Uchovat si tvář

Každá nová generace válčí s generací přechozí. Nechápe, nebo chápat nechce, její zažité a dávno zastaralé předsudky a zvyky, a pokud vezmete v potaz fakt, že navíc žijete ve velké a svobodné Americe, tak je míra pochopení nejen nulová, ale dokonce někde hluboko pod bodem mrazu. Přesto vás tam někde vzadu, ve vašem svědomí, hryže malinkatý brouček, který vás nutí k pochopení a každé rozhodnutí vzpoury je více než jen těžké. A tohle všechno zasaďte do atraktivního americko-čínského prostředí, které je alespoň pro mě, laika, dostatečně věrně zachyceno, a máte solidní téma na zábavnou oddychovku. V hlavní roli září Michelle Krusiec, která je dokonale zvrhle "free" a Joan Chen v roli její matky jí skvěle sekuduje. Samotné jednotlivé vztahy otce s dcerou, matky s dcerou a dvou žen, milenek, jsou věrně podány a mají na oko přirozený průběh. Nejsou zbytečně idealizovány a nadsazovány a vše je tak snadno uvěřitelné. Bohužel je film emočně až příliš chudý a plytký a v žánru romantické komedie, ve kterém tvoří emoce více než polovinu celkového diváckého zážitku, je fakt, že mě tento snímek nechal naprosto chladným, bohužel rozhodující. [únor 2006] (19.02.2006)

Nástin děje byl docela zajímavej: Americkej film plnej číňanů v Americe, režírovanej číňankou, o 48 letej těhotnej vdově (odmítající říct s kým) s dcerou, která je na holky versus tradiční čínský hodnoty, který se s tímhle ani trochu neztotožňují. Absolutně neznámý film se pro mě stal velkým překvapením. Je to v podstatě romaťák, skoro až doják řekl bych, okořeněný občasným humorem, kterej mě svojí bezelstností velmi mile překvapil. Režisérka šikovně a jistou rukou skládá jednotlivé scény, až se nechce věřit, že je to její debut. (23.12.2011)

Největším potěšením je film, o kterém nic nevíte, nic od něj nečekáte a on se před vámi z nenápadného poupěte rozvine do úžasného omamného květu. Tak jako neskutečně pohodový Saving Face, vybudovaný na amerických základech a využívající klasických „hollywoodských“ postupů, do nichž však vnáší tradiční prvky asijské kinematografie. Výsledek je překvapivě soudržný, poutavý a přes jistou hollywoodskou doslovnost současně asijsky jemný a civilní, střídmý v kulisách, promyšlený v detailech a nesmírně emotivní. Dojemný, přitom nesentimentální, oslovující nejen srdce množstvím emocí, ale i rozum celou řadou nahozených otázek na téma morálky, tradic, života, lásky a rodiny. Navíc se to vše daří poměrně dobře držet na uzdě v rovině uvěřitelně přirozenosti, která se zdánlivě bez námahy vyhýbá typické idealizované poloze sladké hollywoodské romantiky. A když si vezmu, že jde režisérský debut, nezbývá než smeknout. (11.11.2011)

Bohužel skoro všichni tvůrci se narodili v USA a ne v Číně, takže jediné, co je ve filmu neamerické, je vzhled herců a hereček. Jinak průměrná vztahová banalitka, pro mě i hůře stravitelná proto, že si myslím, že film byl primárně vytvořen pro ženy. A tak mě potěšila pouze jedna hezky udělaná lesbická scéna a závěrečná katarze hlavních hrdinek. (21.03.2013)

Spíš dojemné než úsměvné příhody několika Číňanek žijících v New Yorku. Ústřední dějová linie sleduje dva vztahy – mezi konzervativní matkou ctící tradiční konfuciánské zásady a její amerikanizovanou dcerou a mezi dcerou samotnou a její milenkou. Ano, je lesbička, jenže také matka skrývá jedno, pro ostatní nemilé, tajemství, totiž své nemanželské těhotenství. U citlivě, ne však sentimentálně, napsaného scénáře, se možná párkrát usmějete, ale jádro příběhu tvoří právě ony vztahy – rodičů k dětem, dětí k jiným dětem, celé společnosti k rodičům, dětem a jiným dětem. Pokud se snad zajímáte o život čínských lesbiček v Americe, můžete své studium začít tímto vesměs příjemným, nenásilným filmem. 60% (13.01.2007)