Let z Ašije

V úvodu je divákovi řečeno, že se jedná o příběh tří odvážných záchranářů, tak jsem se těšil, zvlášť na Widmarka s Brynnerem. Záchrana však trvá všeho všudy 20 minut, zbytek jsou vzpomínky hlavních protagonistů a v Americe tolik oblíbený špatný pocit z předchozího prohřešku, či špatně zvládnuté práce. Je to neskutečný kýč a osobně mi Brynner přišel naprosto strašný. (12.03.2013)

Dost se mi to líbilo, i když je to plné klišé a nedá se tomu věřit vůbec nic. Jedná se o jeden trochu za vlasy přitažený příběh záchrany ubohých japonských ztroskotanců (Už vidím, jak by se do toho Američané hrnuli - navíc po tom prvním "přistání"), do nějž jsou vloženy tři osobní epizody. Ta Chakirisova je o nezvládnuté záchranné akci v Alpách. Widmark a Brynner hrají Američany, kteří zažili kruté válečné romance. Widmark s blonďatou kráskou na Filipínách. Brynner s Arabkou v Tunisku. Zajímavé je, že Brynner hraje japonského míšence v americké armádě (všichni američtí Japonci byli za války ve skutečnosti internováni v koncentračních táborech). Nedoporučuji těm, kdo nejsou zvláštními Widmarkovými a Brynnerovými fandy a kdo se nepřenesou přes tragické příběhy klasického Hollywoodu. (13.08.2005)

Počas jednej záchrannej akcii sme v retrospektívach svedkami osudov troch záchranárov. Tým sa dramatický, skoro akčný príbeh mení v melodrámu. Pôsobí to roztrieštene a mierne chaoticky. Ak by sme sa nevŕtali v minulosti a príbeh bol inak postavený, bolo by to určite prínosom. (15.10.2010)

Prilis zastaraly film s jednoduchou nudnou zapletkou, jednorozmernymi nezaujímavými postavami (najväcsim sklamanim je prekvapivo znudeny Richard Widmark) a priemernou technickou strankou. Nie, tento film sa v ziadnom ohladne neda zaradit po bok klasik typu Sklenene peklo. 4/10. (06.03.2013)

Ani jsem nepochopila o co tam jde. Něco bylo z přítomnosti, pak se zase vrátili do minulosti a já jsem z toho všeho byla zmatená. Takže mě to moc neoslovilo. (25.12.2014)

Celkem nuda, samotnej záchranej let netrvá snad ani 30 minut a zbytek jsou srance o tom kde hlavní hrdinové šukali před dvaceti lety. (22.07.2011)

Jeden z rady tých starších filmov, ktoré nesledujú príbeh, ale ľudské osudy a v ktorých je gro postavené na pocte záchranárom. V tomto prípade ide o morských záchranárov na hydroplánoch. Hlavná línia príbehu je príliš krátka, pretože väčšinu času sledujeme 3 dlhé flashbacky troch hlavných protagonistov, v ktorých je veľa romantickej a melodramatickej vaty a sebaobviňovania, typické klišovité prvky 50-tkových hollywoodskych filmov. A hoci je tento z polovice šesdesiatych, pôsobí zastarale, v niektorých prípadoch aj technicky - spomenúť možno naivný výbuch hydroplánu pri pristávaní na mori. Hlavná línia nie je zlá, ale je rozvinutá minimálne, rovnako aj charaktery postáv a okrem Widmarka a Brynnera sa nie je veľmi na čo spoľahnúť. Preto slabé tri hviezdy. (27.07.2017)

Nemám příliš v oblibě válečné filmy, ale toto v podstatě není válečný film ve smyslu „bomby & končetiny, tanky & tekutiny“. V rámcovém příběhu jedné záchranné mise se prostřednictvím vzpomínek tří hlavních postav divák seznámí s jejich traumaty. Nápad sám o sobě není špatný, jen jsem se zpočátku trochu špatně orientovala – hrdinové vyrazili vytáhnout z moře pár trosečníků a zničehonic byli v horách – a trochu mě rušily žánrové skoky z dramatu do melodramatu a zpátky. Obsazení také není zlé, Yul Brynner se mi líbil, jakkoli mu romantická poloha moc neseděla, Richard Widmark mě bavil, a George Chakiris je jistě osobně skvělý člověk, který na plátně jen vypadá jako zpuchřelá gumová figurína. Na víc jak na tři to není. (12.06.2012)

Staré americké filmy jsou typické klasickými stereotypy, jednoduchostí a přehráváním herců. Příběhy a chování jednotlivých postav jsou navíc krutě nepravděpodobné - přesto mají ty filmy velmi specifické kouzlo a je na nich vidět velká řemeslná zručnost. Díky tomu se tenhle film dá zařadit vedle klasik jako Skleněné peklo nebo Když se čas naplnil, (21.06.2011)