Il serpente
Die Schlange
The Serpent
Night Flight from Moscow
Režie:
Henri VerneuilKamera:
Claude RenoirHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Yul Brynner, Henry Fonda, Dirk Bogarde, Philippe Noiret, Michel Bouquet, Martin Held, Farley Granger, Virna Lisi, Marie Dubois, Robert Alda, Paola Pitagora (více)Obsahy(1)
Špionážní snímek odehrávající se dle skutečné události kolem vysoce postaveného zaměstnance KGB Vlasova (Yul Brynner), který za nejtužšího období tzv. "Studené války" přeběhne na Západ a tvrdí, že může učinit řadu závažných odhalení o sovětských agentech, kterým se údajně podařilo proniknout do tajných služeb na Západě a infiltrovat je. Tyto informace vzbudí obrovskou vlnu chaosu a stíhání oněch proruských špionů, vlnu neprokázaných obvinění a zatčení agentů vlastními vládami a dokonce jejich odsouzení. Až po několika letech vypluje na povrch, že se informace a obvinění ruského přeběhlíka nezakládaly na pravdě. Vlasov byl vlastně jen falešný zběh-špion, nastrčený vlastní organizací, aby zeslabil západní bezpečností složky. Disponoval však velmi pravděpodobnými fakty a tím se mu podařilo úplně dezorientovat západní kontrarozvědku. (LiVentura)
(více)Recenze (14)
Politicko-špionážní thriller z období tzv. "Studené války". I přes velké kosmopolitní obsazení, silné herecké výkony, ohromnou délku (skoro dvě hodiny čistého času), a velmi pomalé tempo, mě tento snímek spíše nudil, příběh ač nepochybně inteligentní a zajímavý (založený prý na slavném "Philby" spy případu), je opravdu hodně spletitý a občas skutečně obtížný sledovat, je tu strašně moc různých postav- skupin a film se stává místy opravdu nepřehledným (jak v jednání, tak po dějové stránce), ve filmu je i minimum akce, napětí a vzrušení-všecko zde se soustředí hlavně na dlouhé rozhovory uvnitř uzamčených prostor se skrytými mikrofony a kamery, nechybí ani nějaké ty detekroty lži, a ke všemu i záhadné sebevraždy, atmosféra i přes atmosferickou Morriconneho hudbu za doprovodu krajana dirigenta Bruna Nicolaie, není tak silná, jako v jiných filmech, ale Itálie z ní dychtí víc, než Francie. Film se odehrává především v interiérech (špionážní agentury CIA, KGB, MI6, zpravodajské služby, filmové projekce, velké sály, atd) Hudbu jsem zde téměř nepostřehl, když opomenu úvod a finále. Konec dobrý, ale i tak z mého pohledu je to spíše zklamání, a pokud bych měl doporučit, tak jednoznačně některé italské politické thrillery ze stejné doby, to je úplně jiné kafčo. Navíc filmu bych vytkl ještě jednu věc a to dosti podstatnou, film se odehrává na různých místech - různých městech (Francie, Německo, Británie, USA), kde se mluví pokaždé jiným jazykem a titulky jsou kolikrát zcela opomenuty, nebo naopak kde jsou titulky, tam by být ani nemusely ,a kde není dab., tam by klidně mohl být. Vůbec v řeči a titulcích je tu jeden velký bordel, prakticky se ani nedá říct v jaké řeči jsem tu mou verzi viděl (tady to totiž nebylo jednoznačně definováno), titulky byly anglické ale naskakovaly jen občas. S odřenýma ušima 2,5/5*. ()
Mysteriózně-geniální hudba "M". Had je neoprávněně "zapomenutým" dílkem svět.filmu s hvězdami prvé třídy.!!! Yul Brynner coby tvrdý východní agent, který roznese nepříjemnou zprávu mezi západními rozvědkami, která má za následek represe uvnitř tajných organizací mnoha států. Pan Fonda hraje amerického agenta, Bogarde britského "Hada" a náš milý Noiret sehrává úlohu podezřelého agenta z Francie.. ()
Brynner jako zběhlý důstojník KGB roztáčí velkou špionážní hru. A já se u ní skvěle bavila. Pouze však do té doby, než jsem si uvědomila, jak málo stačí na zahájení likvidace. A když mi chtěl zákeřný Tavel v podání jako vždy precizně chladného Bouqueta ohrožovat Berthona, začínala jsem zuřit. Na Berthona mi nikdo sahat nebude, na toho ne! Vždyť Noiretovo kouzlo udělalo z Berthona největšího sympaťáka filmu. ()
Po I jako Ikaros jsem sáhl po dalším francouzském politickém thrilleru a plejáda hereckých hvězd v čele s Brynnerem, Fondou či Noiretem slibovala skvělý filmový zážitek. Ale narazil jsem. V puntičkářské snaze o vysokou míru věrohodnosti Verneuil příběh doslova vykostil a ponechal jen řeč strohých složek agentů a jejich případu, mnohojazyčný koncept, velké množství postav, odosobnění atd. Vše podřízeno jedinému záměru, být za každou cenu didakticky přesný. Na soukromé projekci v Langley by se to možná dočkalo i potlesku. Dva hadí zuby bez jedu. ()
