Inspirací tohoto neortodoxního filmového díla je román Život a názory blahorodého pana Tristrama Shandyho, který napsal britský pastor Laurence Sterne v letech 1759–1767. Rozsáhlý román, patřící k anglickým literárním skvostům, byl považován za nezfilmovatelný, ale Winterbottom jej přetvořil v pozoruhodně invenční podívanou. Když Tristram Shandy začíná vyprávět svůj životní příběh, ocitáme se v 18. století. V dramatickém okamžiku hrdinova zrození však zjistíme, že jsme přítomni natáčení filmu. Za hereckým představitelem Shandyho Stevem Cooganem přijíždí jeho žena se šestiměsíčním dítětem, pronásleduje ho novinář, objeví se i jeho agent... „V knižní předloze je procesu psaní věnováno tolik prostoru, že jediný způsob, jak jej reflektovat, byl tento,“ říká režisér, který ve svém filmu složil poklonu i svému oblíbenému režisérovi R. W. Fassbinderovi.(oficiální text distributora)
Big Bear
K tomuhle filmu jsem se dostal úplnou náhodou díky účasti Jeremyho Northama. Když jsem posléze uviděl cover a letmo přehlédl údaj, že film je točen podle románu z osmnáctého století (což je mé oblíbené období - obzvláště v anglických kulisách) věděl jsem, že do něj musím. Úvodní rozhovor obou hlavních herců při líčení o barvě škvíry mezi horní jedničkou a dvojkou Roba Brydona mne šokoval a začal jsem tušit, že koukám na něco jiného než jsem očekával. Ano bylo to tak. Ale nelituji. Film skvěle vystihuje shon při natáčení, je obsazen sympatickými herci a opravdu proložen britským humorem, jehož původ bych ve filmu ale ani tak neodhadoval z knižní předlohy, ale ze scénáře F. C. Boyce. Jedno je jisté a to je fakt, že pokud divák nezná knižní předlohu, bude logicky jen tápat a snažit se pochytit to co může, nebo co se mu podaří odvodit. Já knihu nečetl, což považuji při sledování za značné mínus. věřím, že film by pak mohl být z hlediska zážitku ještě lepší. Po té knize se pokusím podívat i když si nejsem jist, zda to bude skutečně tak čtivé, že je to považováno za literární skvost. Pro mne je leckdy už jen Dickens oříškem a to už jsme o dobrých 50 let dále a v devatenáctém století... Dávám 3 zvýšené podpatky. * * *(6.3.2015)
Dadel
Jeden z nejoriginálnějších a nejvtipnějších filmů poslední doby. Michael Winterbottom dokazuje, že je jedním z nejzajímavějších režisérů současnoti. Prolínání fikce a reality je zde ještě dokonalejší než u Nonstop párty. Herecký ansámbl v čele s vynikajícím Cooganem se nebojí dělat si legraci z ničeho, ani sám ze sebe. A to říkám i přesto, že jsem literární předlouhu nějen nečetl, ale dokonce (rouhání!) vůbec neznal.(27.9.2006)
Wallas
Co s knihou, která nemá absolutně žádný děj, jen sofistikované odbočky vypravěče a několik posunů v místě a času na stránku? Moc jsem se těšil na filmové zpracování a první půlhodina bezezbytku naplnila má očekvávání. O ději se v žádném případě mluvit nedá, můžete mluvit jen o zábavě a atraktivitě zpracování, která začíná mírně slábnout, jak se stopáž dostává ke dvěma třetinám, nicméně někdy v tuto dobu jsem přistoupil na režisérovu hru a i zbytek filmu si parádně vychutnal. Black page included.(4.3.2007)
Hwaelos
Adaptace Sternovy knihy je především naratologickou libůstkou. Koho nezajímají problémy filmové formy, měl by se Tristramu Shandymu vyhnout obloukem, protože zařazení "komedie" je opravdu velmi volné. Film má několik rovin. Historické scény, které jak se dozvíme jsou scénami reálného natáčení adaptace knihy. Scény z natáčení, které se snaží budit zdání autentičnosti použitím ruční kamery, které ovšem také překračují do další roviny. Je totiž jasné, že některé úseky ze soukromého života Steeva Coogana a dalších nemohly být zachyceny "filmem o filmu". Jsou tu i "knižní" scény, které přebírají styl natáčené adaptace, ale z filmové logiky víme, že natočeny nebyly, jsou jen součástí knihy a nebyly zahrnuty do scénáře. Málo koho asi při sledování nenapadne jméno Bertold Brecht. Hraní se zcizovacím efektem je vlastně základní premisou celého filmu. Ačkoli je Tristram Shandy dosti nedivácký filmový konstrukt, přesvědčil mě, abych se o Winterbottomovu tvoru začal zajímat.(28.8.2010)
Botič
Vyfabulovaná fabulační bublina oděná do netradičního oděvu, nepředstavující ani rybu ani raka, jen podivně vyhlížejícího pavouka snovače, který se snaží obsáhnout řadu žánrů. A já se přichytil na jeho vábivou návnadu a uvízl jsem v jeho sítích. Pseudodokument spolu s pseudoadaptací nezfilmovatelného románového díla jdou ruku v ruce vstříc divákovi s otevřenou náručí a typickým britským humorem. Plusové body si pak můžou připsat fanoušci Black Books za Dylana Morena.(15.7.2009)