Zimní víla

Pohádka, jíž chybí kouzla a čáry, těžko uspěje jako pohádka. Jednoduchý příběh lásky vychází z předlohy Boženy Němcové, ale přes snahu zasadit děj do hospody, na hrad, do přírody, výsledek působí těžkopádně. Chybí lehkost, a to i v hereckém podání. Herci (Votočková, Taclík, Ševčíková, Geislerová i třeba Menzel) jsou vhodně vybráni, ale působí téměř staticky, jako by nevěděli, co hrát. Občas zaujmou lyričtější pasáže v baladicky laděné romanci. Ale stojí za to vydržet do závěrečných titulků, protože znovu zazní píseň, k níž napsal sám Kryštof Hanzlík slova. Zpěvem potěší Zbyněk Fric a Soňa a Lenka Tomečkovy. (22.01.2011)

Díky povodňovým výpadkům kabelové televize a internetu jsem z nudy zapátrala v naší staré videotéce a byla jsem vcelku mile překvapena. Zimní víla sice není kdovíjakým pohádkovým skvostem, v záplavě laciných televizních papundeklových pohádek ale určitě vyčnívá. Odlišuje se už jen tím, že snad žádný záběr nebyl natočen ve studiu. Vše se odehrává na hradech nebo v zasněžené krajině. Z filmu je sice zřetelně cítit snaha příblížit se Vorlíčkovým Třím oříškům pro Popelku (ať už samotným příběhem nebo již zmiňovaným zasazením do zimního období), nikdy to ale nezapůsobí křečovitě. Jen občas mě štvala naprostá naivita hlavní hrdinky. Naopak zase oceňuji obsazení "dabérů" Martiny Sobotky a Jakuba Saice. (07.07.2009)

Tato podceňovaná TV pohádka má určité parametry pohádky filmové, vyjma své krátké stopáže. Tvůrci v čele s Kryštofem Hanzlíkem vyrazilii točit ven do koukatelných exteriérů,.(Křivoklátsko,Jizerské hory). Obsazení Hanky Ševčíkové do hlavní záporné role bylo šťastnou volbou, její totální ztělesnění zla dává příběhu šťávu. Chytlavá titulní píseň, kterou si její autor- pan režisér tak trochu přihřál polívčičku, je v závěru okořeněna pohodovým v ČR doposud málo vídaným titulkovým doprovodem. Pod stromek tuto pohádku rozhodně doporučuji. Nebylo by ovšem fér, srovnávat jí s tradičními a všemi očekávanými staršími peckami, které každoročně vyplňují vánoční program. V své kategorii pohádek 90. let však boduje s přehledem. (22.08.2011)

Jak může mít tato pohádka pouhých 49%? Krásné poetické momenty, dobře vybraní herci, jimž by se dal občas pouze lehce vytknout hlasový projev a slušná výprava, která dokáže vytvořit i s málem uvěřitelnou atmosféru. Vše doplněno krásně stylizovanou hudbou, která dotváří komorní kouzelnou atmosféru celé pohádky. Pro mě jedna z nejlepších porevolučních pohádek. *** Ve zkratce: A komu vděčím za takové krásné probuzení? Chichi. Jsi lesní víla? Ne. (03.01.2011)

Příběh začíná zajímavě, když dívčina v lese probudí mládence, který tam usnul. V zimě, nikoliv vyčerpáním. Dobře, nebudu to řešit, nikdy jsem nebyla mladý kníže, možná se jim takové věci stávají. Dívka bydlí v domě své macechy a pomáhá jí při vedení hospody, klasické pohádkové klišé hodné dívenky a zlé macechy. Mezi hodný a hloupý je často neznatelná hranice, ale Kateřina, která mi připadá velmi půvabná, je hodná tak, že jsem měla chuť na ní zařvat, ať se vzpamatuje. Tolerance a pochopení jako patologické vlastnosti mohou být dost iritující. Krásná macecha je ukázková potvora a nevlastní dcery se chce zbavit, křivohubý kníže, to je ten mládenec z lesa, který se do Kateřiny zamiloval na první pohled, samozřejmě zorganizuje její záchranu. Kateřina pak žije na zámku, kde si ji všichni okamžitě oblíbí od sestry knížete až po posledního služebníka. Z každého počinu hlavní hrdinky nadále ukapává med a čirá dobrota, divák má chuť na krvavý biftek, aby tu obecnou přeslazenost trochu zahnal. Pokud výkony herců někdo v předchozích komentářích přirovnal k home videu a amatérskému představení, jen mi bere slova z klávesnice. Hlavní hrdinka, macecha a sestra knížete jsou hezké a pohádka má pěknou hudbu i dobrou základní kostru příběhu. Pokud je venku ošklivě, na žádném programu neběží nic lepšího (nebo jste líní natáhnout se pro ovladač), tak se to vidět dá bez újmy, ale nejspíš to nebude pohádka, ke které se budete pravidelně vracet. (25.08.2010)