Naboso

Moc hezký to bylo. Vážný i nevážný roadtrip příběh, se skvělou hudbou a výborným ústředním duem – Til má charismatu na rozdávání a jeho parťačka svou naivní nevinnost hrála kouzelně. Dobré podhoubí pro výbuchy smíchu, žádná tuctová komedie. # [viděno: monitor, 2.0->5.1] # příběh 7 | hudba 8 | humor 4 | akce 2 | napětí 1 | pustil bych si znovu 7 (17.02.2013)

Filmy s Tilem Schweigrem mají jednoznačné označení: perfektní. Pro mě je to Herec, který i kdyby hrál v nějakém braku, tak se na to podívám. Tohle však rozhodně žádný brak nebyl (navíc film sám režíroval). Má to cit, má to kouzlo, má to vtip. Je to Ten film, po jehož zhlédnutí má člověk takový divný pocit v břiše a ještě několik dní poté nad některými momenty ve filmu přemýšlí. Nádhera.. (25.11.2012)

V kazdem pade neuspesny borec Nick se dostane do cvokarny jako uklizec, kde dilem nahody zachrani zivot jedne z pacientek Leile a od toho okamziku jsou jejich zivotni cesty propojeny. Nic moc romanticky pribeh od nasich zapadnich sousedu pod taktovkou sympataka (Til Schweiger), ktery stoji jak pred kamerou, tak i za ni. 60% (29.06.2007)

Díky Tilu Schweigerovi začínám trochu věřit i německé produkci. Tento režisér přesně ví, co chce říct, jeho filmy mají charakteristický svižný střih, flashbacky a výběr známých hudebních šlágrů pro zvýšení efektivity některých scén. Funguje to. Kromě toho musím vyzdvihnout roli hlavní představitelky, protože jsem jí roli věřil... Film je vtipný, smutný, místy trapný, místy bezprostřední, místy silný... Především lidský. Doporučuji, 5 hvězd a asi o chlup lepších 5 hvězd než u Kohouta na víně, protože tady se chvílemi hraje i s vážnými kartami ;-) (02.09.2014)

K tomuto snímku jsem přišla jak slepý k houslím, ale jsem za něj vděčná, z několika důvodů- další herecký koncert Johanny Wokalek, tahle holka je prostě bosá Lejla z blázince na svém místě: Ale jak můžete sedět, s tím klackem.. Aha, vy myslíte s tím klackem v zadku :-), nemá to chybu. Trochu jsem se bála závěru, Němci dělají většinou uhozené konce, ale tady to šlo. Obdivuji Tilla Schweigera, který sice není úplně můj nej typ, ale za to, že stíhal kromě hraní i zaskočit za kameru, scénář a střih, klaním se. Díky něčemu jiskřivému mezi ústřední dvojicí, která se k sobě povahově hodí asi jako Bill Gates a matka Tereza, filmu ledacos odpustíte, nakonec stejně jen sledujete, jak se jedno děvče snaží přežít v chaotickém světě a do puntíku dělá, co se jí řekne, byť někdy s tragickými důsledky... (04.10.2010)