Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Takové spiknutí a takovou lásku svět ještě nezažil. Legenda o ztracené a znovunalezené ruské velkokněžně ožívá. Ingrid Bergmanová v oscarové roli údajné Anastázie a Yul Brynner jako ruský spiklenec Bunin v klasickém americkém melodramatu... V roce 1917 svrhla revoluce z ruského trůnu dynastii Romanovců. O rok později byl poslední ruský car Mikuláš II. s celou svojí nejbližší rodinou zavražděn na rozkaz bolševiků v Jekatěrinburgu. Krátce na to se začaly šířit spekulace a zvěsti, že nejmladší carově dceři Anastázii se podařilo přežít a uniknout v utajení z místa smrti. Několik žen se za ní dokonce neúspěšně vydávalo. Tou nejznámější byla Anna Andersonová, jejíž neuvěřitelný osud představoval volnou inspiraci pro úspěšnou divadelní hru a posléze filmovou adaptaci symbolicky nazvané podle titulní hrdinky Anastázie. Děj rozvíjí atraktivní téma kolem legendy o přeživší velkokněžně a odehrává se v meziválečné Francii. Kolem Seiny bloumá tajemná a zoufalá žena s těžko uvěřitelným životním osudem, který svěřila jeptišce při svém pobytu v tamějším ústavu. Údajně zosobňuje nejmladší dceru ruského cara Anastázii, které se zázračně podařilo přežít masakr carské rodiny v režii bolševiků. Překvapující podoby obou žen se proto rozhodne využít bývalý carský pobočník Bunin, který zoufale hledá přijatelnou kopii ztracené velkokněžny, která by se stala klíčem k lákavému dědictví deseti milionů liber. Se svými společníky vymyslel riskantní plán, že vzdáleným členům carské rodiny představí falešnou Anastázii, která je dokáže dokonale obelstít a společně se zmocní dědictví. Cestu za vysněnou kořistí ovšem nečekaně zkomplikují překážky v podobě tvrdošíjné carevny vdovy a náhlého milostného vzplanutí. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (39)

curil

všechny recenze uživatele

Film vychází ze skutečných reálií. Příběh   Anny Andersonové udržoval čtenáře tisku v   napětí řadu týdnů. Paříž dvacátých let:   dívka Anna trpí ztrátou paměti. Nemá se čeho   chytit a zcela dezorientovaná chce spáchat   sebevraždu. V poslední chvíli jí v tom   zabrání generál Bounine a přítel Serge.   Generála , který si všimne její podoby s   nezvěstnou dcerou ruského cara Anastáziií,   napadne představit jí jako dědičku carského   bohatství. Anna, jež je stále více   přesvědčena, že je skutečně Anastázií, se   nechá zpočátku Bouninem bez odporu řídit a   zamiluje se do něj. Po prohlédnutí jeho   záměrů se postaví proti jeho pletichám. V   roce 1956 stejný námět zfilmoval německý   režisér Falk Harnack: Anastazia, die letzte   Zarentochter. ()

Han22 

všechny recenze uživatele

Člověk by neřekl jak složité může být najít poměrně známý film, ale zadařilo se a můžu si odškrtnout další klasiku. Anastasia vypráví příběh co by kdyby. Co kdyby princezna Anastázie přežila řádění bolševiků a po 10 letech útrap, amnézií a psychických problémů začala nacházet sama sebe? Výprava, hudba a především herecké výkony jsou fantastické. Plešatý Yul Brynner vtrhl v roce 56 na plátna s obrovskou razancí hned ve třech klasických filmech a je skvělý, ale do kapsy ho strká Ingrid Bergmanová. Obrovská hvězda 40. let, která na roky zmizela, aby se triumfálně vrátila. Další desetiletí k ní milosrdná nebyla, většinou v každé dekádě na ni čekala jedna, max dvě velké role, ale tady je úžasná. Zlomená, pochybující, ale i hrdá, plná citů a vášně. Oscar přišel zaslouženě. Bohužel samotný film tak skvělý není. Začátek připomíná My Fair Lady, později se to místo dramatu mění na romantickou pohádku o hledání rodiny a lásky. Jenže ta romance ( nevyřčená) je naprosto vycucaná z prstu a navíc na konci nedořešená. Stejně jako totožnost hrdinky. Ten utnutý konec rozhodl mezi 3 a 4 a já dávám slušné 3*. ()

