poster

Uvnitř tančím

  • Velká Británie

    Inside I'm Dancing

  • anglický

    Rory O'Shea Was Here

Drama / Komedie

Velká Británie / Irsko / Francie, 2004, 104 min

Scénář:

Jeffrey Caine

Kamera:

Peter Robertson

Hudba:

David Julyan

Producenti:

Eric Fellner, James Flynn

Střih:

Frances Parker

Scénografie:

Tom Conroy
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • lamps
    ***

    Nemohu si pomoci, ale jakkoli je ten film pěkně natočený a nese velmi libozvučné poselství, že každý by měl žít naplno i navzdory svému osudu, tak tentokráte to tvůrci s tou samoúčelností a patosem krapet přehnali. Přitom filmy snažící se diváka v prvé řadě dojmout mám v některých případech hodně rád, jenže tady mi prostě nic nesedlo, nedokázal jsem se vžít do příběhu a, to především, hlavní postavy mi nebyly zdaleka tak sympatické, jak by si asi zasluhovaly. Připadalo mi, jako kdyby všichni okolo mě nahlas rozjímali o životě a poplakávali tomu druhému na rameni, zatímco já jsem stál opodál, slova mě nějak míjela a přemýšlel jsem spíše nad tím, kdy už budu moci odejít. Co ale filmu upřít nemohu, že všichni herci zvládli své role výborně a že v závěru ta aura přátelství a odhodlání přeci jen prorazila chlad a odtažitost, které jsem v úvodu pocťoval. Přemýšlel jsem o 4*, ale tak výjimečná filmařina to opravdu není..(6.4.2013)

  • ScreamJay
    ****

    "To, že jsi na vozíku ti automaticky nedává právo na lásku" aneb když je svázané tvoje tělo, ještě to neznamená, že musí být svázána i tvá myšlenka, natož tvůj cit. Utvořili jsme si svět, ve kterém lidé prakticky nedokáží projevit dostatek empatie sami k sobě navzájem, natož aby něco takového dokázali vůči příběhu na plátně. A právě tohle Inside I'm Dancing vyžaduje - jakous takous diváckou empatii, kdy si alespoň na chvíli vědomíme, že pocity a city, jež mnohdy vnímáme jako laciný kýč, vlastní slabost nebo snad přežitek, přežitkem nejsou. Nejsou a nemohou být, protože pak už sami přestáváme být lidští. Ano, Damien O'Donnell podal těchhle sto minut možná příliš okatě, příliš prvoplánovitě a filmově, přesto však v nitru vyprávění zachytil zmíněnou podstatu. Kontrast postav byl nevyhnutelný, herecký výkon Stevena Robertsona autentický (není snadné zahrát tak rozsáhlé postižení reálně, aby nepůsobilo jako křeč) a sama pointa, ten jediný okamžik, ke kterému celý děj pomalu a jistě spěje, celé vyprávění zhodnocuje. A tak to má u dobrého filmu být. Navíc hudba Davida Julyana cosi osobního, veskrze intimního vypráví sama, sama o sobě. Jak vždycky říkám, aby člověk mohl věřit, musí nejprve uvěřit sám v sebe - a Inside I'm Dancing jsem prostě vcelku věřil. [final rate: 80%](1.3.2011)

  • FlyBoy
    ****

    Naproti trpkému "Kurzu negatívneho myslenia" je "Rory O' Shea" medovejší a takisto recipročne uvažujúci. O'Donnell v zopár okamihoch gýčový je, ale ide o prešľap prepáčiteľný pretože na oplátku dotuje naše receptory súcitnosti nezmerateľným obnosom humánnych vĺn nehodných práva veta. Puto. Poznanie. Priateľstvo. Porozumenie. 4P-4H.(9.12.2011)

  • kleopatra
    *****

    Z přehršle pozitivního se taky dá spadnout do dlouhotrvající deprese. Uvnitř tančím je pozitivní ALE vyprošťovák. Lidi v něm mají zjevně osudovou smůlu, ale umí "tančit uvnitř". Je to pocit, který je s kolečky a zaťatými úředníky často problém si udržet. Oba hlavní protagonisté se dojemně doplňují, chrlí zabijácké hlášky na svůj stav a vy tak nemusíte mít výčitky, že můžete chodit ... Můžete jen žasnout, smát se a vztekat, že nemáte na to si život "roztančit" tak jako oni.(30.4.2008)

  • Matty
    ****

    Rory Gerald O’Shea, tady ho máme. Dá vám křídla a následně je přistřihne. Pro vaše vlastní dobro, abyste nespadli z příliš velké výšky. Jeho příjezd na scénu, s tím extravagantním účesem a zásobou břitkých hlášek, je famózní. S každou další minutou mi byla vzdálenější představa, že ho, člověka, připoutaného na vozík, přesto zatvrzele ignorujícího jakékoliv bariéry, budu muset opustit. Ale jak prozíravě pravil Michael, ukazuje na levou horní část své hrudi, „Rory O’Shea je tady“. Rory O’Shea je věčný, jeho podoby různorodé a já jsem neskonale rád, že mi tahle verze příběhu o obrovském lidském odhodlání připomněla jeho existenci. Apendix: Scéna, jež dala celému filmu jméno, tanec duše, má (abstinenčně věřím) stejné účinky jako pár pilulek extáze. 85%(15.4.2008)

  • - Snímek získal Irskou filmovou cenu a TV cenu v kategorii nejlepší scénář. (Geriel)

  • - Asi v polovici vloží Siobhan (Romola Garai) do prehrávača CD so slovami "poslouchej tohle, ta písnička se mi líbí." Ide o skladbu "Hurt", ktorú spieva Johnny Cash. (metal.storm)

  • - Michaela mel původně hrát James McAvoy, po zkouškách se však rozhodlo, že se pro roli více hodí Steven Robertson. (D3VIL)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace