Let z Ašije

Dost se mi to líbilo, i když je to plné klišé a nedá se tomu věřit vůbec nic. Jedná se o jeden trochu za vlasy přitažený příběh záchrany ubohých japonských ztroskotanců (Už vidím, jak by se do toho Američané hrnuli - navíc po tom prvním "přistání"), do nějž jsou vloženy tři osobní epizody. Ta Chakirisova je o nezvládnuté záchranné akci v Alpách. Widmark a Brynner hrají Američany, kteří zažili kruté válečné romance. Widmark s blonďatou kráskou na Filipínách. Brynner s Arabkou v Tunisku. Zajímavé je, že Brynner hraje japonského míšence v americké armádě (všichni američtí Japonci byli za války ve skutečnosti internováni v koncentračních táborech). Nedoporučuji těm, kdo nejsou zvláštními Widmarkovými a Brynnerovými fandy a kdo se nepřenesou přes tragické příběhy klasického Hollywoodu. (13.08.2005)

Počas jednej záchrannej akcii sme v retrospektívach svedkami osudov troch záchranárov. Tým sa dramatický, skoro akčný príbeh mení v melodrámu. Pôsobí to roztrieštene a mierne chaoticky. Ak by sme sa nevŕtali v minulosti a príbeh bol inak postavený, bolo by to určite prínosom. (15.10.2010)

Prilis zastaraly film s jednoduchou nudnou zapletkou, jednorozmernymi nezaujímavými postavami (najväcsim sklamanim je prekvapivo znudeny Richard Widmark) a priemernou technickou strankou. Nie, tento film sa v ziadnom ohladne neda zaradit po bok klasik typu Sklenene peklo. 4/10. (06.03.2013)

Ani jsem nepochopila o co tam jde. Něco bylo z přítomnosti, pak se zase vrátili do minulosti a já jsem z toho všeho byla zmatená. Takže mě to moc neoslovilo. (25.12.2014)

Celkem nuda, samotnej záchranej let netrvá snad ani 30 minut a zbytek jsou srance o tom kde hlavní hrdinové šukali před dvaceti lety. (22.07.2011)

Jeden z rady tých starších filmov, ktoré nesledujú príbeh, ale ľudské osudy a v ktorých je gro postavené na pocte záchranárom. V tomto prípade ide o morských záchranárov na hydroplánoch. Hlavná línia príbehu je príliš krátka, pretože väčšinu času sledujeme 3 dlhé flashbacky troch hlavných protagonistov, v ktorých je veľa romantickej a melodramatickej vaty a sebaobviňovania, typické klišovité prvky 50-tkových hollywoodskych filmov. A hoci je tento z polovice šesdesiatych, pôsobí zastarale, v niektorých prípadoch aj technicky - spomenúť možno naivný výbuch hydroplánu pri pristávaní na mori. Hlavná línia nie je zlá, ale je rozvinutá minimálne, rovnako aj charaktery postáv a okrem Widmarka a Brynnera sa nie je veľmi na čo spoľahnúť. Preto slabé tri hviezdy. (27.07.2017)

Nemám příliš v oblibě válečné filmy, ale toto v podstatě není válečný film ve smyslu „bomby & končetiny, tanky & tekutiny“. V rámcovém příběhu jedné záchranné mise se prostřednictvím vzpomínek tří hlavních postav divák seznámí s jejich traumaty. Nápad sám o sobě není špatný, jen jsem se zpočátku trochu špatně orientovala – hrdinové vyrazili vytáhnout z moře pár trosečníků a zničehonic byli v horách – a trochu mě rušily žánrové skoky z dramatu do melodramatu a zpátky. Obsazení také není zlé, Yul Brynner se mi líbil, jakkoli mu romantická poloha moc neseděla, Richard Widmark mě bavil, a George Chakiris je jistě osobně skvělý člověk, který na plátně jen vypadá jako zpuchřelá gumová figurína. Na víc jak na tři to není. (12.06.2012)

V úvodu je divákovi řečeno, že se jedná o příběh tří odvážných záchranářů, tak jsem se těšil, zvlášť na Widmarka s Brynnerem. Záchrana však trvá všeho všudy 20 minut, zbytek jsou vzpomínky hlavních protagonistů a v Americe tolik oblíbený špatný pocit z předchozího prohřešku, či špatně zvládnuté práce. Je to neskutečný kýč a osobně mi Brynner přišel naprosto strašný. (12.03.2013)

Staré americké filmy jsou typické klasickými stereotypy, jednoduchostí a přehráváním herců. Příběhy a chování jednotlivých postav jsou navíc krutě nepravděpodobné - přesto mají ty filmy velmi specifické kouzlo a je na nich vidět velká řemeslná zručnost. Díky tomu se tenhle film dá zařadit vedle klasik jako Skleněné peklo nebo Když se čas naplnil, (21.06.2011)