Sopyonje
A Sad Song
Recenze (4)
Jeden ze zlomových filmů korejské kinematografie, který v období obrovské převahy americké produkce po zavedení přímé distribuce a době nástupu filmů pro teenagery produkované korejskými konglomeráty čistě pro zisk, dokázal přitáhnout přes milion diváků jenom v Soulu (což byl v té době naprosto fenomenální počet a absolutní rekord pro korejský film) na příběh o otci, který je posedlý dosáhnutím dokonolosti v pchansori u své dcery, kterou proto neváhy i oslepit. Film oslavuje tradiční korejskou kulturu a stal se mnohem víc než jen filmem. Podnítil zájem o tento zkomírající tradiční žánr zpěvu a vůbec o všechno tradičně korejské. ()
Ze film naprosto poblaznil korejske divaky, u kterych se dotkl citlive stranky duse a mistni slabsi povahy si u nej cvrkly, to ja vsechno chapu. Z hlediska teto objektivity musim tu jendu hvezdicku dat. Ale at se na me nikdo nezlobi, ac jsem se sebevice snazil, o filmu neco vim a konkretne korejskou novou vlnu mam velmi rad, toto dilo bylo pro me utrpenim. Protoze opravdu nedocenim, jestlize zhruba pulku cele stopaze Korejka vydava zvuky podobne hekani u porodu a Korejec do toho mlati klackem do okovaneho dreveneho sudu. Nechtene me pobavila jen slavnostni vecere, do ktere necekane zacal zpoza planu v podobnem stylu mecet postarsi chlapik, az zbytku ztvrdlo sousto v hube. ()
Mladý muž Dong-ho se vydá na venkov údajně hledat lék pro svého syna. Ve skutečnosti hledá dívku Song-hwa, se kterou vyrůstal a spolu s ní byl žákem mistra pchansori Yu-bonga. Pomocí retrospektivy sledujeme jejich příběh od dětství až k dospělosti, sledujeme, jak se talentovaná Song-hwa zlepšuje v umění pchansori, jak se spolu s nevlastním otcem snaží čelit přílivu okupantské (japonské resp. americké) kultury. Snad právě krása pchansori dělá z filmu tak výjimečný zážitek. Im Kwon-taek mu také věnuje dostatek prostoru, některé melodie se divákům vryjí do paměti (asi nejvýrazněji „Arirang“, kterou ústřední trojice nacvičuje ve velmi dlouhé scéně cestou krásnou korejskou krajinou). Oživení a zviditelnění pchansori (sopyonje je jeho západní tzv. femininní varianta) bylo údajně hlavním režisérovým cílem. Film zaznamenat překvapivý komerční úspěch, jen v Soulu přesáhl počet diváků jeden milion. Získal obě hlavní korejské filmové ceny – Grand Bell Award a Blue Dragon Award. ()
Óda na pchansori, aneb proč se korejské umění tohoto lidového zpěvu dotýká kořenů korejské kultury a života. ()