Epitafy

Everyone is guilty. Nejlepší (mini)série k nám pravidelně přicházejí zpoza velké louže ze stáje HBO. Stará známá pravda. Tentokrát to však není z "jůesej", ale z argentinské odnože HBO, což mile překvapí. Ovšem, že se tak uděje v takovém stylu, tak toho bych se nikdy nenadál. Všechna kladná nej co vás napadnou tu jsou, žádné podstatné neabsentuje. A to by jeden řekl, že žánr psycho thilleru o vrahovi, který si rád zahrává s policií, již nemá od boomu v devadesátých letech co nabídnout. Chyba lávky. Něco tak syrového, skvostně zahraného, každou větou plně sloužící celku, napínavého (pravda, někdy za cenu ignorování logického postupu vyšetřování, ale to k tomu tak nějak patří) a atmosférického, aby jeden pohledal. Navíc jde o nejzahulenější pohyblivé obrázky co znám. Vůbec bych se nedivil, kdyby naprostá většina rozpočtu padla pouze na cigarety. Těch kartonů co se v každé epizodě spotřebuje, to muselo s ovzduším v Buenos Aires řádně zamávat. Ovšem ty postavy chápu. Sám jsem byl většinu epizod tak napjatej a vyklepanej, že bych si na uklidnění i já (ze své pozice zásadového nekuřáka) nejraději jednu zapálil. Jediné mínus celého seriálu je znatelný úbytek kvality v druhé polovině (úbytek kvality = z toho nejlepšího široko daleko na "pouze" sakra kvalitní). Chování postav je již hodně na pováženou, policejní logika si někdy bere dlouhou dovolenou a ani se už moc nekouří. Ovšem poslední dvě epizody to s jistotou navrací díky promyšlenosti a vyhrocenosti (něco takového nikde jinde neuvidíte) na původní pětihvězdičkovou stezku. (04.08.2008)

Seriály z produkční stáje HBO jsou až na menší výkyvy stálicí na poli kvalitní podívané. Argentinská sekce dala sbohem stereotypu o natvrdlých telenovelách a vyrukovala s temnou kriminálkou, jíž jí mohou závidět široko daleko. Není to svým způsobem žádné terno, výrazové prostředky jsou totiž víceméně odkoukané od severoamerických kolegů, ale v tomhle případě je primárním prostředkem, jak diváka zaujmout, chytlavý děj. Vrah s pečlivě promyšleným plánem, policisté vinni vlastním svědomím a tíživá hutná atmosféra všude kolem, která je načichlá cigaretovým kouřem a uklidňována antidepresivy. Nikdo z přítomných vlastně není bez viny, ale sympatie si získají. Od unaveného Renza, přes nekompromisní blonďatou drsňačku Marinu, až po mrazivě se usmívajícího Bruna. Neměl jsem potřebu sjet to za dvě noci, ale přemýšlení na téma ‚co a jak?‘ jsem mezi jednotlivými díly věnoval času docela hodně. (13.07.2010)

1.serie: Identita psychouše je prozrazena cca v půlce, ale to nic nekazí na zážitku. Scénář si mistrovsky hraje s postavama, nešetří nápady a režie umí nastolit atmosféru. Bohužel má to jednu obrovskou vadu. Hlavní psychouš mě přijde jak Chuck Norris, všechno zvládne, všechny přelstí, vždy má štěstí, postupně mě tenhle stereotyp začal hrozně nudit, policajti občas zpackaj něco takovým způsobem, že i Pat a Mat by to zvládli lépe (např.: utok psychouše na auto s profeserem ) a celý napětí mě někdy tak tři díly začalo být u prdele, protože to bylo pořád dokola. Naštěstí poslední díl je hodně dobře promyšlený a vytáhl seriál na tři hvězdy. (31.07.2018)

I love that you smoke, Renzo. Skrytá perla mezi seriály. Argentinská temná pecka, která ani na okamžik nepoleví. Důmyslně vystavěný hon na vraha, který se pyšní precizně napsanými postavami, charismatickým záporákem a jedinečným finálním vypointováním. Samotná atmosféra a oblaka kouře, která sevřou i díváka, ´sou natolik hutné, že by se sakra daly krájet. Nemám, co bych vytknul. Dokonalá katarze! (17.08.2007)

/ 1 séria / - Len zriedka kedy sa vydarí námet o sériovom vrahovi, kedy divák pozná jeho identitu takmer od úvodu. Uznávam, že je v tejto dlhočiznej, za mňa zbytočne premrštenej sérii o 2-3 epizódy, dostatok zvratov, či celkom prekvapivých okamihov. Lenže odstupom času je to až neskutočne trápne, ako všetci chytajú "Jánošíka", ktorý volá žandárom častejšie, ako Vám "automat" spokojnosti zákazníka z "VÚB-čky", pričom chytá svoje obete ľahšie, ako "ŠK Slovan" svoje posily za hranicami Slovenska. Každému podľa chuti, no kým prišiel záver, už mi bolo v podstate úplne jedno, či ho chytia alebo nie. Z pohľadu horor žánru, áno, objaví sa pár pasáží, kedy divák spatrí nejaké to gore, no poväčšine je pohľad kamery tak či onak odvrátený. O napätí, temnej atmosfére v pravom slova zmysle, ktorá by vyvolávala zimomriavky, ba dokonca strnulý pohľad na obrazovku, taktiež nemožno nehovoriť. A tak sú pre mňa "EPITAFY" čisto priemernou záležitosťou. (03.07.2018)