Reklama

liborek_ 

všechny recenze uživatele

Krystalický kýč hollywoodského střihu. Zářivé hvězdy, atraktivní prostředí, kostýmní nádhera, tajemno, částečně "based on a true story"... Celé podáno způsobem, který vybízí k předpokladům, že masy té doby se mohly umlátit, aby se na film dostaly (a že masy dnešní doby o něj ani nezavadí - a pokud ano, zpracováním jim přijde jako z pravěku). Příběh domělé princezny Anastasie je vyprávěn srozumitelně, přímočaře a bez oklik, divák je až do závěrečného The End udržován v mírných (ale ne frustrujících) pochybách. Až na pár výjimek se děj odehrává v naleštěných interiérech, které září barvami technicoloru, ale tak nějak paradoxně působí šedě. Nebudu tak příkrý jako jeden velmi známý filmový kritik té doby, který napsal, že Anastasia je nejhorší role Ingrid Bergman, a který doporučil divákům, aby nechodili na tento film a vrátili Litvakovi jeho pohrdání. I.B. je v tomto filmu to nejlepší, na co se dá koukat, a film sám o sobě aspoň není nudný, když už teda postrádá invenci a přetéká umělou krásou. ()

pepo 

všechny recenze uživatele

Je to velmi fajn, ale dekel ostal na mieste. Dramaticke hrany su az prilis otupene a divacka radost tak prameni najma zo skvelych hereckych vykonov. Netvrdim, ze mi tam chybal zombie Rasputin/Lenin alebo vtipne netopiere z (lepsej) animovanej verzie, ale mohlo to byt predsa len osudovejsie, romantickejsie alebo tajomnejsie. 7/10 ()

Agatha 

všechny recenze uživatele

Bohužel, pro mě jedno velké zklamání. Ani půvabná Ingrid Bergman mě nedokázala přimět, aby si mě film získal. Sama chuděrka skoro něměla co hrát. Přesto jí role přinesla Oscara. Ale beru to tak, že jim v Hollywoodu moc chyběla a tímhle si jí chtěli po jejím italském intermezzu naklonit zpátky ;-) Spekulace o přeživší velkokněžně Anastázii, buď v literární nebo filmové podobě mě vždycky zajímaly, ale toto zpracování (od kterého jsem čekal asi moc) mě hodně zklamalo. Jedna výrazná emotivní scéna na celý film je na mě opravdu málo, víc jich tam vážně nebylo. Jinak je to smotanec tlachání, hádání, přemlouvání, přesvědčování a handrkování. A konec to totálně pohřbil - proběhl ve stylu "všichni se rozejděte, show skončila". Nevím, nemělo to žádný náboj ani nápad. 3 * z úcty k Ingrid Bergman a Helen Hayes. ()

Galerie (8)

Zajímavosti (19)

  • Ingrid Bergman byla v době příprav na natáčení ve filmovém světě na černé listině kvůli svému poměru s režisérem Robertem Rosselinim a jejich nemanželskému dítěti. Yul Brynner však využil svého práva spolurozhodovat o castingu a prosadil ji do hlavní role. Bergman tím získala nejen Oscara, ale i comeback na výsluní popularity. (vesper001)
  • Yul Brynner (generál Bounine) vo filme často fajčí. Na rozdiel od mnohých hercov, ktorí fajčenie len predstierajú bez toho, aby reálne vdychovali dym, bol Brynner viac ako 50 rokov tuhým fajčiarom a nakoniec zomrel na rakovinu pľúc. (Arsenal83)

Reklama

Reklama