Hodně zajímavý špionážní thriller, kde je dost obtížné komukoli cokoli věřit. Verneuil mě velmi pomalu a důkladně vykoupal v žumpě politiky, špionáže a všeho, co souviselo se Studenou válkou, až jsem ztratil všechny iluze i naději, že někomu jde o vyšší ideály nebo alespoň o kousek dobra. ()
Klasický špionážní film ze staré školy. Tento je ale skvěle obsazen, v hlavních rolích jedna hvězda vedle druhé. Divák trochu nahlédne i do amerického sídla vedení CIA v Langley, kde pro americkou tajnou službu pracují desítky tisíc zaměstnanců. Tento film ze začátku 70. let ukazuje dnes již primitivní techniku, ale tehdy to byl top. Děj filmu docela ujde, je to vše o studené válce a špionáži ruské proti americké a naopak. ()
Skvělý špionážní film, od skvělého režiséra, se skvělými herci a skvělou hudbou. ()
Konecne sa rozidem s miestnym konspiracnym teoretikom, ktory veri na koniny ako Zidovska ritualna vrazda, NWO, judaizovanu RKC a spiknuti proti krestanskej cirkvi. A som tomu velmi rad. Perfektny spionazny fryler z obdobia Studenej vojny a o tom ako sa podarilo infiltrovat tajne sluzby agentmi Rise Zla. Akcnych scen je sice minimum, ale vynahradzuje to postupne budovane napatie a kurevsky problem je verit niekomu, ze jo. Hlavne v takom prostredi, v akom sa ti ludia pohybopvali a pohybuju. Kulisy su vyborne, dialogy perfektne, Yul Brynner film suverenne taha, ale ma vydatnu herecku pomoc : Henryho Fondu, Noireta /Stara Puska, Prohnili/, vybornu Marie Dubois a a videl som aj Michel Bouqueta. Prosim, viac takychto filmov a menej Kapitanov Banglades ci jaxa to vlastne vola, menej Tchorov, Spajdrdementov, Chapie a podobnych "nadher". 100 % ()
Eurošpionážny triler, ktorý pracuje s prvkom studenej vojny a zaujímavo vykresluje infiltráciu či skôr odinfiltráciu tajných služieb. Zámer obsadiť dvojicu amerických hviezd Brynner a Fonda bol skvelým nápadom, a samozrejme aj veľkým ťahákom, a aj vďaka nim a skoro až 'emeriken stajl' spracovaniu má film solídnu atmosféru a tiež grády. Akonáhle je to bez nich a k slovu sa dostáva francúzska vetva špionáže, je to už slabšie. Záver s prekvapujúcim odhalením to však opäť napráva. Páčili sa mi tiež high-tech zariadenia tajných služieb, aj keď niektoré boli trochu sci-fi. Je to tak medzi 3 a 4 hviezdami, vypustiť niektoré dokumentárnejšie zábery z prostredia CIA, znížiť počet postáv, aj tá stopáž by si želala byť o niečo kratšia, ale prižmurujem oko, pretože ma to ako celok bavilo. ()
Povedena spionazne konspiracni zalezitost - frantici vs amici, Yul Brynner, Henry Fonda, Philippe Noiret, Michel Bouquet... plukovnik KGB se vyda frantikum/amikum s tim, ze jim poskytne info ruskych tajnych sluzeb o agentech ve vladach clenskych zemi NATO, nasledne se rozjizdi velkolepa konspiracni vysirka... hudba by Ennio Morricone je velkym plusem... ()
Stejně jako Karlos80, i já jsem měl neodbytný pocit, že multijazyčné pojetí ve filmu spíš nadělalo řádný zmatek, než aby mu dávalo zdání autenticity. A angličtina obvykle zaznívá s bezpočtem evropských přízvuků, což v kombinaci se zamotanějším dějem a brzkým odsunem Brynnerovy postavy z centra dění zapříčinilo, že jsem se v té síti nakonec vcelku dobrovolně ztrácel. Když ponechám stranou Brynnera, který hraje už jen sundáním klobouku, tak se mi už líbil pouze Noiret. Celé to ve mně vzbudilo dojem, že se tímto filmem Verneuil pokoušel proniknout do Ameriky, ale díky jeho serióznějšímu přístupu k tématu jeho dílo možná zestárlo hůře než ty americké. Jeho rukopis jsem navíc ve větší míře zaznamenal až v posledních minutách. Rozhodně to není špatný film, ale z režisérovy filmografie mi zatím sedl zdaleka nejméně. ()
Prvotřídně obsazený film, v němž herci hráli ilustrativní modely vyzvědačské historky. Film bez chuti a bez zápachu, který zestárl. ()
Kvalitní špionážní snímek s výborným hereckým obsazením ústřední čtyřky (Brynnerovi budiž navíc připsáno k duhu, že nepřehrává ruský přízvuk), který však není tak spletitý, jak by možná mohl být. Inspirace Philbyho aférou (potažmo cambridgeskou čtyřkou/pětkou) je zřejmá, pokud jste o ní kdy slyšeli. Velká část filmu navíc působí jako reklama na to "jak vlastně funguje zpravodajská služba", což ovšem není na škodu, zvláště když je tento přístup tak krásně vypointován ve scéně s Araratem. Výjimečně bych moc nevzýval Morriconeho hudbu, protože spíš než o "komplexní soundtrack" tu jde hlavně o jednu (úžasně "chřestýšovitou") znělku. Je ovšem nadmíru škoda, že celým snímkem neprostupuje taková sychravá atmosféra, jakou má finále na německo-německé (checht) hranici. ()
Nemecky nazov je vlastne nepouzite anglicke pomenovanie: The Snake ()