrozenské dramatické předlohy, která je zjevně založena na kronikách a svatováclavských legendách. Historický laik, herec spíše ochotnický než profesionální a dramatik zakladatelského rázu moderní české Músy Thálie jsou, měřeno dobovým pohledem, vlastně špičkoví. Františku Filipovi se podařilo postižení autorova vrcholného dramatického vzepětí, prostředkování tehdejší autorské i společenské patiny a navíc - vzhledem k datu vzniku této moderní dramatizace - i zprostředkování sice zákulisní, ale jinak silně působící atmosféry říšského sněmu 1848 - 1849 Tato Tylova dramatická kroměřížská epizoda, u níž nelze vyloučit alespoň zprostředkovanou Palackého participaci, si zaslouží citlivý přístup. Tak jsme začínali. A za předky se stydět znamená plivat sami na sebe. A nezapomeňme: mění se a vyvíjí jazyk. Tyl patří i spolutvůrcům moderní češtiny. ()
Historicky spíš nezajímavé pro svoji předpojatost, jednobarevnost a nepřesnost, ovšem z hlediska jakéhosi vlasteneckého cítění, chytlavosti příběhu v onom klasickém konzervativním a nepřesném pojetí jde o docela působivou záležitost. Chválím použití svatováclavského chorálu a ukázku Čech v době po 1000 letech. ()
Na rozdiel od užívateľa flanker.27 môžem konštatovať, že naopak bolo to výborne napísané aj zahrané. Je treba poznamenať, že ide skôr o historizujúci film založený na legendách a glorifikácii svätého Václava. V skutočnosti sa nestotožńujem s predstavou jedného brata ako svätého a druhého ako krutého pohana. To je všetko na preskúmanie historikom. Ale filmové spracovanie mýtu o českom patrónovi predčilo moje očakávania a výkon Taťjany Medveckej bol špičkový. ()
Zpočátku mě uši trhala ta teatrální mluva, ale posléze jsem přivykl a nechal se unášet dějem a výborným hereckým ansámblem. Zejména Taťjana Medvecká v roli kněžny Drahomíry a Jana Hlaváčová jako bába Ludmila. František Filip vždycky uměl z herců dostat to nejlepší. Krásná exkurze do dějin národa českého. Inscenace dýchá divadelním pojetím, dovedu si živě představit, že ho sleduji třeba v Národním. Dobovou hudbu obstarala Schola Gregoriana Pragensis. ()
K uctění památky zesnulého režiséra Františka Filipa jsem se rozhodla, že se trochu proberu jeho tvorbou. Tady jsem možná šlápla vedle, podobné teatrálně podané televizní inscenace mě totiž dost iritují. Jak jinak však uchopit divadelní hru Josefa Kajetána Tyla? Zpracování je adekvátní zvolenému námětu a herecké výkony všech aktérů se dají považovat za nadstandardní. Ovšem vzhledem k tomu, že nejsme tradičně věřícím národem, tak se mi nejeví moc pravděpodobná ta závěrečná bohoslužba po tisíci letech v Čechách. (60%) ()
Archaicky obrozenecký námět, nesjednocený a často teatrální styl, ovšem s kvalitními herci ()
Hudbu, který hraje důležitou součást středověkého příběhu, nahráli "Schola Gregoriana" a "Rožmberská kapela". Kníže Václav ()
Televizní inscenace, tedy vlastně televizně režírovaná divadelní hra, se všemi klady i zápory, které k podobnému typu záznamu patří (kulisy spíše v náznacích, kostýmní benevolence atd.). Co dodat k tématu, no tragedie jak od Shakespeara (uvozovky nepoužívám záměrně), s několika silnými hereckými výkony (Medvecká, Hlaváčová, Munzar...). Nenapsal to ten Tyl špatně :-) Kupodivu ani ta přepálená náboženská hatmatilka mi nijak nevadila - myslím, že církevní pokrytectví k historické látce tohoto typu silně patří, byť na světě není ničeho protivnějšího. 70% ()
Doporučuji spíš knihu Michala Lutovského Bratrovrah a tvůrce státu: život a doba knížete Boleslava I. Tento film není sice nijak zvlášť špatný, ale historicky nás drží v dětinské představě (kterou nám školní učebnice tak úspěšně vtloukly do hlavy) a naprosto směšné idealizaci knížete Václava vs jeho proradného bratra a současně vraha Boleslava, ze které jsem už jaksi vyrostla. ()
Kvalitně zpracované. Výborný Lukáš Vaculík a líbil se mi Hynek Čermák v roli Boleslava. ()
Česká televizní inscenace popisující události od nástupu Václava I. na český knížecí trůn až po jeho smrt, čili první polovinu 10. století. Příběh se zabývá nejen životem českého světce a jeho rodinnými příslušníky, upevňováním české moci v německém obležení, ale také soubojem mezi křesťanstvím, před nedávnem vstoupivším do českých zemí, a tradičním pohanským náboženstvím. Navzdory jednoduchým rekvizitám a nenákladné výpravě, jsem toto televizní drama ohodnotil plným počtem hvězd, neboť co se týká hereckých výkonů nemám, co bych vytknul. Ve snímku se sešla tehdejší herecká elita, a výkony všech zúčastněných jsou vskutku lahůdkové, nejvíce zaujala T. Medvecká v roli Drahomíry, mocichtivé matky Václava, M. Štěpánek jako odbojný šlechtic Hněvsa a také L. Munzar v roli temperamentního kněze Česty urputně vyznávajícího zanikající pohanské náboženství. Vysoké hodnocení si drama dle mého názoru zaslouží i díky mluvě všech účinkujících, neboť tento staročeský jazyk, kterým hovoří, je zkrátka nádherně libozvučný a povznášející. Závěrečné titulky na překrásném zvukovém i vizuálním pozadí staročeské liturgie potvrdili mé maximální hodnocení. Pro mě se jedná o jednu z vynikajících tevizních inscenací s historickým tematem od pana Filipa a každému, kdo nelpí pouze na plytkých filmových efektech a akčních scénách a naopak se zalíbením svým zrakem spočine na historickém dramatu popisující začátky českého státu, v němž jsou všechny herecké výkony hodně nadprůměrné, mohu jen doporučit. ()
Tylovi obrazovka docela sluší (viz dávná "Paličova dcera" od téhož režiséra), ale tato hra, navíc inscenovaná velmi pateticky (včetně většiny hereckých výkonů), se jaksi vzepřela. ()
Jak se ukazuje, málo jsme znali Tyla, že mohl tak silné drama napsat! Inscenace prokázala, že historická hra může být dodnes živá. Tvůrci vyzdvihli tu působivost prostřednictvím hereckého výkvětu a krásného jazyka, jaký dnes už neuslyšíme. ()
Zdařile převedená Tylova hra do televizní podoby s výbornými hereckými výkony. Snad jen tu závěrečnou bohoslužbu si mohli tvůrci odpustit - ten nemístný apendix církevního triumfalismu si raději odmyslím, abych mohl inscenaci hodnotit jak ji hodnotím. Při příštím TV uvádění bych doporučoval ho vyříznout, aby po něm nezůstávala zbytečná pachuť. ()
VÝBORNĚ NAPSANÉ A VÝBORNÝ VACULÍK I MEDVECKÁ . ALE NĚKOMU NENÍ DÁNO ABY NALEZL KVALITU TAM KDE JE . NO KOMU NENÍ DÁNO . . . TAKŽE PRO MNE OPĚT SKVĚLÉ DÍLKO . ()
Děj a obsah hodnotit nelze, neb se jedná o historickou fikci, legendu. Nikdo nemůže říct, jak to tenkrát bylo a tím pádem se na nějakou stranu přiklonit. Ostatně je pravděpodobné, že legenda vznikla a je stále popisována tímto diferenciálním způsobem záměrně. Tady se celou dobu společnost rozděluje a staví proti sobě. A možná je to tak dobře. Kdo ví... Filipovo zpracování je silně teatrální a ukřičené, divadelně se přehrává. Přesto ale dílo určitou hodnotu má. Zajímavě působí opluskaný Čermák a výborně zahraná postava Hněvsy v podání mistra Štěpánka. Tata by z něho měl radost. ()
Je v tom zřetelná církevní propaganda, která si v ničem nezadá s tou komunistickou a na které žel stojí celá česká mytologie až do současnosti. To zpracování je taky strašné běžně mám ateliérovky rád a oceňuji, když herci mluví jako z dávné doby pokud jde o historický film... ale nic se nemá přehánět. ()
Tady se tvůrci docela zbláznili. S knížete, který vládl v první polovině 10. století udělali "mnicha" který si bez své babičky Ludmily nedokáže nazout ani boty, Historicky vzato, již v době knížete Václava Přemyslovce započala česká státnost. Žádný raně středověký panovník nemohl takto vystupovat, a raných fází českého státu už vůbec ne. Výběr Lukáše Vaculíka, jako představitele knížete Václava, ač mám tohoto herce rád, byl patrně nešikovný. ()